Une Promesse

Stefan Zweig není žádná vysoká literatura, ale jeho příběhy (mluvím hlavně o novelách) mají vždy šťávu i pointu. Jedním ze zásadních Zweigových témat je "slib", ať splněný či nesplněný (třeba již v novele Netrpělivost srdce nebo nedokončené novele Widerstand der Wirklichkeit nazývané též Reise in die Vergangenheit - podle které je právě tento film). Dalším frekventovaným Zweigovým tématem je "současnost" a její pozitivní přesah do minulosti a negativní do budoucnosti. Leconta zřejmě přitahovala témata obě a především nedefinitvní, fragmentální podoba novely "Cesta do minulosti". A zmocnil se jich skutečně kongeniálně, po zweigovsku. Dal jim šťávu, i pointa je tu, i když ne příliš originální a překvapivá (snad i zde jde "jen" o fragment). Jak by se příběh mohl vyvíjet dál? Nejspíš by vedl do perzekuce, exilu a smrti, tak jak to prožil sám Zweig... Pozn.1: Možná se tu hodí ocitovat pasáž ze Zweigovy autobiografie vydané krátce před jeho sebevraždou Včerejší svět s podtitulem Evropanovy vzpomínky": "Jedním rázem se poválečná generace brutálně emancipovala od všeho, co dosud platilo, a obrátila se zády k veškeré tradici, rozhodnuta sama vzít svůj osud do vlastních rukou, pryč od všeho minulého a jedním máchnutím se dostat so budoucnosti (překlad: RT)". Pozn. 2: Zweigovovo téma "slibu" má výraznou psycho(analytickou) hodnotu - oddalování slasti, kterou stejně není možno zcela naplnit. V současné době nejenže silb nemá žádnou váhu, ale v podstatě ani neexistuje. Řešení, které nabízí ryze česká lidová písnička platí obecně, nejen v erotickém marketingu: "Otevře mně jiná, holka roztomilá, a to ještě dneska." (26.03.2017)

Nemám problém, zato spoustu výhrad. Budu trochu spoilerovat, když napíšu, že v 58. minutě jsem čekal, že Fríďa sebere tu svoji rozkošnou hospodyňku, co mu prala a žehlila košile, a najde štěstí v zemi aztécké. Místo toho to ale dějově začalo jít z kopce, s Pruskem, s Alanem a taky s tím erotickým dusnem, co se tak povedlo. Nelíbila se mi kamera, občasné cuky (přibližovačky), trhaný a roztřesený pohyb. Některé dialogy se pohybují na rozhraní stupidity a naivity, ale to lze říct v podstatě o celém filmu. Klišé se vrství na klišé, předvídat dovedete mnoho replik v doslovné podobě. Ani se velectěným benátským divákům nedivím, že to vzali tak hurónsky, protože tvůrci museli být pořádní kujóni, anebo pitomci. Rebecca Hall se ale líbila moc (obdivoval jsem jí už ve Vicky Cristina Barcelona), a Shannon Tarbet asi ještě víc. Madden pro mě sympaťákem měsíce. Cílovou skupinu tohoto filmu by měly tvořit ženy nad 45, o tom žádná. Romantika, alespoň pro nezkušenějšího diváka, docela fajn. Konec je ovšem hrozný a hodnocení zabíjí. (30.08.2014)

Vôbec to nebolo také zlé ako by som podľa úplne priemerného hodnotenia očakával. Aj keď uznávam, že v tomto príbehu bolo obrovské množstvo nevyužitého potenciálu, pretože základ bol kvalitný a rovnako aj celá prvá polovica, keď sa Friedrich stal v podstate súčasťou rodiny. Horšie to už bolo s druhou polovicou filmu, kde razom cez vojnu opadlo akékoľvek napätie a dramatizácia. Vlastne človek už len dokonca čaká, či sa Friedrich vráti alebo nie. No a hlavne čo sa stalo za tie roky ohľadne chladnúcich vzťahov, kde vznikla obrovská priepasť. Škoda toho premárneného deju a možností, ktoré sa núkali v druhej polovici filmu, a obzvlášť v závere. (28.09.2014)

"Literární" dobová červená knihovna nezastírá náklonnost mezi snaživým inženýrem a mladou ženuškou jeho zaměstnavatele továrníka od prvního setkání, zaměřuje se na pozvolný (platonický) vývoj "velkého citu" (TM), ale stejně jej (natož všechny příhody mimo) zachytává jakoby z rychlíku. Vypadá pěkně a zároveň strojeně, romantická klišé pak k cílovce patří. Sotva průměr. (13.04.2018)

Alanův hlas mohu poslouchat kdykoliv a kdekoliv, působí na mě pokaždé zvláštním a příjemným magickým kouzlem. Se scénářem to bylo už horší a to je moc velká škoda, protože Une Promesse měl potenciál daleko větší. A ta holčina, kterou jsem si původně myslela, že si jí Friedrich vezme, byla jak jeden z Renoirových obrázků. (16.12.2014)