Psí dny

Kaloricky vydatná strava pro misantropy, další perla rakouské dekadence. Hnusí-li se vám tvor zvaný 'člověk obecný', fascinuje-li vás lidská přirozenost a zkoumáte-li rádi (a štítivě) mělké hlubiny duší současných lidských degenerátů, přijdete si na své. Seidl bez servítků a škodolibě ukazuje nízkost a nechutnost živočišné tělesnosti, lidskou přízemnost, hloupost, primitivitu, jím zobrazovaný člověk vzbuzuje odpor, opovržení a posměch, soucit téměř vůbec. Jeho film na mě zapůsobil podobně, jako kdysi knížky jeho krajanů Thomase Bernharda nebo Elfriedy Jelinkové. Z herců mě především zaujaly dvě ženy, a to nezapomenutelná šílená stopařka a submisivní stárnoucí zpěvačka. (06.05.2020)

Musím říct, že jsem to dlouhou dobu viděl na 4*. Většinu času jsem to totiž bral (a asi jako jediný) jako černou cynickou absurdní komedii, která si dělá krutou srandu z určitého typu lidí. Převážně se jednalo o znuděné boháče a sem tam nějaké magory, takže jsem tu ani neměl dojem té Seidlovi nenávisti ke všemu živému, ale spíš cílený výsměch pouze určitému typu lidí. Nezlobte se na mě, ale u některých postav se jejich pováhám nešlo nezasmát - a všemu kraluje ta šílená stopařka, ze které jsem dostával pár menších záchvatů smíchu. Nebál bych se dokonce tvrdit, že to byl Seidlův účel - přeci jenom, svým postávám se prý hlavně vysmívá. A i když je to absolutně bez děje a jen se tu prolínají osudy několika postav, musím říct, že mě to dost zaujalo - skvělou kamerou, podmanivou atmosférou, realistickými hereckými výkony a hlavně všemi těmi bizarními postavičkami, z nichž ani jedna není normální a ani jedna vlastně pro nic nežije, protože tu všichni jen přežívají. Znuděně, s úchylkami nebo psychickými poruchami, bez ambic, bez nějaké životní náplně - a přitom tu všichni touží po lásce a nechápou, proč se jim jí nedostává. A do toho je venku nesnesitelné vedro. O to víc mě ale zklamalo, že v poslední třetině to výrazně ztratí tempo, znatelně zvážní a v doslovném závěru divákům sdělí Seidl to, co říká v každém svém filmu - a to je to, že celé lidstvo je hnusné, odporné a zatraceníhodné. Mrzí mě, že to tam musel nacpat, protože s neutrálním vyzněním bych byl mnohem spokojenější, zatímco takhle nemohu tu Seidlovu povrchní nadřazenost ani trochu tolerovat, jelikož je prostě mimo. A ani pak nemůžu Psí dny brát jenom tak, jak jsem je většinu stopáže bral. Navíc když už mám brát tu poslední třetinu jenom vážně, hodně tomu chybí promyšlenější postavy. S jejich psychologií si totiž Seidl vůbec hlavu nedělal. I tak se mi to ale celkem líbilo a většinu času mě to skutečně bavilo sledovat, je to takový rakouský (=dost úchylný) a cyničtější Roy Andersson, ale slabé čtyři tomu nakonec nedám, jelikož to na víc prostě nevidím. A nutno uznat, že bez postavy stopařky by ten film fungoval znatelně míň, protože ta holka se prostě musí zarýt do paměti každému, kdo tenhle film uvidí. I tak si ale myslím, že silné tři jsou ode mě pro Seidla dost slušný výsledek, protože ho jako režiséra opravdu nemusím.  Ale jestli si takhle bude střílet ze znuděných boháčů i v ostatních filmech, možná si k němu ještě najdu cestu... Silné 3* (10.04.2022)

Nevěřte všem drbům, skutečně se nejedná o dokument (lidé k sobě ve skutečnosti nejsou tak laskaví.. aspoň tedy v tomto geografickém pásmu! kdo si pouští přes práh podomní prodejce?!), nýbrž o reklamu na tich.. ehm, pardon... na klimatizace roztaženou do dvou hodin. V souvislosti s tímhle filmem jsem taktéž někde zaslechl, že po jeho zhlédnutí přestal Mgr. Lubomír Volný z preventivních důvodů nabírat stopařky, ale jak říkám, nutno nevěřit všemu, co se říká/píše... 80% (27.01.2021)

otvorene sa priznám ja som tomu filmu nerozumel. Asi je to pre naročnejších dvákov, chválim STV 2 že taketo filmy zaqraduje do progrmu ale na sobotu večer po sprche by som čakal niečo menej náročné. Týmto sa obraciam na náhodnéého čitateľa diváka ktorý filmu rouumel, keby bol tak laskavý a súkromne mi napisal "recenzisticku odpoved" na moju otázku prečo by som sa mal díva na nejakú babu pol hodiny ako si pred zrkadlom striha chlpky na svojom ohanbí., keď ju napokon zbiju opiju, prinútia vracať alkohol a co ja viemčoešte. (09.11.2014)

Kultovní rakouská Seidlova šílenost, která nám připomene, že na světě (potažmo ve Vídni) nežijí jen lidé bohatí, šťastní a psychicky zdraví. Naopak, tenhle film strávíte ve společnosti samonasíracího protivného důchodce, mladého ultražárlivého macho-mana ve vytuněném Opelu Calibra, vystresovaného prodejce domovních alarmů, těžce submisivní a nadržené učitelky na základní škole a další spousty narušených, nenávistných, nešťastných lidí na předměstí Wien-Favoriten. Přestože se vám to bude zdát strašné (a ono se na to moc koukat fakt nedá), stojí za to to zkusit. Něco takového jste totiž ještě zaručeně neviděli. Zoufalost, beznaděj a malichernost vás vlepí do sedačky. Výborná sranda ovšem je popovídat si o tomhle filmu s Rakušáky :-)))). Ti sebereflexivnější totiž tvrdí, že nejstrašnější na Psích dnech je to, že jsou pravda. (25.11.2005)