Faces of Death

Faces of Death - veľmi pôsobivý "dokument". Veľmi ma však pobavil záver titulkov, konkrétne veta: "Exiguous scenes in this film were re-enacted." (Nepatrná časť scén v tomto filme bola rekonštruovaná). No ja by som povedal, že tou nepatrnou časťou tvorcovia mysleli minimálne takých 90 % filmu. No a ten zvyšok predstavuje dajme tomu skutočné reálne zábery smrti. (18.10.2006)

Tentokrát se musím ohradit proti laciným nálepkám jako "zvrhlost, prvoplánovost nebo nechutnost", které tady tohle svérázné dílko často schytává. Na rozdíl od novějších Stop krve, které jsou jen nahodilým sledem brutálních událostí, na mě totiž Tváře smrti působily mnohem komplexnějším dokumentárním dojmem, komentář nevyzníval tak neúnosně sarkasticky a hlavně, viděl jsem v tom i náznak myšlenky, poukázat na to, jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí, byť je vše zabaleno do přehnané a nevysvětlitelné fascinace bolestivým umíráním a lidským zvěrstvem - ale ono to k životu bohužel patří... (27.01.2016)

Táto primitívna nechutnosť má s filmovou tvorbou spoločné iba to, že využíva jej formu. Čiže sled obrázkov, ktoré sa zázrakom techniky rozpohybujú. Ak niekto toto nazve filmovým dielom, tak sa musia všetci tí zaslúžilí priekopníci serióznej kinematografie obracať v hroboch. "Tváre smrti" sú odpornou skladačkou šokujúcich záberov (často krát lacno naaranžovaných), ktoré normálnemu človeku zdvíhajú žalúdok. Tiež v mysli bliskne otázka: Aké úbohé individuá sa môžu s obdivom na toto pozerať? Nie je to dokument, a už vôbec nie horror, ale len hnusný odpad! (10.01.2009)

„Tváře smrti“ jsou jednoznačně kontroverzním filmem a je strašně snadné ho odsoudit. Já bych se ale tak snadného soudu vyvaroval. Ano, tvůrci mohlo jít opravdu jen o kontroverzi, na druhou stranu ale upozorňuje na události, které lidé skutečně provádí, ať už zvířatům anebo sobě. Pro mě byly některé formy chování člověka skutečně objevné, a proto si myslím, že si snímek pozornost zaslouží. (29.04.2014)

Nadešel čas, abych se i já podíval blíže na zoubek „nechvalně“ známým Tvářím smrti. Ve své době jistě hnul obsahem žaludku hodně lidem, postupem času však jejich sláva s přibývajícími díly a skutečností, že ne všechno co tu uvidíme je pravda, začala upadat. Já jsem však byl spokojený: záběry z jatek jsem viděl už na učňáku a mnohdy se dějí ještě horší věci, sám jsem asistoval při stínání hlavy slepici i kuřatům – no až speciality dne (opice a malý psík) mi hnuli žlučí, stejně jako masakrování lachtanů dřevěnými tyčemi. Zajímavý byl i způsob „odchycení“ aligátora šerifem – jinak klasika hodně mrtvol, částí těl, vnitřností, poprav – takže jasný nadprůměr. (14.12.2013)