Free to Play

"Já chci hrát hry a dostávat za to zaplaceno." To já jsem chtěl kdysi taky, ale oči, záda a sedací partie byli po jistě době proti. Jenže kdyby proti mě tenkrát nastartoval Fear, hyhy nebo Dendi svá Pentia 75 MHz, tak by v NHL 96 nestačili lovit puky z branky. Stejné by to bylo i v Dotě 2, ale to by se muselo hrát s hokejkama a já bych musel ovládat některého ze svých oblíbených hrdinů - Maria Lemieuxe nebo Pac-mana. Těm používaným figurám totiž moc nerozumím, neboť vznikly až po mém vyléčení ze závislosti na hraní. Přesto mne fascinovaly komentované boje, ale na druhou stranu mne trošku nudily životopisy v běžném životě nepoužitelných lidí, kteří dokáží ve správném pořadí zmáčknout přibližně dvacet kláves za sekundu. (06.09.2016)

Dokument rozhodně stojí za vidění, mě jako občasné (dříve pravidelného) hráče by spíš zajímalo, jestli jsou si autoři vědomi svého občasného škodění tomuto světu. Sledujeme totiž tři silné osobnosti herní scény, které se připravují a následně absolvují první ročník The International ve hře DotA 2. Jeden je asiat, který nevidí dál než na špičku svého arogantního nosu, což mu jeho přítelkyně jistě několikrát řekla a on přesto doufá, že jí opět získá a nebojí se proto upřednostnit vlastní ego nad týmem. To je jeden z problémů, který v dokumentu vidím, DotA totiž není tolik individuální hra jako týmová (a to i přes silný vliv kapitána). Příběhu naopak individualismus vládne a to je škoda. Fear jako druhý kapitán zase ukazuje zkušenost a stáří (a červené oči), díky kterým chce dokázat sobě i okolí, že progaming má smysl. Třetím do party je Dandi kapitán Na'vi, který v hraní utápí svůj smutek ze ztráty otce a hledá nový způsob jak být klidný a trpělivý. Všechny postavy spojuje naprosté nepochopení okolím a ukazuje, jak i v 21. století dokáže být moderní gamingová scéna přehlížena a nepochopena rodinou a okolím. Update: v roce 2014 byl tým s Fearem (Evil Geniuses) celkově 3., pro hyhy-ho to byl poslední turnaj, kde dosáhl nějakého úspěchu, Dendi je stále skvělý, další rok s Na'Vi byli druzí... (05.10.2014)

Hrozně dobře se na Free to Play kouká a uteče to jako voda. Navíc to podle mě funguje i pro člověka, co do e-sportu nevidí. Ne tak pro člověka, co vůbec nevidí do počítačového hraní. Tam si myslím, že Free to Play nemá smysl zapínat. Nicméně stejně rychle to i odteče s každičkým dojmem. Jako reklama na Dotu a na e-sporty to funguje úžasně, jako jednohubka pro někoho, kdo se chce alespoň trochu chytat také. Ale na Indie Game: The Movie se to nechytá ani omylem. 3,5* (28.07.2014)

Nechápu tu šílenou odměnu! 1 milion dolarů dát týmu, který vyhraje nějaký turnaj v jedné hře? Šílenost! :-) Když chce někdo utrácet své peníze, může... :D Dokument je natočen velmi dobře, jen ukazuje čínské týmy, jako by to byly stroje bez duše a né lidi. Dotu jsem nikdy nehrál a ani nebudu, nikdy jsem na tento žánr nebyl. Výhru jsem nejvíc přál tomu korejci, ale byl bych spokojen s kterýmkoli vítězem z trojlístku. (04.05.2014)

Dokument o profesionálních hráčích PC her. Konkrétně se jedná o mezinárodní turnaj ve hře DOTA2 o 1 milion dolarů. Mimochodem o této hře jsem doposud nevěděl vůbec nic a zůstával mi doslova rozum stát nad tím, jakým až intenzivním způsobem mě dokázal celý průběh turnaje, ve hře o které nevím absolutně nic zaujmout. Doposud jsem netušil a nevěřil tomu, že u finále "nějaké" počítačové hry bych mohl prožívat skoro takové nervy jako při dramatickém, hokejovém zápase naší české reprezentace. Dokument krom průběhu celého turnaje nahlíží i do soukromého života předních hráčů, což se postaralo o tu emocionální stránku, která se s tou stránkou hráčskou krásným způsobem propojovala. "Dendi (reprezentant Ukrajiny) má na Twitteru více odběratelů než ukrajinská fotbalová reprezentace." (19.04.2014)