Bratři Okamurovi (S06E01)

Remundův dokument je takový sled scének a epizod v čase, které ukazují tři bratry a jejich politickou a ideovou odlišnost. Protože Tomio (rozčíleně) odmítl poskytnout rozhovor, tak tvůrci jeho charakter dokreslili archivním materiálem z minulosti, ten je fascinující sám o sobě, protože je natolik kontrastní k jeho dnešní agresivní rétorice, až to působí groteskně. Celkově tak působí Bratři Okamurovi jako dost rozvolněný a otevřený dílo se spoustou témat. Jako dokument, který dává divákovi možnost poskládat si celý obrázek a lecjaké významy sám (výjimkou budiž občasný tlačení na pilu se smyčcovou hudbou v několika momentech). A v tom asi tkví jeho síla, i když to může působit jako slabina, protože není tak sevřený a vycizelovaný. Oceňuj taky, že Remunda se nikterak nevysmívá voličům SPD a že jako bystrý pozorovatel dokáže postřehnout důležitý detail okamžiku a nechat ho zazářit. Kouzelná je hlavně epizodka na IP Pavlova, kdy Hayato chvíli přestane trochu neslušně věnovat pozornost jedné paní, kterou se původně snažil (spíše floskulemi) přesvědčit, že jeho on je lepší volba než jeho bratr. Ta paní po chvíli zklamaně odchází a Remunda za ní běží, aby se jí zeptal, koho by tedy volila (jako by logicky očekával zklamání, že se jí Hayato nebyl schopný pořádně věnovat), ona však od boku vtipně vypálí, že asi bude volit Hayato, protože nemá pupek. Ono to skončí nečekaně vtipnou hláškou, ale je důležitý, že to ukazuje, že existuje přehlížená skupina lidí, která SPD volí nebo o tom uvažuje a když má "slušný" politik šanci jednu z těchto voliček získat, tak jí v momentě, kdy si vylívá srdíčko, přestane poslouchat. A stejně jí asi nakonec zřejmě získá, protože je hubenej jak lunt. Pochop to :D (28.11.2020)

Tomio je bezesporu fanatický magor, který doufám proklamuje svoje vize jen proto, aby se prosadil, jeho bratr Hayato je na druhou stranu nesmírně vstřícný protiklad šarmantnímu demagogovi, ovšem je naprosto nepřizpůsobilý tomu, co politika vyžaduje, no a pak je tu nejmladší architekt, který se snaží plout mezi a sloučit dva neslučitelné elementy. Bratři Okamurovi, byť jsou jedné krve nemohou být povahově odlišnější, což je velice překvapivé vzhledem k tomu, že jsou všichni z japonské kolébky, kde je kolektivismus a soudržnost jednou z hlavních ctností a priorit. SPD je spolu s komunistama stranou, která dlé mého názoru plodí největší zášť a zlou krev, a nehodlám pro ně šetřit kritiky. (27.02.2021)

Dokument nás nenásilně seznamuje s oběma bratry. Vystupují zde lidé s různorodými politickými názory. Napadlo mě, že i když je Tomio spíš u extrémnějšího okraje naší politické scény, člověk přijde domu a uvědomí si, že má o řízeném přílivu migrantů do Evropy Evropskou unií kvůli malé porodnosti žen vlastně pravdu. Někde jsem četl článek demografa, v němž stanovil datum, kdy u nás zemře poslední česká žena. Ale nás úspěšně doplňují přistěhovalci nám blízkých východních kultur. A multikulturalisti si jistě nebudou lámat hlavu s tím, když se k nám přestěhuje půlka chudé Afriky, nekorektně řečeno tzv. levné děti. Jak říkal na přednášce Vladimír Komárek, před sto lety česká ženy vychovala deset nádeníků a dnes za stejnou námahu a finance vychová jednoho programátora. Dokument má pouze dvě nevýhody. Zaprvé, ze snahy o rodinný portrét uhýbá k portrétu politickému. A zadruhé, nejslavnějšímu z bratrů sám nahrává na smeč, jestliže režisér Tomia Okamuru nejprve natáčí a pak teprve žádá o jeho souhlas. Nejmladší bratr Osamu Okamura, profesí urbanista, tady v podstatě plní úkol nejmladšího z literárních Bratrů Karamazových, tedy smiřovat. I když marně. Zatímco dva starší sourozenci spolu vůbec nemluví. „Já se bavím s oběma, nemá cenu se hádat.“ říká. Současně však přiznává, že sám nevolí ani jednoho z nich, u Tomiovy strany mu vadí protievropanství, u Hayatovy postoj k menšinám, „protože jsem gay“. Hayato se dá do řeči s jedním z občanů a ten mu řekne. „Vy jste příjemný, slušný člověk, ale váš bratr má pravdu.“ Ani rodina Okamurova zkrátka nepustila filmaře do svých třináctých komnat, což snímek bohužel nahrazuje větší dávkou předvolebních i povolebních, očekávaných motivů tuzemské politiky. (30.11.2019)

Mám podezření, že Tomio Okamura je dalším projektem Filipa Remundy a Víta Klusáka, kteří si rádi pohrávají s mystifikací ať už ve Světě podle Daliborka, Českém snu či bangladéšské reportáži o pádu OP Prostějov. Zajímavá paralela, která ve snímku není zobrazena (takže to není spoiler). Japonský politik Richard von Coudenhove-Kalergi, který přišel do Evropy a v roce 1919 se stal československým občanem snažící se o sjednocení Evropy a napsal k tomu publikaci Pan-Europa (1923). Na straně druhé, rok 2019 česko-japonský politik Tomio Okamura žádá Czexit. (11.03.2019)

Xenofob, rasista a profesionální šiřitel poplašných zpráv Tomio, nadšený lidovec a otec pěti dětí Hayato a homosexuální architekt Osama, který se zajímá o veřejný prostor a menšiny. Tato přímočará demonstrace rozdílnosti však vůbec nemusí být tak extrémní, jak se zdá, tyto bratry totiž kromě krve spojuje mnohé. Cílevědomost, společenská angažovanost, tvrdohlavost, ale také schopnost získat si obrovskou důvěru lidí. Filip Remunda prostřednictvím rodiny Okamurovy taktně proniká do duší české společnosti, zejména voličů prostředního Tomia, jež jsou v běžném životě Remundovým divákům nejvzdálenější. Oceňuji, že Remunda svůj charakteristický humor ani náznakem nepřevrací ve výsměch voličům SPD, k čemuž by v této situaci bylo jednoduché sklouznout. Naopak hledá porozumění a jde přímočaře k důvodům jejich podpory krajně pravicového dezinformátora. Ukazuje možnosti klidného spolubytí ve městech, komunitách a snaží se o hledání průchodných cest mezi na první pohled rozdílnými světy. Protože ty, stejně jako Hayato, Tomio a Samek, si nakonec nemusí být tak vzdálené... (13.03.2019)