Pohádka pohádek

Emancipované princezny, králové posedlí animatronickými nestvůrami a postavy toužící po lásce, mládí nebo rodinném poutu v dechberoucích příbězích bez šťastných konců. Matteo Garrone si vystačí s minimem slov, zato nechává diváky strhnout neuvěřitelnou výpravou a místy je trýzní tak akorát bolestivými výjevy, z kterých není dobře po těle. Malý zázrak, který by měl sloužit českým tvůrcům jako ukázka toho, že i dnes mohou vznikat epické pohádky bez CGI. Ano, koukám na tebe Tomáši Krejčí. (02.09.2015)

Tak předně...! v žádném případě tento film nepouštět dětem, jelikož na některé scény je i 18 let mladý věk. Přenádherné kostýmy, neskutečně líbivá scénická hudba, celý film barevný v úžasných lokacích, nemluvě o výběru obsazení. Biják je rozdělen na tři navzájem propletené děje ze třech královstvích. Každý příběh má svojí pohádkovou vizi, kterou by určitě Andersen, či bratři Grimmovi museli ohodnotit beze sporu na výtečnou. Krom téch pohádkových předloh s bizardními postavičkami, různými netvory a kejklíři, mají všechny také svoje temné stránky, a těmi jsou - požehnaně nahotinek, občas dost morbidní záběry a trošku více krve. Je to zvláštní, ale ani jedno se v tomto případě nebije a člověk má pocit, že film prostě šlape jak má. Jednoznačně bude mít tento snímek i nespočet odpůrců, za mě ovšem, ,, ač sám jsem překvapen tímto žánrem,, naprostá spokojenost. (21.11.2015)

Jako mnoho komentujících přede mnou, i já začnu tím, že pohádky nebyly primárně určeny dětem. Nebyly to sladké příběhy plné hebounkých jednorožců, kde princezna ohrožená drakem draka ani nevidí, natož aby ji opravdu ohrozil, statečný princ, je-li vůbec zraněn, má ten druh zranění, co vypadá dobře na kameru a zahojí se za dvanáct hodin bez jizvy, z nechtěné svatby vždycky sejde, záchrana přítele je něco velkolepého a zakončeného oslavou, král dívku z podhradí chce z čisté lásky a v případě splnění přání bezdětného páru oběť nejvyšší zaplatí tiše a důstojně žena. Příběh královny, která chce dítě je velmi nadčasový, s ohledem na problémy mnohých dvojic stejného rázu i v současnosti aktuální, včetně toho (není pravidlem, ale stává se), že vytoužené miminko je poněkud zvláštní, a řešení s tím, kdo se obětuje, zahřeje u srdce milovníky genderové vyváženosti (navíc ten král byl stejně hnusnej). Příběh chlípného krále mi připadal nejstrašidelnější, tam i to chvilkové štěstí bylo založené na lži a dopadlo špatně i to, co se nemuselo dít vůbec. Být znovu mladý si asi přeje aspoň občas každý, kdo se za strašidelného praskání kloubů ráno co ráno bolestivě sbírá z postele, zestárnout po boku milovaného (tak tady je to se zrnkem pochybnosti) partnera, je přání všech zamilovaných. Jako mnohdy jinde, i tady je rozumné být opatrný na svá přání. Král zamilovaný do blechy, držící slovo až k možné smrti své jediné dcery z toho v samotném závěru vychází jako takový roztomilý podivín, jeho dcera zas díky manželství náležitě zmužněla a do dalšího života si odnesla poznatek, že je dobré nikdy neztratit hlavu. Příběhy, jak jsou vyprávěny dětem, mají jasný začátek a konec. Příběhy, jak jsou žity, mají začátek, který je často nepostřehnutelný, protože pramení z mnoha příčin, nemají často ani jasný konec, dokud jde život dál. Ani tady není vysvětleno, proč královský pár nemohl mít děti, kde se vzala sexuální deviace dalšího krále a pomatenost třetího. Věci se prostě dějí. Pro všechny případy, kdyby se věci začaly dít kolem mě, budu mít nůž, sprej proti parazitům a nějaké to srdce pořád po ruce. (29.02.2016)

(50th KVIFF) Unikátní podívaná. Nádherně výpravný film s dechberoucím vizuálem, při němž v jednu chvíli budete překvapeni a oslněni tou velkou nádherou, která je na plátně zachycena, abyste po chvíli odvraceli zraky. Chvíli třeskutá komedie, u které se kino smálo nahlas, chvíli brutální a/nebo strašidelný horor. Nevím, který ze tří příběhů se mi líbil nejvíc, protože každý má něco do sebe. Neapolské pohádky jsou teda dost hustý. 85 % (11.07.2015)

Vpodstatě jakási obdoba Dekameronu, kde sledujeme několik propletených příběhů, místy vtipných, pak zase pikantních a nakonec drsných. Film ctí původ pohádek, které nevznikaly pro děti, nýbrž pro dospělé. Dětem je dalo až 20.století a to notně upravené a vykuchané, nad čímž by se zděsila B.Němcová, K.J.Erben, ale i bratři Grimmové. Je fajn, že tvůrci na děti zapomněli. Bajky, pohádky, báchorky, podobenství...od každého něco tvoří báječný guláš se skvělým vizuálem. A příšerky mne velmi potěšily! Ano, svět dospělých plný násilí, podlosti, krutosti, ale také lásky a porozumění. Někoho možná zaskočí závěr, ale je příhodný, byť ne zcela originální. V řadě příběhů se v závěru setkávají postavy, některé už z nich třeba i zemřely. Za všechny bych uvedl filmy J.Jakubiska... (07.09.2015)