V jeho očích

Mám pocit, že jsem viděl něco mimořádného. Hlavní postavou je slepý kluk, jenž v pubertě objevuje sám sebe. Jeho nevšední "pohled" ale udělal z filmu něco úžasně hezkého a dojemného. S jeho pocity se mi tak lehce padalo a stoupalo, že jsem něvěděl, jestli se dřív smát, nebo brečet. Příběh není vůbec jen o ostýchavosti z vlastní homosexuality, ale taky o bojování za vlastní život a vlastní touhy. Film mě donutil jen sedět a koukat, a třeba u nočních vyjížděk kluků na kole jsem zapoměl, že vlastně koukám na film. Takových filmů víc, bylo by mi na světě mnohem líp. (02.11.2014)

Celovečerní rozšíření původního krátkometrážního filmu z roku 2010 sice není stejně intenzivní, jelikož se rozprostírá na poněkud delší stopáži, nicméně i tak musím dát plný počet. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho je film, který si na nic nehraje, je upřímně a realisticky natočený, čemuž přispívají solidně zahrané role. Příběh opisuje v obsáhlejší verzi děj původního kraťasu, přičemž je účelně doplněn o momenty, které tvoří konzistentní celek. Rovněž musím pochválit hudební stránku filmu a výběr již známých skladeb, které v něm zazněly. Zkrátka skromný a nesmírně vřelý snímek, který disponuje pěkným příběhem a sympatickým hereckým obsazením. (27.07.2014)

Queer je zastresujuci vyraz pre sexualne dezorientovanych, tak tvrdi wyky, /karlos80 tvrdi ze wyky je zidopedia/. Axte sexualne dezorientovany chlap, mate radi panske konecniky a pri dialogoch Madsbendera s Bludmanom na filmovej teorii sa tahate za lofasa, taxa vam film bude pacit. A pacit sa bude aj tym, co pracuju ako pornokrotitelia cokohadov. No ale pre mna planoba, teda na hovno : 5 % (22.07.2017)

Mně to velmi sedlo, a to jsem poslední dobou zmlsanej. Dokonce jsem na film myslel ještě den poté. Je to takové dojemé akorát, dobře natočené i zahrané (viz sladká tancovací scéna) a herecký ensamble je "easy on the eye". Jistě, scénář by šel ještě vyhladit, ale i tak mám z téhle brazilské novinky radost. Jednak proto, že je to velký posun od posledního brazilského queer fláku, který jsem viděl (Do Começo ao Fim /2009/), a jednak film Brazílie vyslala do letošního klání o Oscary. Zcela jistě nevyhraje, ale to je teď vedlejší. Zkrátka Daniel Ribeiro mě svým autorským dílkem potěšil, jó, takové konce (napadá mě ještě Silent Youth /2012/) mám rád. (12.11.2014)

Svou premisou snímek přímo svádí k lacinému moralizování a emocionálnímu vydírání, Daniel Ribeiro se však ukazuje jako empatický tvůrce, který si děj snímku několikrát pořádně promyslel. Na příběh dospívajícího chlapce, který se narodil slepý a začíná prožívat svou první lásku, se dívá s porozuměním a trochu jinou optikou, než je zvykem. A napomáhá mu k tomu právě i ono výše zmíněné postižení. To skrze něj lze sledovat Leovo nazírání na sebe samého. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho není příběhem o přijímání a objevování sebe samého. Místo otázek „Proč zrovna já?“ se Leo pouze táže „Proč mě nevnímáte jako každého jiného?“. Snímek je poměrně silný v těch nejobyčejnějších momentech, dost často se ale ke „klíčovým scénám“ dostává zbytečně násilným a doslovným způsobem (kino, západ slunce). (31.07.2014)