Дерсу Узала
Obsahy(1)
Dersu Uzala je filmovou podobou romantického dobrodružství podle autobiografické předlohy Vladimira Arseneva (Adolf Šestakov). Zájmem obdivu příběhu je nanijský lovec a průvodce výpravy Děrsu Uzala (Kasym Žakibajev), jeho znalosti a život v souladu s přírodou. (tomtomtoma)
Recenze (8)
Neznal jsem tuto verzi, ale je to nádhera. Klade důraz trochu na jiné věci než Kurosavovo zpracování z r. 1975, a konec je vlastně optimističtější. Je tato verze také méně psychologická, možná více popisná, ale příroda zde má snad ještě větší roli. Vše to, o čem jeden četl v Setonových přírodních románech, je zde ukazováno. Toto je úplný mýtus o drsném ale čistém životě v divoké přírodě. ()
Film mě uchvátil svou drsnou poetikou. ()
Dvanásť rokov po Kurosawovej verzii som sa dostal k pôvodnej a napriek takmer všeobecnej mienke, že je autentickejšia, poetickejšia a ruskejšia, ako Kurosawova, hodnotím ju ako priemernejšiu. Je prírodnejšia, ekologickejšia, naivnejšia a poznačená rokov svojho vzniku. Nepopieram, že je rovnako hodnotná a rozdiel v hodnotení spôsobil rozdiel vo vnímaní. Mal som však dobrý pocit z toho, že som si bezproblémovo pozrel film v ruštine. Celkom závidím mladým, že rovnako dobre si pozrú filmy v angličtine. ()
Myslím, že tato adaptace je daleko lepší než Kurosawova - nic proti Mistrovi. Ale Sověti přece jen mají s tajgou své osobní zkušenosti (které Japonec zkrátka těžko může mít zažité v sobě) a na filmu je ta znalost znát. Film je přírodnější a poetičtější, než Kurosawova verze - vidíme více přírody, dozvíme se více praktik pro přežití, objeví se více zvířat (jen za prvních dvacet minut stádo kanců nebo medvěd) a i to přátelství je zde uvěřitelnější. Navíc tento Děrsu Uzala není tak... sveřepý, občas je i vtipný, některá moudra (moje slova umřou, ale vaše neumřou) dokonalá. Navíc má film jistý daný dramaturgický oblouk, vysvětluje přesně, odkud a kam a proč topografové jdou a jaký je jejich cíl, a o to větší osobní prožitek se posléze dostaví. Musím přiznat, že u Kurosawova konce jsem takové dojetí necítil. Tady díky propracovanému scénáři vše funguje a dostaneme se postavám takříkajíc víc pod kůži. Vlastně tohle jsem od přepisu knihy čekal - více přírody, více drsnosti i poetiky, prostě jako v přírodě, i těch chlapských vztahů v nejčistší možné formě. A docela se mi tu líbí i onen vztah křesťanství a přírodní duše a jak je nenásilně podán. ()
Tento Dersu Uzala je moc krásný, možná věrnější knize V. Arsenjeva. Putování drsnou a krásnou tajgou, spousta životních moudrostí a lásky k přírodě i k lidem. Takový byl Dersu Uzala. ()
Včera dopoledne mi vnučka Zuzanka (8 let) vyprávěla příběh, jak se její spolužačce zapletl do vlasů pavouk, jak ho setřásla na zem a zašlápla. Pak ještě dodala, že kdyby se to stalo jí, že by ho také setřásla na zem, ale nezašlápla ho. V tom případě, navrh jsem, se večer podíváme na film o stopaři Děrsu Uzalovi. Vzhledem k její příhodě už není k filmu co dodávat. ()
Film Děrsu Uzala od sovětského režiséra arménského původu Agase Babajana je dobrodružným příběhem. Kurosawa si ve svém zpracování dopřál většího prostoru k poetičtěji vzletnějšímu výrazu, Babajan byl spíše věcnější, prostorově skromnější a především románově dobrodružnější. Předlohou se staly autobiografické knihy od důstojníka carské armády, etnografa, geografa a spisovatele Vladimira Klavdijeviče Arseňjeva Podél oblasti Ussuri z roku 1921 a Děrsu Uzala z roku 1923. Babajanovo filmové vyprávění se vyznačuje úctou a obdivem k neprobádané ussurijské tajze a nanajskému lovci a průvodci výpravy, jehož život byl v souladu s životem panenské přírody. Nepostrádá nenásilné mravní ideály, nadšení z objevovaného a nebezpečí, ohrožující život a zdar výpravy. Inu dobrodružství v celé jeho romantizované kráse. Hlavní postavou romantiky dobrodružství je Vladimir Klavdijevič Arseňjev (příjemný Adolf Šestakov), kapitán carské armády, vedoucí výzkumné expedice skrz neznámé území dálněvýchodní tajgy u čínských hranic. Titulární postavou dobrodružnění je Děrsu Uzala (velmi příjemný Kasym Žakibajev), dobrosrdečný nanajský lovec. Toulky tajgou jsou jeho životní cestou. Agasi Babajan a jeho Děrsu Uzala: to je přirozeněji vznešenější dobrodružná filmová četba. A obejde se i bez zbytečných násilností. ()