Český žurnál - Série 6 (2019) (série)
The Okamura Brothers
Obsahy(1)
Filmový portrét tří sourozenců a zároveň společnosti, kterou stejně jako Hayata, Osamu a Tomia mnohé spojuje i rozděluje. Aktuální postoje aktérů se zde prolínají s příběhem rodiny i doby a jsou svědectvím o tom, jak je těžké být bratrem ve smyslu osobním i společenském. Když bratři Okamurovi odešli v dětském věku s matkou z Japonska, o nejstaršího Hayata se po dobu matčiny nemoci starala babička a Osamu s Tomiem se ocitli na necelý rok v dětském domově. Z pokračujícího příběhu jedné rodiny přitom vzešly rozdílné osudy. Politická kariéra přivedla Hayata a Tomia na opačné strany ideového spektra. Hayato zasvětil svůj život křesťanským hodnotám a hledání konsensu, Tomio „ochraňuje“ český lid před vlnou imigrantů, přinášejících „žloutenku, tuberkulózu či záškrt,“ jak sám vysvětluje v úvodu filmu. S jeho postoji se přitom ve filmu seznamujeme pouze prostřednictvím veřejných vystoupení a archivních materiálů, protože natáčení s režisérem Remundou vícekrát odmítl. Nejmladšího bratra Osamu, který se věnuje architektuře, zase potkáváme třeba na demonstraci za práva Romů. A i když se nestal profesionálním politikem, tak za politiku považuje už jen samotné chápání veřejného prostoru, v jehož rámci usiluje o rovnoprávné spolužití všech skupin obyvatel. Prolínání současných často protichůdných vizí třech bratrů s historií jejich rodiny a s postoji dalších protagonistů filmu, kteří jsou oslovení v kontextu veřejného prostoru, je konkrétním svědectvím toho, jak politickou situaci ovlivňují osobní i společenské zkušenosti. Film tak nejen naznačuje, proč se nacházíme v dnešní politické konstelaci, ale je rovněž jistou zprávou o stavu současného společenského mínění a to jak ve vztahu k jejich autoritám, tak i k občanům. Ti jsou frustrovaní z polistopadových politických garnitur, bratři si vysílají vyhrocené vzkazy přes média, žena středního věku bude místo pravicového extremismu volit Hayata, protože „nemá pupek“ nebo příznivkyně vystoupení z Evropské unie mění ve vteřině svůj názor, když ji režisér upozorní na možné zesílení ruského vlivu. Film neposkytuje jednoznačné odpovědi, pravda každého z bratrů a potažmo aktérů filmu je střípkem celku. Nicméně film je zároveň naléhavým apelem v souvislosti s otázkou, jestli dnes nemáme společné jen či především to, že stojíme proti sobě. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Tomio je bezesporu fanatický magor, který doufám proklamuje svoje vize jen proto, aby se prosadil, jeho bratr Hayato je na druhou stranu nesmírně vstřícný protiklad šarmantnímu demagogovi, ovšem je naprosto nepřizpůsobilý tomu, co politika vyžaduje, no a pak je tu nejmladší architekt, který se snaží plout mezi a sloučit dva neslučitelné elementy. Bratři Okamurovi, byť jsou jedné krve nemohou být povahově odlišnější, což je velice překvapivé vzhledem k tomu, že jsou všichni z japonské kolébky, kde je kolektivismus a soudržnost jednou z hlavních ctností a priorit. SPD je spolu s komunistama stranou, která dlé mého názoru plodí největší zášť a zlou krev, a nehodlám pro ně šetřit kritiky. ()
Gay Osamu, hluboce věřící dobrák Hayato a vlastenec Tomio. Docela dobrý nápad udělat o nich dokument, ale trochu to ztrácí smysl, když jeden z nich s panem Remundou nemá zájem cokoliv natáčet. Možná kdyby pan Remunda nevyskočil nečekaně po celkem nepříjemném rozhovoru s panem Kubíkem na Seznamu na Tomia Okamuru s kamerou a nezačal natáčet jak se ho ptá, jestli s ním bude natáčet. Možná by Tomio Okamura s natáčením souhlasil a určitě by to dokumentu pomohlo. Takhle je to celé takové na půl cesty. Pan Remunda se možná nechal inspirovat panem Klusákem, kterému se povedlo nachytat Andreje Babiše a tak to zkusil na svého jiného neoblíbeného politika a nevyšlo to. V dokumentu ho tedy nahrazují stará videa, nebo názory různých lidí, ale i tak je to docela zajímavý pohled do rodiny Okamurů. ()
Bratři Okamurovi patří patrně k nejsilnějším diváckým zážitkům letošního roku. Filip Remunda vytvořil vynikající dokument, který jistě nenechá nikoho chladným. Tentokrát se nekoná žádná mystifikace, humor jde stranou a zůstává zcela vážný a seriózní náhled do rodiny třech bratrů, kterou silně poznamenalo jak obtížné dětství hlavních aktérů, tak jejich rozdílné politické názory. Zatímco Hayato a Osamu jsou vesměs lidé se vzácným darem k dialogu a respektu k druhým, u Tomia bohužel převládá opak a je to velmi smutné. Občas se říká, že čas mnohé smaže, ale obávám se, že v tomto případě se tak nestane a mezi Hayatem a Osamuem na jedné straně a Tomiem na druhé straně bude nadále prohlubován příkop, zvláště po smrti jejich otce. Remunda nijak netlačí na pilu, snaží se dávat prostor všem bratrům, byť nakonec v případě Tomia musel nakonec sáhnout do mediálních archivů, protože Tomio účinkování v dokumentu striktně odmítl. Pasáže věnované Tomiovi jsou proto silně ubíjející, protože znovu sledovat zcela šílená facebooková videa a mediální výstupy jeho spolupracovníků (tajemník SPD Jaroslav Staník) je něco, co vám určitě neudělá dobře. O to více potěší trpěliví a komunikativní Hayato s Osamuem, zvláště ve společných scénách. Ve svém vyznění jde nakonec přesto o smutný dokument o současné rozdělené společnosti. 10/10 ()
Zajímavé spektrum životních názorů a postojů. Zatímco dva bratři se zdají přemýšliví a vyrovnaní tak ten třetí nikoliv. Je to jak v pohádce...Já se politiky léta letoucí nezúčastňuji, ale je dobře že Tomio pojmenovává věci které se ostatní bojí pojmenovat i když hysterickým poplašným způsobem ale bez náznaku DIALOGU....Kdybych volil šel bych jej volit, ale ve chvíli kdy by hrozilo že by měl moc hlasů volil bych někoho přemýšlivějšího :-) ()
Dokument nás nenásilně seznamuje s oběma bratry. Vystupují zde lidé s různorodými politickými názory. Napadlo mě, že i když je Tomio spíš u extrémnějšího okraje naší politické scény, člověk přijde domu a uvědomí si, že má o řízeném přílivu migrantů do Evropy Evropskou unií kvůli malé porodnosti žen vlastně pravdu. Někde jsem četl článek demografa, v němž stanovil datum, kdy u nás zemře poslední česká žena. Ale nás úspěšně doplňují přistěhovalci nám blízkých východních kultur. A multikulturalisti si jistě nebudou lámat hlavu s tím, když se k nám přestěhuje půlka chudé Afriky, nekorektně řečeno tzv. levné děti. Jak říkal na přednášce Vladimír Komárek, před sto lety česká ženy vychovala deset nádeníků a dnes za stejnou námahu a finance vychová jednoho programátora. Dokument má pouze dvě nevýhody. Zaprvé, ze snahy o rodinný portrét uhýbá k portrétu politickému. A zadruhé, nejslavnějšímu z bratrů sám nahrává na smeč, jestliže režisér Tomia Okamuru nejprve natáčí a pak teprve žádá o jeho souhlas. Nejmladší bratr Osamu Okamura, profesí urbanista, tady v podstatě plní úkol nejmladšího z literárních Bratrů Karamazových, tedy smiřovat. I když marně. Zatímco dva starší sourozenci spolu vůbec nemluví. „Já se bavím s oběma, nemá cenu se hádat.“ říká. Současně však přiznává, že sám nevolí ani jednoho z nich, u Tomiovy strany mu vadí protievropanství, u Hayatovy postoj k menšinám, „protože jsem gay“. Hayato se dá do řeči s jedním z občanů a ten mu řekne. „Vy jste příjemný, slušný člověk, ale váš bratr má pravdu.“ Ani rodina Okamurova zkrátka nepustila filmaře do svých třináctých komnat, což snímek bohužel nahrazuje větší dávkou předvolebních i povolebních, očekávaných motivů tuzemské politiky. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Prvního promítání filmu se zúčastnil i Hayato Okamura (bratr Tomia Okamury) a údajně i Ruy Okamura (syn Tomia Okamury). Ruy Okamura po celou dobu promítání a následné diskuze nepromluvil, na rozdíl od jeho strýce. (Rollo_Tomasi)
Reklama