Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
O prvých dielach jedného slovenského režiséra som čítal, že prekypujú tvorivou energiou, ale na úkor zrozumiteľnosti a celistvosti diela, resp. niečo v tom zmysle. Podobný pocit mám z tohto Wajdovho filmu, ktorý už ale nakrútil ako skúsený režisér. Téma je neopozeraná, ale uchopená pomocou asi až príliš artových prostriedkov. Asi by som privítal niečo viac autentickejšie, napríklad bez tu prítomnej hudby, ktorá neustále upozorňuje na to, že pozeráme vysoko hodnotné dielo. Jedna šokujúca udalosť pôsobí ako deus ex machina, zrejme bola v predlohe a nakoniec rozhodla o tom, že mi ostala po Krajine po bitke dosť nepríjemná pachuť v mozgu. Tie sú že vraj ako surové veľmi chutné, ako konštatuje jedna z postáv. ()
Po bitvě krajina - je pěkná kravina... s odpuštěním. Prostě mi vadí, pokud je film točen teatrálně (asi jako Bondarčukovy vejchvysty á lá Vojna a mír). Zfilmované divadlo nebrat. V tomto provedení Krajina po bitvě na divadelních prknech ano, ale ne na filmových plátnech. Vskutku mi nesedí takový způsob zpracování, ačkoliv jsem si jistý, že film se může líbit. Já jsem v tomto případě ovšem černá (Wajdova) ovce. ()
Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných. ()
Krajina po bitvě, to jsou hluboké jizvy a defekty lidských duší z prožité apokalypsy lidské existence. Andrzej Wajda použil k filmové niterné básni povídku Bitva pod Grunwaldem (tento akt vítězného střetu polského elementu s tím germánských na počátku 15. století je v příběhu rozervanou poetikou inscenován) polského básníka Tadeusze Borowskiho, jenž vycházel ze svých nejosobnějších zkušeností při osvobození z tábora v Dachau a následného nuceného pobytu pro uprchlíky (ve filmu jsou použity bývalé kasárny, a dnes hudební akademie, v Gdaňsku). Vivaldiho hudební doprovod při osvobození je výhodnou společností cynické poloze pro niterné vyrovnávání se s destrukcí lidského nitra. Polský element je svlečen do naha v té rozervanosti a nejednoznačnosti doby, nabyté svobodné nesvobody a obtížně hledaného pocitu vlastenectví, rozbitého a vystrašeného v prožitých hrůzách. Kameraman Zygmunt Samosiuk dal poezii zmaru a hledání sebe sama v rozvratech osobnosti, pocitů a nehmotné vlasti výraz a barevné noty. Hrdinou pátrání po dně vlastní duše je Tadeusz (dobrý Daniel Olbrychski), mladý, citlivý básník se závažně poznamenaným nitrem, které se dosud nezbavilo potřeby bránit se. Je snad láska lékem na šrámy duše k vlastnímu návratu do života? Hrdinkou je Nina (pozoruhodná Stanisława Celińska), mladá žena utíkající z vlasti a bloudící v prázdnotě svého vlastního a dlouho tajeného židovského původu. Je snad láska novou nadějí a vírou? Z dalších postav: osvobozený vězeň z Dachau s komunistickým vyznáním Karol (Tadeusz Janczar), na Tadeusze naléhající osvobozený kněz (Zygmunt Malanowicz), bývalý Ninin soused, profesor a houslista (Aleksander Bardini), osvobozený vězeň a hrdý vojenský praporčík (Mieczysław Stoor), osvobozený vězeň a ministrant Tolek (Leszek Drogosz), tklivěji pějící osvobozený cikán (Stefan Friedmann), snaživý americký velitel tábora pro osvobozené a také utečené (Jerzy Zelnik), nebo zuřivým davem vláčená Němka (Alina Szpak). Krajina po bitvě je pozoruhodnou poezií z rozvalin z lidských duší, trosek krajin i životních podmínek, nejednoznačnosti doby i pocitů a hledání sebe samotného. Pozoruhodné představení. ()
Další z Wajdových filmů na téma druhé světové války tentokrát demytizuje osvobození koncentračních táborů, osvoboditele i radost osvobozených. Mimo jiné řeší otázku, jestli je po takových zážitcích člověk ještě schopen normálního života. Těkavá ruční kamera a hojné používání detailů vtahuje diváka doprostřed dění a dodává snímku na autenticitě. ()
Reklama