Zrzavá veverka

Takhle nějak by asi točil David Lynch, kdyby bral větší ohledy na diváka. Ne, že bych to po Davidovi chtěl (to bych byl sám proti svým zálibám), ale tento film Julia Medema byl velmi příjemným zážitkem hlavně proto,že dokázal příjemně namíchat koktejl mysteriozna, detektivky a lehké erotiky (a samozřejmě přírodovědného dokumentu). Musím ocenit jak herce v hlavních rolích (a navíc na té Emmě Suárez fakt něco je), tak i výborný scénář, který je plný lehkých náznaků a střípků, takže divák trpí nutkáním hádat, jak to ve skutečnosti je. (14.09.2011)

Medemův magický realismus už tu nepůsobí tak uhrančivě a přirozeně jako v Kravách, ale stále si zachovává přitažlivé a provokativní tajemství (jež zde ale nutí k interpretaci, zatímco v předchozím snímku na člověka působilo jako přirozená součást světa, kterou chápe v afektivní rovině) a vytváří cosi víc než pouhou dějovou skládačku. Vyprávění opět plyne samo, staví na postavách, které se nemění v ploché figurky vláčené narativní hrou, ale v plnohodnotně prokreslené charaktery, jejichž motivy a záměry zdaleka nejsou závěrem vyčerpány a nutí k dalším úvahám. Po stylistické stránce je film doslova lahůdka - kamera svými pohyby neustále překvapuje, nachází si nejnemožnější pozice, prolézá větvovím stromů či vysokou travou a podílí se na celkovém oparu tajemna a neznámého napětí. Zrzavá veverka je tak nečekaný odklon od Kravami nastoupené Medemovi cesty, který dokazuje, že jeho "podpovrchové" vnímání světa a jeho nejednoznačnosti výborně funguje i v zábavném filmu s ryze současným a mladým námětem. (09.01.2013)

Zatím za 3. Pro mě to bylo doposud nejslabší setkání s Julio Medem. Jako jeho trademark ("snová záběry", kamera, fashbacky, s*x) tam je a žeru mu ho pořád stejně, ale po předešlých zkušenostech mě ve Veverce téměř nezaujala dějová linka nebo mi spíš přišla hodně slabá. A proto na první setkání s Juliem doporučuju buď toto profláknuté anebo tento jeho finskej cestopis. (09.10.2009)

Hlavná hrdinka hovorí v jednej zo scén: "Môj frajer vie iba dobre trtkať, variť a klamať." Možno to fakt stačí. Ďalšia z mileneckých mysterióznych Medemových motanín. Dievča po nehode stratí pamäť, jej milenec stojí v momente nehody opodiaľ, na prahu samovraždy. Nehoda zmení smer myšlienok oboch milencov, spomenúť si na minulosť má dievčaťu pomôcť kempovanie na brehu jazera, aby za prítomnosti pamäťových slučiek, metafory hrdzavého hlodavca a skladačky snovo hypnotických minulých vzťahov zistili ako to s nimi vlastne je. Otázky vyvolané červenou veveričkou, o ktorú v čase párenia divoko súperia nadržaní samci: klameme my, alebo sme neustále klamaní ? Je okolie len dobre podanou lžou ? Je úprimnosť vo vzťahu vždy tým, čo robí vzťah a lásku naozajstnou ? Nie je dôležitejšia vzrušujúca hra ? Zaujímavo podaná fabulácia ? (22.09.2005)

Existujú "obyčajné" a "neobyčajné" filmy. J.Medem nikdy nenatočil obyčajný film. Točí obyčajné témy neobyčajne. Pracuje s vlastnou "filmovou logikou", vytvára zvláštnu ilúziu nereálnosti na reálnom príbehu, vzťahu, pocite...Proste prekvapuje, symbolizuje, imaginuje tak ako v Lucii, v Chaotickej Anne, tak aj vo Veverke... a vždy sa pristihnem pri tom, ako sa zmanipulovane dívam na jeho réžijnú tvorivosť, v kt. je proste úžasný a ja som po nej až závislá:)!!! Po Veverke mám znova bohatý subjektívny zážitok, len ten dej bol tentokrát trošku plytší v porovnaní s tým, na čo som u Medema zvyknutá. (03.07.2009)