Free to Play

Dokument rozhodně stojí za vidění, mě jako občasné (dříve pravidelného) hráče by spíš zajímalo, jestli jsou si autoři vědomi svého občasného škodění tomuto světu. Sledujeme totiž tři silné osobnosti herní scény, které se připravují a následně absolvují první ročník The International ve hře DotA 2. Jeden je asiat, který nevidí dál než na špičku svého arogantního nosu, což mu jeho přítelkyně jistě několikrát řekla a on přesto doufá, že jí opět získá a nebojí se proto upřednostnit vlastní ego nad týmem. To je jeden z problémů, který v dokumentu vidím, DotA totiž není tolik individuální hra jako týmová (a to i přes silný vliv kapitána). Příběhu naopak individualismus vládne a to je škoda. Fear jako druhý kapitán zase ukazuje zkušenost a stáří (a červené oči), díky kterým chce dokázat sobě i okolí, že progaming má smysl. Třetím do party je Dandi kapitán Na'vi, který v hraní utápí svůj smutek ze ztráty otce a hledá nový způsob jak být klidný a trpělivý. Všechny postavy spojuje naprosté nepochopení okolím a ukazuje, jak i v 21. století dokáže být moderní gamingová scéna přehlížena a nepochopena rodinou a okolím. Update: v roce 2014 byl tým s Fearem (Evil Geniuses) celkově 3., pro hyhy-ho to byl poslední turnaj, kde dosáhl nějakého úspěchu, Dendi je stále skvělý, další rok s Na'Vi byli druzí... (05.10.2014)

85% DOTU neznám, respektive vím, že se jedná o populární fantasy online hra, ale to je tak vše. Přesto je velmi poutavé sledovat příběhy mladých lidí z různých koutů světa, jak tato hra zasahuje či ovlivňuje jejich životy. Ze začátku mě dané příběhy nebavili, spíše jsem se těšil na další postup turnajem, ale s přibývajícím časem jsem začal cítit a fandit hráčům a sledoval s napětím, kdo vyhraje. Určitě také může film působit jako propagace her, respektive toho, že hrát hry, není nenormální a ztrátou času. Ve výsledku je Free To Play dobře natočený dokument, který zaujal i nehráče - mě, byť někomu se může zdát, že s blížícím se závěrem se snaží autoři brnkat na city diváků. (10.07.2014)

"Já chci hrát hry a dostávat za to zaplaceno." To já jsem chtěl kdysi taky, ale oči, záda a sedací partie byli po jistě době proti. Jenže kdyby proti mě tenkrát nastartoval Fear, hyhy nebo Dendi svá Pentia 75 MHz, tak by v NHL 96 nestačili lovit puky z branky. Stejné by to bylo i v Dotě 2, ale to by se muselo hrát s hokejkama a já bych musel ovládat některého ze svých oblíbených hrdinů - Maria Lemieuxe nebo Pac-mana. Těm používaným figurám totiž moc nerozumím, neboť vznikly až po mém vyléčení ze závislosti na hraní. Přesto mne fascinovaly komentované boje, ale na druhou stranu mne trošku nudily životopisy v běžném životě nepoužitelných lidí, kteří dokáží ve správném pořadí zmáčknout přibližně dvacet kláves za sekundu. (06.09.2016)

'Free to Play' skrývá již v názvu pozvánku k volnému přidání k hráčské komunitě. Mírné problematizování profesionálního hraní slouží jen k posílení pozitivních motivací postav, které skrze píli a možnost danou společností Valve dosáhnou toužených životních cílů. Dokument je chytře vystavěnou ideologickou obhajobou "hardcore" hraní a reklamou na produkty společnosti Valve, která film produkovala. (22.03.2014)

Je vidět velká snaha udělat to zajímavé jak pro hráče, kteří Dotu znají, tak i pro úplné laiky. Najdete zde odborný komentář ze hry (něco jako "bla bla bla bla") i citové scény, které mají ukázat, že hráči jsou i lidi. V tomhle je Free to play dobrý film. Nelíbilo se mi, že šlo jen o jeden turnaj, "všechno nebo nic". Je tolik věcí, které mohly zaznít (komunikace, logistika, denní režim, skutečné výdělky třeba za rok, vztahy mezi hráči, problémy atd atd), ale tvůrci se rozhodli jít raději cestou "méně je více". Byl jsem hladový po větším množství informací, které jsem ale nedostal. GG (19.03.2014)