Pohádka pohádek

Že by návrat skvělé italské filmařiny, navíc se známými tvářemi světové kinematografie? Na první pohled jsem si myslel, že to bude levná záležitost bez nápadu, ale tohle je krásně vizuálně zpracované, navíc s duší skutečných pohádek, tedy hororových příběhů, které lidé tak měli a mají rádi. Neskutečné překvapení. (10.09.2015)

Garrone príjemne prekvapil. Takúto mieru fantastickosti a premyslenosti som už dlho nevidel. Nechcem to definovať ako artová rozprávka hoci niektoré atribúty to určite spĺňa. Dokonca si to celkom presvedčivo hrá s takou až Gilliamovskou definíciou podivnej krásy. Výprava, kostými, efekty( hlavne tie obludy) sú fantastické. Desplat veľmi citlivý hoci bez výraznejšieho motívu a herci bez výraznejších výčitiek. Rozkúskovanosť príbehov má svoje opodstatnenie a dramaturgicky sú uchopené veľmi dobre. Ani jeden nemôže byť definovaný ako nudný, pritom každý si zaslúži prívlastok nechutne pekný. V zásade som veľmi nadšený a pevne verím že toto nie je posledný krát čo niečo takéto vzniklo. Naozaj je v súčasnej kinematografií žalostne málo výborných fantasy príbehov. Dôvod prečo nedávam plný počet je ten že aspoň jedna poviedka mohla mať dramaturgicky vyhrotené a temné finále. Takto všetky končili v rovnakej atmosfére ako začínali. Čo bol rozhodne úmysel, ale zároveň mne osobne to príde trocha ľúto. Inak výborná záležitosť. (18.11.2015)

Artová rozprávka pre dospelých? Aj na dnešnú dobu pomerne odvážny film, ktorý sa nesnaží prvoplánovo zapáčiť divákovi (čo je u „rozprávky“ dosť nečakané), ale namiesto toho je maximálne verný pôvodným rozprávkovým predobrazom. Dnešnému divákovi rozmaznanému disneyovkami niečo podobné nemusí byť po chuti, ale rovnako ako bola aj tá Červená Čiapočka zožratá vlkom, Šípková Ruženka znásilnená, v Popoluške sa usekávali prsty a Malá morská víla spáchala samovraždu, tak aj Rozprávka rozprávok plne rešpektuje svoju predlohu a tak sú tie „rozprávky“ skôr trpkými príbehmi, ktoré neraz nemajú ďaleko od hororu. V podstate The Tale of Tales už v úvodných desiatich minútach, kde sa to hýri nahým ženským poprsím dá jednoznačne najavo, že toto je podívaná výhradne pre dospelých a nie pre deti, a že neskôr dôjde aj k sťahovaniu z kože už radšej pomlčím. A práve táto neprikrášlená podoba, v ktorej jednotlivé príbehy film servíruje mi je na ňom najsympatickejšia. Film nejde naproti tomu čo súčasný divák očakáva, keď sa povie „fantasy rozprávka“. Nesnaží sa dokonca ani o výraznú rytmizáciu jednotlivých príbehov, nejako ich dramaticky sceliť (aj keď strih je bravúrny) alebo o veľkolepý záver s morálnym posolstvom ako je zvykom z terajších rozprávok. To je totiž zakódované v samotných príbehoch, takže ho film divákovi nepotrebuje naservírovať na podnose aj s dostatočným vysvetlením. Do toho všetkého si je potrebné domyslieť pomerne pomalé tempo a divácky značne nevďačný film je na svete. Mne však práve týmto neštandardným, respektíve neštandardným na dnešnú dobu, prístupom prišiel fascinujúci. Väčšina mainstreamových divákov niečo podobné asi tak ľahko nezvládne, ale kto je trpezlivý a ochotný pristúpiť na trochu tej inakosti a akceptovať, že nie všetko je láskyplný Disney, tak ho tu čaká ojedinelý zážitok, do ktorého sa bude síce o niečo dlhšie dostávať, ale postupne ho pohltí. Rozhodne to nie je bez múch, ale garantujem, že niečo podobné tu dlho nebude. Rozprávka rozprávok tak nakoniec ani nie je rozprávkou v pravom slova zmysle, ale drsným príbehom o ľudskej krutosti, o ľudských nerestiach, roztopašnosti a závisti. V podstate o tom načo by sa mali deti od mala pripraviť a nie servírovať im naivné rozprávajúce zvieratká. Ale aj tak, na The Tale of Tales ich rozhodne neberte! Toto je film výhradne od osemnásť vyššie. CELKOVO: 3,5* (7/10) (11.09.2015)

Jako mnoho komentujících přede mnou, i já začnu tím, že pohádky nebyly primárně určeny dětem. Nebyly to sladké příběhy plné hebounkých jednorožců, kde princezna ohrožená drakem draka ani nevidí, natož aby ji opravdu ohrozil, statečný princ, je-li vůbec zraněn, má ten druh zranění, co vypadá dobře na kameru a zahojí se za dvanáct hodin bez jizvy, z nechtěné svatby vždycky sejde, záchrana přítele je něco velkolepého a zakončeného oslavou, král dívku z podhradí chce z čisté lásky a v případě splnění přání bezdětného páru oběť nejvyšší zaplatí tiše a důstojně žena. Příběh královny, která chce dítě je velmi nadčasový, s ohledem na problémy mnohých dvojic stejného rázu i v současnosti aktuální, včetně toho (není pravidlem, ale stává se), že vytoužené miminko je poněkud zvláštní, a řešení s tím, kdo se obětuje, zahřeje u srdce milovníky genderové vyváženosti (navíc ten král byl stejně hnusnej). Příběh chlípného krále mi připadal nejstrašidelnější, tam i to chvilkové štěstí bylo založené na lži a dopadlo špatně i to, co se nemuselo dít vůbec. Být znovu mladý si asi přeje aspoň občas každý, kdo se za strašidelného praskání kloubů ráno co ráno bolestivě sbírá z postele, zestárnout po boku milovaného (tak tady je to se zrnkem pochybnosti) partnera, je přání všech zamilovaných. Jako mnohdy jinde, i tady je rozumné být opatrný na svá přání. Král zamilovaný do blechy, držící slovo až k možné smrti své jediné dcery z toho v samotném závěru vychází jako takový roztomilý podivín, jeho dcera zas díky manželství náležitě zmužněla a do dalšího života si odnesla poznatek, že je dobré nikdy neztratit hlavu. Příběhy, jak jsou vyprávěny dětem, mají jasný začátek a konec. Příběhy, jak jsou žity, mají začátek, který je často nepostřehnutelný, protože pramení z mnoha příčin, nemají často ani jasný konec, dokud jde život dál. Ani tady není vysvětleno, proč královský pár nemohl mít děti, kde se vzala sexuální deviace dalšího krále a pomatenost třetího. Věci se prostě dějí. Pro všechny případy, kdyby se věci začaly dít kolem mě, budu mít nůž, sprej proti parazitům a nějaké to srdce pořád po ruce. (29.02.2016)

Když už jednou za čas nějakou pohádku, tak nejlépe něco na takovýhle způsob. Pohádkový bizár od prý barokního autora, který na mě ovšem působil spíš renesančně, a z jehož tří paralelně vyprávěných příběhů není rozhodně ani jeden vhodný pro děti. Aspoň tedy já bych měl v dětství z téhle podívané zaděláno na solidní noční můru. Na několik solidních nočních můr. Film nepředvídatelný, neschématický, nechutný, syrový, brutální, místy až horrorový a halucinační. Erbenova Kytice je proti němu téměř střední proud. Fascinující zážitek. (26.12.2022)