Kmen

Drsné drama z tichého světa plného krutosti. Natočit film ve znakové řeči je skvělý fígl - zatímco u většiny filmů se nechám ukolébat žvaněním, tady jsem byl velice soustředěný na to, co se na plátně děje. Až na použitou řeč je to ale stejně jen běžný "festivalový" film s nulovým střihem v rámci scény (znouzectnost) a několikanásobně delšími scénami než je nutné (že se chovankyně prostituují na parkovišti pro kamiony by šlo ukázat v jedné minutě, režisérovi ale ani 10 minut nestačí, etc.). Těším se ale na dabovanou verzi:) (po tom, jak dopadl dabing filmu Babel bych se nedivil ničemu) (09.07.2014)

Viděno díky Pastiche Filmz aneb po dlouhé době jsem šla do "kina". Přímo po zhlédnutí musím dát 3,5*, protože jsem totálně otřesena tím koncem (a ano musela jsem si zakrýt oči, protože jinak by se mi udělalo blbě) a vůbec mi to přišlo takové nijaké.. kdyby se tam řeklo byť jen jedno slovo, byl by to film odsouzený k zapomenutí... Zvláštní je v podstatě opravdu jen svým zpracováním a prostředím a tím, že když je to film o sluchově postižených, nepotřebuju přece titulky... na co vědět, o čem se dohadují, si to vyvodím totiž ze situace ne? Uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě a zítra přehodnotím. Dodatek o 4 dny později: Hodnocení nechávám, jen ještě něco doplním a možná to bude obsahovat spoilery. Celé to stálo na tom, že tam nepadne ani jedno slovo (pro nás slyšící a nerozumějící znakové řeči), nepřečtete si titulky, nezazní žádná podkresová hudba, prostě jen musíte vnímat okolní zvuky. Zbystří vaši pozornost a když si den na to pustíte ukecaný film La grande bellezza, tak docela nestíháte:) Skvěle bylo zvolené prostředí a vzájemné vztahy mezi postavami. Na Ukrajině je teda normální, aby nějaký gang zabíjel lidi a okrádal je, dvě jejich kurvičky byly i prodejné kurvy pro kamioňáky, přičemž všemu přihlíží učitelé, kteří je klidně dovezou na místo činu nebo jim seženou pasy do Itálie (asi aby mohly šlapat tam za větší prachy). Ta tíseň a absurdita, že když tam někdo někoho znásilňuje nebo zabíjí a nikdo to neslyší, je přímo děsivá. Prostě trošku psycho film, po kterém člověk musel jít aspoň na sklenku vína, aby se vzpamatoval. Celé to bylo surové, drsné a velmi autentické (takový sex v žádném jiném evropském filmu asi neuvidíte, prostě ničím přikreslované). Z filmu jsem si vzala dvě varování. Za prvé nikdy nemít u postele těžký noční stolek, jinak..... (doplňte si, co se asi stane a pro správnou odpověď se na to musíte podívat) a za druhé nechválit svému žákovi, jak hezky udělal dřevěnou palici, jinak vás s ní potom klepne a okrade. (29.10.2014)

Samotný nápad natočit film výhradně ve znakové řeči oceňuji jako netradiční a pozoruhodný. Sám jsem se nejdřív obával, jak takový snímek s víc než dvouhodinovou stopáží může fungovat, ale prvních 20 minut mě dokázalo hodně upoutat náhledem do chodu specializované školy/ústavu pro sluchem postižené mladistvé. Zaujalo mě i brzké poznání, jak i „kmen“ takových lidí se od ostatních výrazněji liší jen tou řečí, níž se domlouvají jak v poklidných situacích, tak během vzájemných konfliktů. Bohužel příběh včetně totálně nihilistického „poselství“ na závěr nebyl vůbec pro mě. Domnívám se, že zmíněný nápad i komunita hluchoněmých by si zasloužily jiný film, který by netvořily z víc než poloviny dlouhé záběry explicitního sexu, neustálá prostituce dívčích postav a spousta násilí a který by ve finále přinesl víc než jen čirou prvoplánovou depresi ve víru krutosti světa. Nebo kdyby i takový příběh byl vystavěn úplně jinak. U Kmenu mě často (ke konci nejvíc) provázel neskutečně žalostný dojem a velký smutek, bohužel bez toho, abych z těchto pocitů cítil aspoň trochu pozitivní (vyvažující) přínos navíc. Necelý měsíc po rumunské Auroře jsem se dočkal dalšího současného festivalového artu, u jehož sledováním jsem chvílemi až litoval, že mu vůbec věnuji čas... a jednu scénu v poslední čtvrtině, kdy jsem využil rychloposuv a zmenšení okénka přehrávače současně, ani nebudu blíže komentovat. Přesto ty 2* uděluji za více scén, jež mě náhledem do svého prostředí a komunity (např. vyučování ve třídě, ale i v pracovní dílně) obohatily. Škoda, že v tomto směru nevytěžil režisér do svého filmu mnohem víc. [35%] (19.08.2024)

Syrová surovost. Nekompromisní, stále se stupňující, završená způsobem, jenž přímo vyzývá k použití všem dobře známé zkratky složené ze tří písmen a otazníku. Ano, závěr neuvěřitelný, nebo spíše stejný, jako celý film a přesto realita současné Ukrajiny, kdo tohle všechno může popřít? Zřejmě nikdo, v těchto končinách a u jistých skupin, naprostý standart žití. Přežívat a současně se snažit od všeho utéct, ať máš hendikep či nikoliv. Zpracování je jedinečné, režisér staví diváka do role toho, kdo neslyší ve světě hluchoněmých. Nerozumí, musí pouze dedukovat, snažit se chápat po svém, výsledek? Diváci se nudí, naštěstí ne všichni. Nicméně když porovnám české či slovenské snahy o drsná novodobá sociální dramata, podrbu se jen směšně na hlavě a půjdu raději přemýšlet za roh. Tohle drama můj krevní tlak chvílemi snižovalo opravdu velmi nepříjemně (děkuji darkrobyk za osvěžení pojmu andělíčkářka...neskutečné drsné...přitom nenucené). Přese všechno mi, dle mého zbytečná, délka filmu vadila a bránila tak v dokonalém prožitku. (01.11.2017)