Buena Vista Social Club

Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli. (23.11.2008)

Tento dokument sa Vám bude tak páčiť ako veľmi inklinujete k hudbe zoskupenia Buena Vista a vôbec exotickému kubánskemu folklóru. Jednoznažne najzaujímavejšie (pre európana) je pohlaď na komunistickú Kubu cez optiku sociálnej vrstvy, z ktorej vzišla tálo legenda (chvalabohu bez propagandy, je to v prvom rade film o hudbe). A aj keď toto nieje zrovna môj štýl, ku koncu filmu som sa načapal, ako si podvedome vyklepávam do rytmu. Veľmi podmanivo podané. A môj favorit ? Jednodznačne Barbarito. (25.06.2006)

Tak ono dost záleží na tom, jak vás chytne tenhle styl hudby. Pokud jo, bude se vám Buena Vista Social Club nejspíš líbit, pokud ne, tak naopak. Já to má tak na půl - špatné to není, ale není to ten styl, který bych poslouchal. Co se tohohle dokumentu týče, většinu času jsem se i přes skvělou kameru a vhodné spojení hudby s obrazem pronudil, až jsem se dočkal skvělé závěrečné půl hodiny. Nevím proč, ale ta předešlá část mě prostě nezaujala. Ačkoli, když se koukám na dokument o něčem, co mě moc nezajímá (tady konkrétně kapela, od které jsem za celý svůj život slyšel jednu písničku), má to u mě dost těžké. Na tohle jsem se chtěl podívat, protože to natočil Wenders. A i když je tu znát, že to natočil Wenders, stejně jsem měl pocit, že jede tak na půl plynu... Bohužel. Wendersovy dokumenty asi nejsou zrovna pro mě, když mě nezaujala ani Pina. Buena Vista Social Club pro mě dopadlo sice o něco líp, ale pořád ne tak, abych byl alespoň spokojený. Ale třeba časem změním názor, přece jenom od Wenderse chci vidět i další dokumenty (třeba Sůl Země, na to jsem hodně zvědavý a doufám, že mě to nezklame). 3* (28.07.2020)

Poslechnout si příjemnou kubánskou hudbu a zapomenout na strasti života. Plus je tu několik fakt zábavných momentů. Protože nejsem fanoušek tohohle hudebního žánru (ve skutečnosti ho jednoduše vůbec neznám), tak to pro mě bylo velmi poučné. A ty hudebníci, kteří byli snad všichni starší 70 let, měli neskutečně moc energie a skvěle jim to šlapalo, na to, že od pěti let kouřili doutníky a pili rum. Velmi zajímavej dokument i pro lidi, kteří s tímto typem hudby nikdy nepřišli do styku. (04.04.2009)

Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line... (10.10.2005)