Moebius

Devět zhlednuých filmů Ki-duk Kima a tři z nich v osobní TOP 10. Moebius je po Pietě ještě radikálnějším počinem, který zdaleka není líbivý jako Jaro, léto, podzim, zima a ani tak poetickým jako Bin jip, ale o to silnějším ještě je. Bylo by překvapením pokud by byl mezi širší veřejností oblíben, naopak až antická tragédie beze slov je v rámci tvorby Kima opomíjená a k takto ambivalentnímu dílu se to hodí. Určitě film může být nařčen ze samoúčelné kontroverze, ovšem to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejsilnějších počinů kinematografie posledních let. (09.04.2016)

Touha natočit film zahrnující uřezávání falusů a jejich následné pojídání, detailní znázorňování sebepoškozování spojené s uspokojením byla prostě silnější, než aby jí Kim dokázal odolat. Moebius sice není nějak extra nechutný ani pobuřující, ale přesto nabízí několik delikates, které vám můžou snadno pocuchat žaludek, pokud právě trávíte večeři. Nejsem si jistý, že jsem úplně přesně pochopil, co tím chtěl básník říct, ale to není u mých střetů s Kimovo tvorbou nic nového. Řekl bych, že snímek je určený především festivalovému publiku nebo všem těm snaredím částem našich osobností ukrytým různě hluboko v každém z nás. Osobně k festivalovým divákům nepatřím a danou část svého já objevuju jen zřídka (viz například Forbidden Zone nebo Seul contre tous), ale přesto jsem od této vcelku umírněné koláže lidských orgánů a tekutin nemohl po většinu stopáže odtrhnout oči a svou kontroverzností a iracionalitou chování jednotlivých postav mě poměrně zaujala. Sice ne úplně, ale dostatečně na to abych uvažoval o tom, že přeložím titulky. Z korejštiny! 70% (04.11.2013)

Je víc než jasné, že Kim už neví coby. S Pietou se vrátil na festivalový vrchol (podle mě ne zvlášť zaslouženě), tak teď je třeba pokořovat i nějaké další mety. Němý film o rodinných kastracích zní jako dobrý nápad. Upřímně to bylo měkčí, než jsem čekal (pro Kima běžná hranice nahoty a násilí, řekl bych), korejské cavyky nemají daleko k hysterčení okolo von Triera, jen tentokrát bez pořádného finiše. Na rozdíl od Nymfomanky totiž Moebius není hrátka s diváckým očekáváním, ale v podstatě jeho naplnění - jde o typický ki-dukovský film přesně takový, jak si ho člověk představí. (04.01.2014)

Pokiaľ dnes chcete nakrútiť nemý film a chcete, aby fungoval, tak iba s mimikou si nevystačíte. Samozrejme bez medzititulkov, tu si Kim Ki Duk vypomáha s googlom. Musíte sem primiešať "trocha" toho násilia, erotiky, aj tej mimiky a skombinovať to v zmysluplný celok. No a v Moebiuse táto inovatívna metóda funguje výborne. Je jasné, že ak nepočujeme hovorené slovo, tak aj s použitím explicitného násilia bude film pôsobiť trochu ako komédia a možno aj takéto vyznenie motivovalo režiséra k zvoleným prostriedkom. Kim Ki Duk obohráva svoje obľúbené témy, takže pokiaľ vás doteraz bavil, zaujme vás aj Moebius. A naopak. (19.02.2016)

Kimo sa opätovne zasekol do prízemne naturalistickej réžie, ku ktorej si sám navrhol sfilmovať ošemetnú súčasť života, ktorá poznačí ako rodinu, tak aj každého jej člena. To osobité spracovanie traumy každého zo zúčastnených zanecháva dósledky, ktoré sú grom celého snímku. ˇFalusovo úchylný " scenár si nezaslúži verejnosvojprávny záujem, lebo na stoličke mal sedieť MIIKE, no ten to už má so svojím "Q" hlboko odskúšané.Ostáva takto len obligátne J-familiárne trio, ktoré si v striktne dodržiavaných spoločenských normách brutálnou formou usporiadava svoje...ehm tradičné návyky. (19.10.2013)