Kukuřičný ostrov

Vůbec se nedivím, že tento film na festivale v Karlových Varech vyhrál Křišťálový glóbus. Ono se v něm totiž moc nemluví, ale příběhově se toho v něm děje tak strašně moc. Vzorový je výběr lokace Kukuřičného ostrova, na kterém se vlastně odehrává celých 100 minut. Dlouho jsem se nesetkal s tak krásnou kamerou. Ten ostrov mi vůbec nebyl jedno a přitom to byla bezvýznamná půda, která se náhle objevila uprostřed řeky na hranici dvou států, které někdo nemusí považovat za státy a už vůbec ne za hranici. Poetika obrovská, zážitek jedinečný. Jen škoda, že jsem si plno věcí musel domýšlet. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co se starýmu točilo v hlavě, než jsem pochopil, proč to všechno dělal. Filmově ale bezchybné. (11.07.2017)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

4x Ano: 1) Ano, je to přesně ten film, který sbírá ocenění na indie festivalech. Je syce trojjazyčný, ale dohromady tam padne šest a půl slova. 2) Ano, je to celé o tom, že děda s vnučkou pracně staví chatrč s kukuřičným polem na bahnitém ostrohu veprostřed řeky. 3) A ANO, dopadne to tak, jak všichni už od začátku víme, že to dopadne. Ach, ty umělecké filmy. 4) Ano, triky se do tohohle filmu dělaly u nás v Čechách, v UPP. Akorát nechápu, kde tam jaký triky byly. Že by CGI kukuřice? Hm... (04.07.2017)

Stařec nachází nově utvořený kus země a na holém ostrůvku uprostřed vyostřené hranice zbuduje prakticky z ničeho dům i pole. V tichosti se nesoustředí na nic než na práci kolem úrody a občasné chránění právě dospívající vnučky před vojáky na obou březích, jenže úplného odizolování od problémů vnějšího světa beztak nedosáhne. Podobenství o zemi nikoho, jež se v pravidelných cyklech objevuje stejně jako mizí a je zcela lhostejná k zanechané stopě člověka, zpočátku působí jako klasický lyricko meditativní příběh o darech i krutosti přírody za zvuku šplouchajících vln. Spodní proudy kolem kukuřičného ostrova ale mnohem viditelněji vynáší aktuální politická a společenská témata a jejich dopad na jedince než vztah člověk-příroda a místo pomalu narůstajícího pnutí útočí náhle a bez varování. (10.07.2014)

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)