Pevnost

Výlet do Podněstří nepřekypuje technickou kvalitou a věcně nepřináší nic zásadně objevného (pokud divák není mediální ignorant) ani hlubokého (odpovídá tvůrčím obzorům). Pokud shlédnutí nepomůže alespoň k zájmu o region, když už ne k zamyšlení nad podobou třeba české volební propagandy ("společně po modré"), všechno bylo marno. Největším husarským kouskem bylo z natočeného materiálu střihačsky profesionálně sestavit celkem rytmický a sledovatelný tvar. 2-3* (03.04.2013)

Nemám pocit, že by Pevnost nějak vybočovala z řady obdobných dokumentů. Tematicky samozřejmě zajímavý je, Podnětří je nepříliš dokumentárně prozkoumanou oblastí, která vybočuje ze současných územních zvyklostí. A v rámci Evropy se jedná o opravdu mimořádnou odchylku. Nicméně řemeslně se o nic výjimečného nejedná a žánr nikam významně neposouvá, ba se spíše ocitá několik let za vývojem. Z hlediska poskytování informací je pozornost soustředěna na několik jedinců (kteří jsou proti Podněstří) a vizuální propagandu státu (ať jsou to volební spoty, silvestrovský pořad nebo vojenská přehlídka). Tvůrci kladou důraz zejména na podporu z Ruska, zaostalost země, která je neustále připodobňována k sovětskému svazu a mafiánským praktikám v politice. Za jakousi protistranu, která je pro Podněstří a současná situace jí vyhovuje, jsou tu dvě ulovené slečny, které v cirka čtyřminutovém rozhovoru působí značně propagandou ovlivněným dojmem, a jejich výpověď je tedy de facto spíše další ukázkou negativ. (04.07.2013)

Žádný nudný politický cestopis, kterých vznikají stovky, ale místy zábavná, místy impresivní návštěva, která dokázala skutečně proniknout pod kůži dnes už těžko uvěřitelného režimu na kraji Evropy. Režiséři si vybrali velmi vděčné období před rozhodujícími volbami, kdy se naděje snoubí s naprostou rezignací a pronikly do soukromý různorodých obyvatel včetně novodobých disidentů. I přes nutnost užívat k utajenému natáčení mobilní telefon film nevypadá jako amatérské video z dovolené, dokáží vytvářet atmosféru a mluvit samy za sebe. Rovněž výběr momentů a situací dává dohromady soudržný celek, jež nemá problém s tempem a těžko se v něm hledají hluchá místa či nadbytečné repetice. I jen statické natáčení televizní obrazovky, které odkrývá manipulaci upadající diktatury skrze média, působí silně magnetickým dojmem. Pro starší generaci, jak poznamenala Helena Třeštíková film nic nového nepřináší, poukazuje jen na to, že to, co se s naší společností dělo za normalizace je možné i v dnešní globální situaci. Pro mladší generaci naopak film může působit svěžeji, exotsky a odkrývat něco neznámého. Už jen za odvahu, zarputilost a filmové cítění Kokeše a Tasovské si film cenu Česká radost zaslouží, i když se zabývá spíše něčím okrajovým, co nehýbe ani naší každodenností, ani nepromlouvá do současných globálních krizí. V tomto případě se spíš oceňuje kvalita provedení a uchopení tématu, než velikost tématu samotného. (28.10.2012)

Čtu zde bizarní komentáře s otázkami ohledně toho, proč byl tento film vůbec natočen. Odpověď přitom dává tento film sám. Je dobré vidět, v jaké atmosféře tato "zona" žije. Nejlepší na tomto dokumentu je bezděčné zachycení takřka ve všech veřejných prostorech přítomné propagandy - vymývání mozků - ve prospěch ideologické doktríny panující v této ruské kolonii. Autoři filmu za svoji pravdivou výpověď zaslouží velké uznání, přinejmenším moje získávají. (17.06.2014)

Tenhle dokument jsem chtěl vidět od chvíle co vznikl. Moje motivace byla o to větší, že jsem v Moldavsku byl Podněstří jsem sledoval z druhé strany přehrady Dubasari. Zároveň jsem v této zemi byl natolik dlouhou dobu, abych pochopil její fungování, potenciální budoucnost. V rámci Sociologického večera se mi to konečně podařilo. Rozhodně nečekejte, že vám někdo něco bude polopatickou formou vysvětlovat. Dokument je sdělením několika aktérů a banálních situací. Nečekejte ani dokumentaci stalinistického režimu v "srdci Evropy". Tím totiž Podněsterská republika není. Pořád je to území, kde jsou občané drženi ne režimem, ale svojí ekonomickou situací. Tajná policie mnohdy funguje spíš symbolickou formou. I když nemůžu tvrdit, že by byla místní garnitura vstřícná k jakýmkoliv žurnalistům, filmařům, ze západu. Natož filmařům bez akreditace. A těmi rozhodně autoři snímku byli. O to víc mě potěšilo konkrétní promítání, jež následovala diskuse na dané téma. A diskuse jsem se milérád účastnil, i jsem některé informace doplnil. Dokonce jsem se v rámci jednoho večera zúčastnil jednoho promítání, diskuse a diskuse navazující na další promítání, na jiném místě. Dokument, co do ofilmařského hlediska, je moc hezky natočen. Ocenil jsem hlavně střídmou formu a na to, jaké byly možnosti (točeno na DSLR) i střih, kompozici a vůbec celou koncepci. 90%. (03.04.2013)