poster

Matka a syn

  • Rusko

    Mat i syn

  • Rusko

    Мать и сын

  • Německo

    Mutter und Sohn

  • Slovensko

    Matka a syn

Drama / Poetický

Rusko / Německo, 1997, 73 min

Kamera:

Alexej Fedorov
(další profese)
  • !Borec!
    **

    Snímek se snaží tvářit umělecky a vytváří poetickou atmosféru, jenže proboha taky by to chtělo alespoň kus příběhu a ne pouze pár "obyčejných" dialogů syna s matkou. Pokud v tom někdo vidí nějaké poselství, musel si asi hodně věcí domyslet a dobarvit. Dívat se na muže, který jde čtvrt hodiny lesem bez jakéhokoli významu, slova či účelu (ano, fandové řeknou, že je to symbolické vyjádření rozloučení se s matkou, ale to by se dalo udělat mnohem emotivněji a hlavně záživněji), mě opravdu nebaví. Abych jen nehanil, nažloutlý obraz a zvláštně pojatá kamera byly celkem vkusné.(22.10.2007)

  • hirnlego
    *****

    Matka a syn, jež pojí téměř hmatatelná vzájemná láska. Ona ho kdysi nosila pod srdcem a teď, když je již nemocná a slabá, nosí on ji - chová ji tak, jako kdysi ona chovala jeho a krmí ji tak, jako kdysi ona krmila jeho. Předlouhé, klidné a smířené ticho občas protne pár slov, která však ani nemusela být vyřčena... Divák, který se rozhodne věnovat tomuto ojedinělému uměleckému dílu pár chvil svého života, bude odměněn naprosto specifickým filmovým zážitkem, který dotyčnému na chvíli umožní jiný druh vnímání času a obrazu. Co záběr, to nádherný (většinou též působivě "zdeformovaný") melancholický obraz, jaké obyčejně nejsou k vidění ve filmech, nýbrž v galeriích. Jako by každý strom, každá květina, každé stéblo trávy představovalo živoucí důkaz toho, že Matka Příroda nás miluje v životě i ve smrti - v nekonečně plynoucím koloběhu - a ona zůstane krásná, i když my jsme již u konce svých sil...(18.10.2007)

  • Insilvis
    *****

    Matka a syn je mistrovská ukázka spirituálního filmu ve smyslu snímků Andreje Tarkovského. Nechci tím říct, že Sokurov je jako Tarkovskij, nebo že jsou zde výrazné prvky a analogie s Tarkovského estetikou - i když tady určité analogie samozřejmě jsou - , to by bylo příliš laciné, už jenom proto, že Sokurov je tradičně označován za jeho epigona atp., ale domnívám se, že Matka a syn naplňuje smysl "spirituálního" filmu. Na rozdíl od pozdějšího snímku Otec a syn je tento prostší, přímější a snad jaksi kontemplativnější - narativní struktura je minimální. Postavy se pohybují v jakémsi neskutečném světě na pomezí podzimu a jara a pocit neskutečnosti je navíc posílen deformací obrazu, barevným filtrem a rozostřením obrysů, vyvolávajícím dojem obrazové plochosti. Sokurov ukazuje vztah matky a syna v čisté formě, jakoby jej vypreparoval z matérie "skutečného" života a očistil od vedlejších příměsí. Obraz umírající matky je jeden z nejsilnějších filmových obrazů vůbec.(8.5.2009)

  • Aidan

    Tady rozumím příliš málo, něž abych se odvážil hodnotit. Nedomnívám se, že vše, co nechápu, je pitomost - zvlášť to platí o poezii. Básně, které mě zasáhnou, si troufnu chválit - ty ostatní, nejsou-li zjevně neohrabané, raději přecházím mlčením. Plaí to i o filmové básni, jíž je "Matka a syn". Vícekrát se mi stalo, že text teprve po letech promluvil. Třeba to bude s tímto snímkem podobné...(6.5.2012)

  • TheMaker

    ::::::::::::::::::::::::::::::::: Tak tohle opravdu nevím, jak hodnotit. Z jistého pohledu to byla opravdu nuda, ale poetické filmy jsou spíše nudné. Záleží opravdu na úhlu pohledu. Já poetické filmy mám rád, ale tohle mě moc nevzalo. Zase když se na to dívám z jiného pohledu a úhlu - třeba jako uživatel Hirnlego, tak je to naprosto skvělý film. Fakt nevím jak todle ohodnotit, proto tenhle film zůstane ode mě "nedotčený". Co vím ale naprosto jistě je, že mě film neskutečně zaujal a už se těším, až se podívám na Otce a syna. :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::(29.4.2009)

  • - Film měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě 1997. (Terva)