poster

Na mléčné dráze

  • Srbsko

    Na mlecnom putu

  • anglický

    On the Milky Road

  • anglický

    Love and War

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Na mliečnej ceste

Drama

Srbsko / Velká Británie / USA, 2016, 125 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sidonka
    **

    Říkám si, že mé komentáře jsou často moc ukecané, rozpitvávající, rozvleklé. Ať tedy za mě dnes mluví jiní. PERLIČKY ZE ŽIVOTA: Přepis náhodně odposlouchané konverzace skupiny diváků stojících u stojánku s kinoprogramem, odkud jsem si brala filmové brožury. Mladý kluk, asi dvacetiletý studentík : „První půlka filmu byla lepší…“. Jedna slečna ho doplnila: „…ale konec byl moc brutální.“ (Abych nespoilerovala, tak dodávám jen, že kromě jiných brutalit například miny na zaminovaném území vyhazovaly do vzduchu stádo ovcí a na zem zpět dopadaly roztrhaná a popálená těla zvířat). Jiný mladík: „Závěr se mi právě líbil nejvíc. To bylo prostě boží! Co proti tomu máš?“ „ Mně se tam líbila krajina, výjevy z vesnickýho života, ten předsvatební tanec …“, dodala zase jiná holka. „Já souhlasim s Míšou. První půlka byla fakt lepší. Druhá půlka byla nuda. No nic, běžím na zkoušku,“ poznamenal pátý studentík.- A TY SE PTÁŠ CO JÁ (NA TO ŘÍKÁM ÚPLNĚ SAMA ZA SEBE)? No dobře: Ze začátku jsem se párkrát zasmála. Ale i zde byla atmosféra nucená, těžkopádná, zdlouhavá, podobným vleklým kouskům říkám poctivě vypocenej film. Statečně dokoukaný do konce. Emirova poetika se mi jinak moc líbí i jeho filmy. Některé scény krásné. Tohle bylo přesto jako celek oproti některým jiným E.počinům chabé. Nevtáhlo, nestáhlo mě to dovnitř. Pověstná zábavná bizarnost vynuceně, neupřímně umělá. Jako více věcí zde jen tak na oko, na povrchní efekt. Až na ten poetický ohňostroj barev, stínů a obrazů na plátně a také na bezvadnou muziku (hudba: Stribor Kusturica) jsem jeho bezprostřední, živelnou filmovou řeč příliš nepoznávala. Promiň, Emire.(27.6.2017)

  • 1mArc0
    **

    Byť umelcom alebo režisérom je vo väčšine prípadov, prekliate, pretože napísať si sám scenár, sfilmovať to .. nehovoriac o tom, rozličnosti filmov, spracovanie príbehov, spracovanie dialógov. Mám taký pocit, že Kusturica už ako pri Testamente, tak aj na Na Mliečnej ceste, ťaží zo slávy minulých dekát a prísť s niečím iným, je už zrejme problém... Takmer po desiatich rokoch pauzy si príde Kusturica s niečím takýmto? Kamera je dobrá (tá čistá digitálna kamera Kusturicovi veľmi nepristane), hudba je šialená, zatiaľ Kenneth Branagh a Woody Allen sú taký chlapíci, ktorý dokážu viesť film a zároveň udržiavať kvalitu filmu. Pre lepšie pochopenie Monica Belucci je skutočná herecká hviezda, kde za tonami make-up, liniek, vysokých podpätkov sa skrýva jeden veľký talent. Má šmrnc a elán v sebe, na svoj vyzerá (klobúk dole!) skvelo, Kusturica ju omnoho lepšie zrežíroval, ako sám seba. V tomto prípade miesto seba, mohol zaplatiť iného herca, do takéhoto filmu s takouto potrhlou myšlienkou by sa skôr hodil Harvey Keitel, než samotný Kusturica... taktiež mám veľmi zlý pocit, že celý film bol postavený na spolupráci len dvoch hercov (ten druhý tak je na polovicu herec). ak raz som dobrý za kamerou, tak aj tam zostanem. Neodsudzujem Kusturicu, je veľmi šikovný a schopný režisér.. niekde človek už musí skončiť, nič netrvá večné .. tu sa aspoň ukázalo ego Kusturicu, kam to až dopadlo, miesto pokory. To, čo všetko poznáme dávno od Kusturicu, tu to zúžitkoval, len tu je tak trochu... bež života. Koniec zachránil film, od absolútnej apokalypsy a katastrofy posledného desaťročia. Bolí ma pri srdci, keď musím konštatovať, že Život je čudo, je posledným esteticky nabitým dielom tohoto Srba. /30 %/(2.8.2017)

  • BOURQUE
    ***

    Film, ktorý dokáže natočiť len E. Kusturica. On mal vždy výnimočný talent na to, ako zachytiť život „jednoduchých“ ľudí a zvierat (napr. skákajúca sliepka pred zrkadlom alebo mlieko pijúci had) na „vidieku“. Prvá polovica filmu takmer bezchybná. Potom však priemer a možno zbytočné preťahovanie príbehu. Záver však opäť v poriadku. A M. Bellucci je ešte stále očarujúca. Osobné hodnotenie: 73% (***) (7.8.2017)

  • realista
    **

    Nakonec i já jsem musel dát Na mléčné dráze šanci, jelikož i pro mě je mléko základem každého rána pro mé bolavé tělo. Dobře, tak budu mluvit na rovinu – mléko nepiju a na film jsem zašel kvůli bohyni Monice Bellucci. Přesně, nebylo to kvůli režisérovi a ani příběhu. Když už jsem ale v tom kině seděl a odmyslím si Monicu, kterou stále před sebou živě vidím, nechytlo mě to. Občas se to snažilo o nějaký vtípek, který sice rozesmál diváka vedle mě, ale u mě se to nepodařilo. Hrůzy války byly vyobrazeny dobře, proto nedávám odpad. Pokud ale chcete jít do kina s milovníkem zvířátek, na to rovnou zapomeňte. Proč? Tak přeci jen běžte a uvidíte ...(22.5.2017)

  • poz3n
    ***

    Tenhle nový Kusturica by mohl být opravdu skvělým filmem, nebýt dvou problémů. Jednak velice častého a velice špatného užití CGI (ten had vypadal opravdu, ale opravdu naprosto příšerně) a jednak přítomnost mnoha momentů, kdy se celý ten magický realismus, který krásně funguje, bortí a přechází téměř v "troškovsky" nablblou komedii, ve které skáčete salta u rakousko-uherských hodin a necháváte se honit přiblble hloupým komandem vojáků. Je s podivem, že se tyhle dva světy mohou protínat, ale Kusturica to Na mléčné dráze dokázal. Film má mnoho opravdu skvělých momentů, které fungují jak z režijního hlediska, tak i z emočního. Chemie mezi Kusturicou a nestárnoucí Monicou Bellucci je cítit až do sálu. Bohužel v mnoha jiných chvílích jsem ale nevěřícně kroutil hlavou a litoval, proč celý film nejede v trochu soudržnějších kolejích. 6/10(6.4.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace