Špalíček

Výtvarno-hudobné dielo, na ktorom oceňujem hlavne jeho technické spracovanie a snahu o pripomenutie dávnych ľudových tradícií a zvykov. Dnes už ale žiaľ pôsobí značne zastaralo, a to nie ani tak technicky ako skôr obsahovo a celkovým pojatím. Ako celok je to dosť nesúrodé, niekedy namiesto obsahu vystupuje do popredia snaha predviesť animačné schopnosti, niektoré bábky vyzerajú dosť komicky (oráč) a pripomínajú skôr lego figúrky. Pozitívne dojmy ale u mňa prevažujú, zapôsobilo na mňa najmä zladenie výtvarného stvárnenia a príhodnej a pomerne rozmanitej hudby. (03.01.2022)

Takový loutkový Rok na dedine z českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4* (24.01.2024)

Na Špalíčku mě nejvíce zaujala samozřejmě práce s loutkami, která je na svou dobu naprosto úchvatná a vedle toho se mi líbil hudební doprovod Václava Trojana. V tomto filmu jsou krásně poeticky zobrazeny mnohé z českých zvyklostí, které nám již dnes moc neříkají, ale díky tomuto snímku si je můžeme připomenout. Zkrátka film, který bych nemusel vidět asi podruhé, ale i při první projekci dokáže ohromit. (01.10.2012)

Moc hezký film, skládající se z několika provázaných povídek. Jedna jako druhá jsou plné okouzlujících Trnkových loutek a lideové poetiky. Kromě vizuální stránky má stejnou důležitost i hudební složka, které dominuje chlpaecký sbor, který nás pomocí lidových písniček provádí dějem. Za nejslabší článek si dovolím označit hned začátek, popisující vesnický masopust. Tato část je jakýmsi úvodem, nemá něco jako děj, působí "jen" hířením všech možnych barev a zvuků. Ono by to vlastně tak špatné nebylo, ale ve srovnání s tím, co přijde... ve filmu je tolik nápadů, že by se hravě mohl srovnávat čímkoliv od Pixaru (ač se jená o něco naprosto jiného:) Nejvíc se mi líbil závěrečný betlém, který má tak krásnou atmosféru, že ani nevím, k čemu ji přirovnat. Snad k náladě, která panuje pod vánočním stromečkem, vzduch provoněný svíčkami, takovou to vřelou atmosférou... (06.11.2004)

Ač se jedná o jeden z prvních Trnkových filmů, můžeme bez problémů rozpoznat mnoho znaků typických pro jeho další tvorbu jako je například lyrické vyprávění děje výtečně podpořené hudbou Václava Trojana. Ta byla v tomto případě doplněna sborovým zpěvem lidových písní. Špalíček je první Trnkův barevný film a jeden z prvních barevných celovečerních u nás. Proto byl (a je) často srovnáván s Borského Janem Roháček z Dubé. Barva ale rozhodně není podle mě tím, co vyzdvihuje tento snímek nad jiné. Nejvíc mě zaujala již zmiňovaná hudba, která vyniká ještě víc ve spojení s dokonalým rytmem obrazového střihu. 4 a ½ * (08.02.2007)