poster

Na mléčné dráze

  • Srbsko

    Na mlecnom putu

  • anglický

    On the Milky Road

  • anglický

    Love and War

    (neoficiální název)
  • Slovensko

    Na mliečnej ceste

Drama

Srbsko / Velká Británie / USA, 2016, 125 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sidonka
    **

    Říkám si, že mé komentáře jsou často moc ukecané, rozpitvávající, rozvleklé. Ať tedy za mě dnes mluví jiní. PERLIČKY ZE ŽIVOTA: Přepis náhodně odposlouchané konverzace skupiny diváků stojících u stojánku s kinoprogramem, odkud jsem si brala filmové brožury. Mladý kluk, asi dvacetiletý studentík : „První půlka filmu byla lepší…“. Jedna slečna ho doplnila: „…ale konec byl moc brutální.“ (Abych nespoilerovala, tak dodávám jen, že kromě jiných brutalit například miny na zaminovaném území vyhazovaly do vzduchu stádo ovcí a na zem zpět dopadaly roztrhaná a popálená těla zvířat). Jiný mladík: „Závěr se mi právě líbil nejvíc. To bylo prostě boží! Co proti tomu máš?“ „ Mně se tam líbila krajina, výjevy z vesnickýho života, ten předsvatební tanec …“, dodala zase jiná holka. „Já souhlasim s Míšou. První půlka byla fakt lepší. Druhá půlka byla nuda. No nic, běžím na zkoušku,“ poznamenal pátý studentík.- A TY SE PTÁŠ CO JÁ (NA TO ŘÍKÁM ÚPLNĚ SAMA ZA SEBE)? No dobře: Ze začátku jsem se párkrát zasmála. Ale i zde byla atmosféra nucená, těžkopádná, zdlouhavá, podobným vleklým kouskům říkám poctivě vypocenej film. Statečně dokoukaný do konce. Emirova poetika se mi jinak moc líbí i jeho filmy. Některé scény krásné. Tohle bylo přesto jako celek oproti některým jiným E.počinům chabé. Nevtáhlo, nestáhlo mě to dovnitř. Pověstná zábavná bizarnost vynuceně, neupřímně umělá. Jako více věcí zde jen tak na oko, na povrchní efekt. Až na ten poetický ohňostroj barev, stínů a obrazů na plátně a také na bezvadnou muziku (hudba: Stribor Kusturica) jsem jeho bezprostřední, živelnou filmovou řeč příliš nepoznávala. Promiň, Emire.(27.6.2017)

  • poz3n
    ***

    Tenhle nový Kusturica by mohl být opravdu skvělým filmem, nebýt dvou problémů. Jednak velice častého a velice špatného užití CGI (ten had vypadal opravdu, ale opravdu naprosto příšerně) a jednak přítomnost mnoha momentů, kdy se celý ten magický realismus, který krásně funguje, bortí a přechází téměř v "troškovsky" nablblou komedii, ve které skáčete salta u rakousko-uherských hodin a necháváte se honit přiblble hloupým komandem vojáků. Je s podivem, že se tyhle dva světy mohou protínat, ale Kusturica to Na mléčné dráze dokázal. Film má mnoho opravdu skvělých momentů, které fungují jak z režijního hlediska, tak i z emočního. Chemie mezi Kusturicou a nestárnoucí Monicou Bellucci je cítit až do sálu. Bohužel v mnoha jiných chvílích jsem ale nevěřícně kroutil hlavou a litoval, proč celý film nejede v trochu soudržnějších kolejích. 6/10(6.4.2017)

  • robbez
    *

    Valná většina filmu byla naprosto neuvěřitelnou fantasmagorií. Panoptikum bizarních postaviček vystupuje v ještě bizarnějších situacích. Ta dadaistická absurdita namíchaná s balkánskými emocemi se už opravdu místy nedala vydržet. Je tam několik vizuálně krásných a poetických scén, ale bohužel zanikají v celkově zběsilé a nesourodé hrůze. Kusturica možná opravdu spojil zdánlivě nespojitelné: brutální morbidnost Tarantina s humorem Zdeňka Trošky.(18.6.2017)

  • Yahey
    ****

    Chápu, že to není film pro každého. Nejsem Kusturicův fanda a nemám jeho filmy nakoukané, znám ho jen letmo. Nejdřív mě to trochu nechávalo chladným, ale postupem doby jsem se do toho čím dál víc dostával, až jsem teda k nějakému hlubšímu zážitku (neříkám, že pochopení) dospěl. Je to jako, že buď stojíte na diskotéce hrající 90tky z magiče opodál a zíráte jak ostatní tančí (a nevíte jestli je debil v hledišti nebo jevišti), anebo si dáte panáka a jedete tu jízdu taky - nic mezi. Je to takové agresivní, nařvané, magické, lehce symbolické "bizár." Humoru tu a tam střípky tak na uchechtnutí, zato krve a WTF situací hodně. Něco v tom je, ale spíš pro určitý typ diváka. Po zbytku to trochu steče, není to lehce stravitelné. Něco jako jehněčí se šafránem a střepinami od granátu. Pocta kráse krvácející Dalmácie a pozdního léta Moniky Bellucci. Něco o Adamovi a Evě v ráji a jak měli něco s tím hadem se tu tak vznáší kolem. Tématem je také znecitlivění a otupení dané válkou - a návrat k lásce. Zda stojí za to zapomenout, anebo mít věčně na co vzpomínat.(17.7.2017)

  • lu1
    ****

    Podepisuji se pod komentář poz3n s tím, že mně vedle příšerných efektů a ne moc vydařených crazy komediálních prvků vadila ještě jedna věc, a to zbytečná řež zvířat (byť pouze virtuální)- možná symbolika válečných krveprolití - přišlo mi to až Tarantinovské. Jinak překrásné scenérie, stále překrásná Monica Bellucci a charismatický Emir v milostném dobrodružství :)(19.4.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace