Mustang

Líbivý festivalový art, který musí průměrný západní divák z principu zbožňovat - 5 krásných holek úpí pod despotickou nadvládou autoritativní rodiny a konzervativních tradic, které jejich vyhlídky na emancipaci západního střihu eliminují na nulu. Každý jim logicky musí držet palce, a kupříkladu ve scéně, kdy je po novomanželské dvojici po jejich první milostné zkušenosti vyžadováno zakrvácené prostěradlo (jako důkaz toho, že se dívka vdávala jako panna), člověk jen otáčí oči v sloup, v jak beznadějně středověkých poměrech je tamější společnost zaseklá. Ne že by to byl vyloženě špatný film, to vůbec ne - osobně bych si dokázal odmyslet i to, že mě příšerně nebavil - ale co mi osobně přijde hrozné, je můj neochvějný názor, že Mustang je dokonalá vykrádačka filmu Smrt panen. Ale naprosto se vším - v obou filmech drží přísná rodinka pěkně doma pod zámkem svých 5 nezbedných dcerek, které by se tolik chtěly dostat ven - oba filmy se sice liší lokacemi i časovým zasazením děje, ale jinak jsou v podstatě jak přes kopírák, a osobně jsem byl z té podobnosti naprosto zděšen - a znechucen. Kdyby aspoň bylo řečeno, že je to remake... ale i tak bych to nebral. Protože jako by nestačilo to dokonalé vykradení Sofie Coppoly, je třeba ještě zmínit, že se v Mustangovi objevuje hudba Warrene Ellise z filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Jak obecně nejsem příznivcem toho, aby se stejná hudba "recyklovala" v různých filmech, tak zde mám chuť se vyloženě ptát, jestli je v Mustangovi vůbec něco původního. A současně se ztotožňuji s výtkami předchozích komentářů k formálním nedostatkům filmu, jako je nedostatečné vykreslení psychologie postav sester či nevěrohodné zvraty děje. Za mě spíše zklamání, přecházející až ve znechucenost kvůli zmíněné podobnosti se Smrtí panen - nevěřím, že se jedná o náhodnou podobnost, režisérka (ročník 1978) žije od r. 1980 ve Francii, kde Smrt panen běžela v kinech, když jí bylo 22 let. Za sebe nemám problém napsat, že Mustang se měl zarazit ještě před jeho natáčením, a že nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takovéto filmové klony. (17.03.2016)

Ano, dívky to v islámských zemích nemají jednoduché. Ale určitě si nezaslouží svůj krušný osud sdělovat světu roztřesenou ruční kamerou. Mankote, nemohl by už konečně zase někdo přijít s něčím jiným, když chce předvádět tu nejautentičtěší autentitu? Fádní, stereotypní, až uspávající forma postrádá nejen jakékoliv napětí, ale i emoce. Ergüvenová mě o svém talentu nepřesvědčila. (27.10.2020)

Film pojednává o pěti dospívajících sestrách, které po drobném prohřešku čeká domácí vězení, z něhož se dostanou pouze, když se ve vší počestnosti provdají. Otázkou zůstává, zda neodcházejí jen do dalšího vězení. Námět mě, jako Středoevropanku, docela upoutal. Turecké poměry moc neznám, takže jsem byla lehce v rozpacích třeba ze situace, kdy se jedna z dívek zastřelila a rodina po ní v podstatě vůbec netruchlila, natož aby trochu zlidštila svůj přístup ke zbývajícím vězněným sestrám. Jako by se ani nic nestalo a jelo se dál v nastaveném režimu. Mustang je především o touze po svobodě a volnosti ve věku, kdy na to má snad každý právo. Ne však zřejmě mladé ženy ve venkovštějších oblastech Turecka, jež doposud nevybředlo z takřka středověkých zvyků a tradic. Jde o řemeslně víc než slušně odvyprávěný příběh se sympatickou pěticí děvčat, na který stojí za to se podívat. (08.05.2020)

Mustang, kôň žijúci slobodne vo voľnej prírode. Hrdinky tohto filmu, tiež túžili len po jednom. Žiť slobodne a rozhodovať o svojom živote. Žial tradície majú ešte stále v mnohých častiach zemegule prednosť pred ľudskosťou, slobodou či rozumom. Pomerne chladný štýl spracovania vytvárajúci dojem odstupu od príbehu, akoby nechcel pôsobiť prehanane na emócie diváka, ale snažil sa len o vyrozprávanie príbehu. Mohlo by sa tiež zdať, že je tento príbeh pritiahnutý za vlasy v kontraste so zábermi života žien v iných častiach Turecka (a verím, že aj realita je skôr taká), ale v podstate filmy sú aj o extrémnych prípadoch...a tento bol zaujímavý. Videné v rámci projektu 52 films by women. (25.01.2016)

Krapet tureckého folklóru...toho otrockého. Společně bojují proti svému připravenému osudu, aby se nakonec všechny vydaly vlastními cestami. Určitě lehce tlačené s občasnými nahodilými zvraty, hned pětkrát pojištěné, snad i protiturecké, ovšem velmi slušná režie, nabízející drama i humor, výborný hudební podklad i herectví všech zúčastněných, Güneş Nezihe Şensoy - Lale (excelentní) a hlavně má přirozená filmová shovívavost k povedeným debutům nakonec rozhodla o mém hodnocení. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (21.09.2016)