Spřízněni přímou volbou (S01E04)

Naivně jsem očekával, že dokument České televize i mnou zaplacený z koncesionářských poplatků, bude objektivní. Ale to, co nám předváděli pánové Klusák s Remundou, to byla neprofesionalita nejhrubšího zrna. Nehorázné nadbíhání Schwarzenbergovi a neustálé útočení na Zemana. Jsem znechucený tím, co ČT vyprodukovala. (07.04.2013)

Když pročítám zdejší komentáře, nedá mi to a musím se zeptat. Proč musí být proboha dokument za každou cenu objektivní? Nevidím nic špatného na tom, když tvůrci v dokumentu dávají najevo svůj názor. Spřízněni přímou volbou je bohužel celkem povrchní záležitost a pár více či méně zábavných a absurdních rozhovorů kvalitní dokument neudělají. Nicméně oceňuji, že Klusák s Remundou mají koule a vždycky jsem na každý jejich další projekt zvědav. Takhle nějak si představuji tvorbu na ČT, odvážné projekty mladých lidí, kteří se nebojí být kontroverzní a dokážou rozproudit veřejnou debatu. Ani mi zas tolik nevadí, že v tomhle případě se to povedlo jenom tak napůl. (07.04.2013)

Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. (15.04.2013)

Narozdíl od Tanvaldu si tady Klusák s Remundou ani moc nesnažili hrát na nějakej nezaujatej dokument, protože už v průběhu natáčení všude v rozhovorech otevřeně řikali, že podporujou Trautenberga. Proto mě ani moc nepřekvapilo, že z toho Kalouskův maskot vyšel v podstatě jako morální vítěz. Jinak jsem se těšil na nějaký pikantnosti ze zákulisí, ale kromě nasranýho Hůlky a nějakýho trotla, co přišel Želému říct, že skončí v pekle, jsme to skoro všechno mohli vidět/slyšet normálně v televizi nebo na youtube už dávno. Nicméně pohled na protažený xichty v táboře Trautenbergovců po sečtení hlasů byl k nezaplacení. Za tohle dávám hvězdičku. Dr_Bilo: Pokud si bude tyhle "dokumenty" platit Klusák s Remundou ze svýho, tak ať si točej, co se jim zachce. Jelikož jsem nucen jim na ty dokumenty nedobrovolně přispívat i já, tak jsem poněkud nasranej, když výsledkem je neobjektivní masturbační nesmysl o knížepánovi. (07.04.2013)

Připomínka toho, jak v lednu letošního roku ve spoustě z nás vzplála naděje, že po deseti letech bude na Hradě prezident, kterého si budeme moci vážit. A toho, že šťastné konce se v realitě moc často nestávají. Ačkoli v praktických dopadech je to nakonec (doufám) celkem jedno, kdo tam bude sedět. Jako dokument žádný velký zázrak. Mimochodem, už jen 4 roky, 334 dní, 2 hodiny a 30 minut. (07.04.2013)