Kikudžiro

kikukiro je film, ktory nasledoval po mediznarodne uspesnom hana-bi. kitano mal za sebou 10 rokov kariery filmara. natocil surove gangsterky, komedia, aj komorne tiche filmy. kikijuri je snaha zlucit vsetko do jedneho. yakuzu, komornost, nevinost, zabavnost. a je to snaha velmi podarena. viac, nez co nasledovalo potom. standradna v amsrike natocena kitanovka brother, filmove kabuki dolls ci nestandradny remake zatoichiho. snad novinka, Takeshis' naviaze tam, kde kitano v kikijiro prestal. (14.11.2005)

V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom. (27.06.2022)

Když jsem si pustila film a viděla osamělého chlapce Masaa a trochu natvrdlého strýčka Kikudžira (bezchybně zahraného režisérem), zajásala jsem, že jsem si vybrala dobře a těšila se na jejich cestu, doprovázenou krásnou hudbou Joea Hisaišiho. Příběh se slibně rozvíjel a během 120 minut kvalita a poutavost neklesla, právě naopak, objevilo se tam i několik vtipů, které rozesmějí, zejména v podání Kitana. I přes to, že jejich cesta trvá na plátně dvě hodiny, tvůrci nemuseli řešit problém nedostatku nápadů, jak se bohužel často stává. Nápadů totiž měli dostatek a dokázali je ztvárnit tak, aby bavily. (06.11.2010)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)

Slušný film čo má niečo aj do seba ako "road movie" čiže film, ktorý sa odohráva na cestách a v tomto prípade ide o cestovanie zaujímavej dvojice chlapca a jeho "strýčka" či ako to ho pomenovať. Tento film vyhráva na zaujímavej dvojici dvoch hercov Takeši Kitano a Júsuke Sekiguči. Musím teda povedať, že ich výkony sú naozaj skvostom tohto filmu a uveril som im absolútne všetko čo urobili. Chlap je trocha "jednoduchší", ale o to lepšie si rozumie s chlapcom a dokáže odhadnúť jeho city a tak niekedy neviete, že či je vlastne génius, alebo iq nula. Film je dobrý hlavne čo sa týka komediálnej stránky a nebál by som sa ho hodnotiť ako rodinný film pre troška staršie publikum (čo si trocha odporuje, ale nevadí snáď si rozumieme). Kikujirō no natsu má aj vynikajúce emotívne chvíle, aby ste si nemysleli, že to je len komédia. (17.03.2016)