Jmenuji se Joe

Náprava alkoholom zbabraného života v prostredí neutešenej reality panelákových štvrtí škótskeho Glasgowa je ústredným motívom sociálnej drámy Kena Loacha. Tiene minulosti ale zasiahnu a ohrozia sľubne sa rozvíjajúci vzťah. Drsné, uveriteľné. Plač aj úsmev so životom sa boriacich postavičiek predmestí nezjemnene vypovedá vo všeobecnosti o postavení nezamestnaných. Pozn. Umelo vytvorené metaproblémy zazobancov rôzneho druhu - od zločincov po aristokraciu - v prevládajúcej časti filmov nasadzovaných do kín na celom svete pôsobia v porovnaní s obyčajnými problémami obyčajných ľudí v tomto filme veľmi silno vykonštruované. Ich cieľom je vyvolať súcitný záujem o "ťažko skúšanú" vládnucu vrstvu a takto podporiť ich legitimitu a status quo. (15.11.2005)

Velice poutavý film s perfektně vybudovaným dramatickým obloukem, až je to možná trochu fádní. Loach ale určitě není žádný rutinér, je vidět, že má k místu (pro něj typické prostředí (post) industriální severní Anglie) a postavám, silnou vazbu. Mezi postavama kterýma je skutečné napětí, nenajdeme tu žádný přehnaný sentimentalismus ani exploataci lidské mizérie, čemuž by určitá témata v tomto filmu nahrávala. Sečteno a podtrženo: není důvod se příliš rozmýšlet, jestli film stojí za vidění. (09.10.2016)

Koncert Petera Mullana, jehož povědomý obličej se pro mě od letoška stává známým. Loach mu dal příležitost v lákavém charakteru abstinujícího alkoholika, jenž se snaží napravit život sobě i ostatním. Glasgow je prezentováno jako barevně pestré, ale stále drsné město, kde se chyby neodpouští a o naději se bojuje holýma rukama. Prostředí lidí na pokraji své vlastní zkázy a jejich příběhy dokážou 105 minut naplnit dějem, ruční kamera vás nenechá na pochybách, že se zde idealizace nedočkáte a skvělé herecké výkony vám umožní rozumět hrdinům. Scénář a stylizace mohli být o něco originálnější a některé scény méně nadsazené, ale ději to posloužilo a výrazně to neruší. Joe trénuje "mladé" fotbalisty a snaží se nechlastat, od života moc nečeká, rozhodně ne lásku a možnost bojovat o život jiných, obojího dostane požehnaně... 70% PS: Febiofest 2011 (30.03.2011)

Jiný filmy od Kena Loache mi přišly teda jako daleko větší depka a taky mnohem víc ze života. Tady jsem měl často pocit, že se koukám spíš na komedii. Skoro všichni se jen tak poflakujou od ničeho k ničemu, ale o žádný velký drama se rozhodně nejedná. Až úplně ke konci ty dramatický události naberou trochu na obrátkách a těch postav mi začalo bejt líto. Jinak film táhne pro mě prakticky neznámej herec Peter Mullan. Tomu jsem tu roli napravenýho alkoholika opravdu věřil. Zbytek je šedivej průměr. (26.06.2022)

Se skvělým Peterem Mullanem jsem už pár filmů viděla a ani v Joeovi jsem rozhodně nebyla zklamaná jeho výkonem. Ken Loach nás jako ve většině svých sociálních dramat nechal nahlédnout do života obyčejného chlapa Joea, který v něm chtěl jen přehodit výhybku jiným směrem. Jenže v reálu se to nakonec ukáže jako neuskutečnitelná akce, protože okolnosti jsou většinou proti. Uvěřitelné, dobře se na to dívalo, ale stačilo jednou. 70% (07.11.2012)