Kmen

Dlouhé (často statické) scény snímané ruční kamerou nám usnadňují sledovat film v původním znění bez titulků. Hluchoněmí lidé tu sice vedou spousty dialogů, ale pouze ve znakové řeči, takže divák musí sledovat výraz obličeje či řeč těla, aby příběh chápal. Tento film není pro každého, jelikož tu je kromě pár souloží také naprosto příšerná scéna potratu, kde by se to ticho dalo krájet, a nesmlouvavý brutální závěr. Ale kdo viděl, jen tak nezapomene. (15.07.2014)

Spracovanie sociálnej vylúčenosti na výbornú - iným komunikačným kódom, ukazujúcim ohromujúcu samotu sveta hluchonemých. Tí zvonka komunikáciu aspoň čiastočne rozšifrujú alebo naštvaní z kina vybehnú (v mojom prípade to bolo šesť ľudí z celkového počtu cca 40, pričom jedna zo žien odchádzala so slovami: "najhorší možný film"). Prípadne sa unudia na smrť v kinosále - keď už ten lístok toľko stál. Príbeh samotný je štandardným príbehom prijatia do skupiny. Je aj o rebelovaní, zaľúbení, treste a pomste. Práve prostredie kde sa film odohráva (internát a škola pre sluchovo postihnutých) a skmeňovanie takto vylúčených pridávajú filmu plusové body. Mínusové sú niektoré nadbytočne opakované scény - síce rozumiem prečo (režisérske poukázanie na nevyhnutnosť istej monotónnosti prežívania hluchonemých), no nerozumiem prečo tak veľa. Záverečná nelogickosť sa dá vysvetliť aj hororovo - prichádza zombie aby si vybavil účty. Spomínané brutálne násilie a desivé scény vo mne žiadnu zásadnú alebo emočne otriasajúcu stopu nezanechalo. Súhlasím s názorom Deschain. Zrejme podobné festivalové šokizmy z minulosti vyvolali takú otrlosť, že na miesto kože mi pre tieto prípady vždy v kine dočasne vyrastie korytnačí pancier. (01.12.2014)

Nutno podotknout, že Kmen je film autorsky radikální, ať už svou konceptuální, tak formální stylizací. Režisér Myroslav Slabošpyckyj na to totiž šel od lesa, a natočil doslova (hlucho)němý film, kde absentují dialogy, monology, hudba, či titulky k znakové řeči jíž komunikují všichni (ne)herci, a který brilantně využívá kontinuální kamerové jízdy [film má přes víc než 2 hodinovou stopáž pouze 34 záběrů], což jen dokazuje důležitost, relevanci a význam ukrajinské kinematografie nejen v rámci evropského artu... scéna s potratem a brutální finále s nočními stolečky je vrchol diváckého diskomfortu, který nevyženu z hlavy hodně dlouho. (20.04.2023)

Naturalistický snímek ze života společenství hluchoněmých plný agrese, brutality a zločineckých praktik je umocněný tím, že se odehrává beze slov. Scény domácího potratu a závěrečných vražd jsou obzvláště drsné. Velmi dobře umělecky zpracováno, řekl bych až zolovsky... Film z opačného spektra lidských emocí než odpolední Marvellous. (28.03.2015)

Snad poprvé v životě mě mrzelo, že neumím znakovou řeč, ačkoliv její znalost není ke sledování filmu nutná. Film mě zaujal na první pohled nejen zemí původu (poslední dobou se hodně zaměřuju právě na filmy z východní Evropy), ale hlavně nezvyklým formátem, který režisér zvolil. Je jasné, že tenhle film díky tomu nemá šanci stát se kasovním trhákem pro masy, zároveň se ale nejedná o čistej art, kterej by pochopilo jen pár kavárenských inteleguánů. Žánrově se pohybuje někde mezi dramatem a thrillerem, nejlíp k němu však sedí slovo naturalistický. Bez jakéhokoliv hudebního podkresu a řeči slyšíme pouze zvuky okolí a tak se můžeme lépe zaměřit na děj samotný, který je nám prezentován v dlouhých kamerových záběrech téměř bez střihu. A ačkoliv byli do hlavních rolí zvoleni neherci, kteří nikdy před kamerou nestáli, odvedli výkon velmi nadpůrměrný, zejména pak Yana Novikova v roli mladičké hluchoněmé prostitutky. I prostředí samotné je bez problému uvěřitelné, stejně jako chování postav. Za mě velký palec nahoru a ve znakové řeči pravím "děkuju". (03.01.2016)