Kikujiro's Summer
Kikujiro
Kikujiro
Kikujiro
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Júsuke Sekiguči, Kajoko Kišimoto, Júko Daike, Kazuko Jošijuki, Beat Kijoši, Great Gidajú, Rakkjo Ide, Fumie Hosokawa, Daigaku Sekine (více)Obsahy(1)
Příběh muže, jehož pošle vlastní žena, aby doprovodil devítiletého Masaa na cestě za jeho matkou, kterou nikdy neviděl, je formou road-movie. Stylem je to ovšem opět kitanovsky pomalá, melancholická pouť, jakoby odnikud nikam. Jedním z charakteristických rysů Kitanova režijního rukopisu je totiž uvést diváka do příběhu, vnutit mu nezvykle pomalé tempo v rozvíjení děje i situacích a pak jej překvapit originálním zvratem děje, nečekanou reakcí, či překvapivým charakterem postavy, která podle všech vnějších znaků by měla být někým úplně jiným. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (136)
Z japonský kinematografie mám nakoukanejch pár šogunů a gora bílýho psa a tím to hasne. Absolutně jsem netušil, že japončíči uměj humorovat v takovým rozsahu jako tady předváděl dotyčnej strejda. Občas když ze sebe vypálil nějakou tu perlu, jsem jen nevěřícně otveřel pusu, která až po chvíli ze sebe začala vydávat ony otřepané zvuky haha-hihi-hoho. Film krom vynikajícho humoru serviruje s citem vyprávěný příběh vztahu mezi japončíkem a japoncem. Klidný a dlouhý záběry kamery byly balzám pro moje kukadla a celý příběh na mně působil jako příjemná relaxační koupel. ()
Mě to nebavilo. Přisprostlej a hrubej (ale v jádru samozřejmě hodnej) chlápek doprovází malýho kluka na cestě za matkou, kterou léta neviděl. Do toho ve statických záběrech jeden nebo oba sedí, stojí, občas chodí, jednou plavou a jednou dokonce žonglují. Sem tam je to vtipné, občas tam probleskne trocha hravosti (mezititulky) a skoro pořád do toho hraje takovej ten klasicky zaměnitelnej ucajdanej japonskej hudební motiv. A na konci se samozřejmě sblíží a slíbej si, že se třeba někdy sejdou v sequelu. Každopádně pokud vám přijde legrační sledovat nahatýho plešatýho Japonce, jak se houpe na laně, tak je to film pro vás. ()
Road-movie mísíci "laskavou" lyriku s infantilně groteskním humorem by stylem každý zařadil spíš například do Francie, než do Japonska - země samurajů, úchyláků, milovníků mangy a gangsterů. Přesto právě díky takto nezvyklému prostředí získává Kikudžiro punc neobvyklého dílka které chytrého diváka nechce jen dojmout, pobavit a pokud možno neurazit, ale zaujmout ho trochu víc, unést ho mimo reálný svět do fantasie a hravě anarchistického blbnutí. Ve většině komentářů se tu zmiňuje Kolja... to je těmi stopovými prvky děje snad i pravda, ale mě napadá spíš srovnání s Michelem Gondrym, kterému je tento styl nepomněrně bližší. A o děj tu opravdu vůbec nejde, respektive se tu takřka nevyskytuje - a to je nejspíš i největší vada filmu, který přestává být filmem a stává se pouhým slepencem scének bez nějaké vnitřní provázanosti, což rozmělňuje i jinak vcelku zajímavou závěrečnou pointu. 8/10 ()
Japonci jsou zřejmě z jiné planety. Nebo si snad dovedete představit dva motorkáře, jak dělají rybu či chobotnici, hrajou si na indiány a provádějí šílenosti kvůli jednomu malému klukovi a jeho průvodci, který je dokonalý pošuk, někde jinde než úplně mimo tento svět? Já strávit takovéto prázdniny, bude se mi o tom zdát ještě dneska. Člověk si někdy může připadat totálně ztracený. Cesta může ztratit smysl. A největší kámoš se může vyloupnout i z hulváta. Pokud ano, tak je to všechno vlastně štěstí. ()
100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost. ()
Reklama