Sedmý kontinent

Pro mnohé depresivní, pro mě vrcholně popuzující pohled na stereotypní opakování běžných denních činností, ke kterým nás nepřímo nutí styl doby, se záměrem vyhnout se co nejvíc lidskému kontaktu (vzhledem k nesympatickým hercům-nehercům pro mě velké plus), aby si divák nebyl schopen vytvořit jakýkoliv vztah, což je každopádně způsob novátorský, nicméně pro psychologické drama vykalkulovaný a umělý. K samotné zápletce - její společenský význam není v systému, ač ho Haneke zřejmě viní, ale v lidech, všichni máme na výběr, možná by Annu s Georgem udělala šťastnými tuzemská sociální podpora s minimem na osobu, která by jim rozhodně zostřila vnímání a připravila napínavé zážitky, ale jejich hlavní problém spočíval v naprosté neschopnosti prožívání radosti, za což by nebylo od věci spakovat do Austrálie i ty, kteří jim tuto emocionální reakci nedokázali předat a výsledkem byli lidé natolik prázdní a bezcenní, že by mně nestáli ani za nákupní cenu filmového materiálu, zvlášť poté, co ze své cestovní horečky nevyjmuli malou Evi. Mám rozporuplné pocity - umělecká stránka mě neoslnila a memento má neadresný vykřičník, takže "jen" zneklidněná mysl, a ta má cenu 60%. (19.04.2013)

Tak svým debutem mě Haneke dost zklamal, jeho zde na čsfd nejlépe hodnocený snímek se mi ze všech mnou zatím viděných líbil nejméně. Jeho možná dobře myšlená demonstrace všedního zoufale stejného a nikam nevedoucího života jedné rodiny byla k unudění. Pořád jsem čekal, kdy příjde zlom, který ve mně spustí citové pohnutky a pečlivě sledoval všechny detaily, které k němu měly pravděpodobně přispět. Ano, půl hodinu před koncem TO přišlo; série bezdůvodného konání na jehož konci čekal akt, který by se dal lehce vykonat bez toho všeho povyku (pro nic) kolem. Žádné objasnění, však on si hloubavý divák sám vymyslí nějaké perfektní odůvodnění a bude fascinován tímto filmem. To si nejspíš režisér představoval, ale já mu nato rozhodně neskočím. A hlavní hrdinové? Divně napsané postavy s pochybným jednání nevyvovávající žádné sympatie ze strany diváka, spíše naopak; Muž mě svým prvním neúspěšným pokusem o "ukončení" vytočil a v mé hlavě zněl úpěnlivý hlas, aby to už "sakra udělal pořádně". Dost dobře nechápu, že právě tímto filmem se Haneke proslavil a téměř všichni tady jsou ze Sedmého kontinentu tak unešení. (15.07.2011)

Môj štvrtý film od Hanekeho. Už po prvých troch som ho zaradil do mojej Top 10 a Siedmy kontinent iba potvrdil, že to bola dobrá voľba. Hlboko ma sklamalo iba jeho 71 fragmentov. Práve Siedmy kontinent (alternatívny názov Cesta do Austrálie je tiež nápaditý) mi pripadá ako nejaká skladačka, mozaika, u ktorej každý pridaný kúsok približuje divákovi hrozivú podobu výsledného diela. Obraz spokojnej rodiny, žijúcej v materiálnom dostatku začína deštruovať pre mnohých nepochopiteľná žieravina, ktorej účinkom sa plánovite, systematicky (inak to aktéri snáď ani nevedia) približuje neodvratný koniec. Ešte aj rybičky na koberci, tak ako v správnej tragédii, poskytli chvíľkovú nádej, že to nakoniec neskončí až tak zle. Ale Haneke, to je kat všetkých nádejí. Pre niektorých ľudí by mal byť na recept. (14.12.2010)

Rád bych vzkázal svému kamarádovi, který mě donutil se jít na tento film podívat, že ho za to upřímě nenávidím. Opravdu mi z toho nebylo ještě pár dní dobře. Jako takový se mi pak film velmi špatně hodnotí. On je totiž natočený dokonale! Jenže pak se dostáváme na tenký led smyslu jeho sdělení a opodstatnění jeho existence. Například KRÁTKÝ FILM O ZABÍJENÍ Krzysztofa Kieslowského, který je svojí sílou a depresivností srovnatelný se snaží odpovědět na celou řadu otázek a přináší určitou vypověď o absurditě trestu smrti. Jenže tento film je jen koncentrovaným trestem a utrpením. Jaký má smysl takový film? Proč nám to Michael Haneke dělá? Někteří říkají, že je to nepodstatné a že umělecké dílo si žije po svém dokončení vlastním životem. Jelikož se ale mám veskrze rád a nerad si ubližuju, tak si budu také žít dále vlastním životem, bez filmů Hanekeho. (28.01.2011)

Prečo posadol amok rodinu S....Pokiaľ by som nevidel nie príliš slávny film Rainera Wernera Fassbindera Prečo posadol amok pána R, pojednávajúcom v podstate o tom istom, bol by som s režijne dokonalým Hanekeho filmom o niečo a možno aj omnoho viac spokojný. Tam, kde je Fassbinder minimalistický v zobrazovaní každodennej rutiny života, Haneke je silný v detailoch materiálnych vecí, zobrazujúcich náš každodenný život. Počúvať v súčasnosti vo filme "osterreichische rufnung, die nachrichtung", je pre našinca, ktorý zažil onú dobu, nečakaným wtf bonusom. Siedmy kontinent je absolútne vážny a psychologicky výborne vykreslený film, kde platí napríklad aj pravda Joža Ráža, že najťažšie výčitky sú tie nemé, vďaka Hanekeho výraznému autorstvu mu ale nechýba aj cynizmus, bez ktorého to s obžalobou kapitalizmu, mestského života a konzumu proste nejde. Pri počúvaní správ sa síce zamyslíme nad bavlnkovou situáciou západného sveta v porovnaní so Sovietische union, Irakom, Iránom a ďalšími spomenutými krajinami, stabilitu vnútorného sveta jedinca ale blahobyt spoločnosti nezaistí. Ja by som to na mieste našej rodinky tak čierne nevidel a kľudne by som sa zbalil a vybral by som si radšej kontinent pôvodne zamýšľaný, čiže piaty. Rozhodne ma potešil Hanekeho dá sa povedať že trademark s náhle prerušenou hudbou (dcéra pred loďou), ktorá sa ukáže ako diegetická. Tento prvok použil minulý rok v Láske, iné jeho filmy som videl už dávnejšie.... (19.03.2013)