poster

Célina a Julie si vyjely na lodi

  • Francie

    Céline et Julie vont en bateau

  • USA

    Celine and Julie Go Boating

Drama / Fantasy

Francie, 1974, 193 min

  • venus
    *

    Jedna hvězda za bombon. Tři nejzbytečnější hodiny francouzské kinematografie. Nudná slepenina prázdných scének. Rivette pouze vykradl Sedmikrásky Věry Chytilové, už jen okatá podobnost zrzka-bruneta je do očí bijící, a přetransformoval je do nudné patlaniny s rádoby uměleckým nádechem. Pro mě naprosto neoslovující snímek. V Sedmikráskách jsem viděla tu cynickou genialitu, ale tady opravdu vůbec nic.(17.2.2012)

  • Bebacek
    ***

    Hmm, tak holky si sice na lodi vyjely, ovšem až v posledních 5 minutách filmu. To, že byly obě nechutně vychrtlé bych ještě zkousla, ale že se občas chovaly jako ty dvě blbé krávy z Chytilové Sedmikrásek už ne. Můj třetí Rivette a velké zklamání. Místo úchvatné podívané mě čekala nuda a neustálé pozorování pomalu ubíhajícího času na hodinách. Škoda...(14.12.2007)

  • betelgeuse
    *****

    Kouzlo / kletba dobrých art-filmů spočívá v tom, že sice z principu odmítají narativní doslovnost a jednoznačné výklady, na druhou stranu ale nabízejí dostatek verbálních a motivistických indicií k tomu, aby si vnímavý a zkušený divák vytvořil alespoň nějaké (byť jen pracovní, často se vylučující a nikdy dokonalé) hypotézy k uchopení filmu – takové, které mu pomůžou film ne 100% vysvětlit, ale minimálně ocenit půvab jeho „hry“ [zde nenucená paralela mezi procesem vzpomínání na jedné a diváckým pronikáním do narativní struktury na druhé straně, kdy finále s pokusem hrdinek o ovládnutí sledovaného příběhu dostává kontury groteskního "duchařského horroru“]. A Rivette si hraje famózně. Nehledě na to, že není žádný akademický suchoprd: vedle dvojice za sebe neustále alternujících hrdinek, holek, které prostě „blbnou“ (princip také „Sedmikrásek“, ale Chytilová byla paradoxně víc intelektuální a na odiv), stojí určitě za zmínku práce se scénou, zejména rekvizitami. Napodruhé jasný plný počet a nestydím se za to:)(17.5.2006)

  • vypravěč
    ***

    Přestože je – na můj vkus – uzel z časových smyček příliš zašmodrchán, rád jsem se v tom panoptiku ze snů a skutečnosti, které jedno jsou, ztratil a příště snad celou tu půvabnou tkaninu nahlédnu hlouběji a zřetelněji a neztratím se v ní. Rozhodně si to zaslouží – již pro tu naléhavost, s níž mate a okouzluje.(25.4.2014)

  • Shadwell
    ***

    Rivette si jako jeden z mála uvědomil převrácená znaménka mezi fantasií a realitou. Jde o to, že skutečný svět francouzského předměstí, jež obývá Célina a Julie, odpovídá fantasii, zatímco návštěvy domu Oliviera patří do reality. Nikoliv obráceně, jak se jeví. Už třeba ty ryze popisné (dokumentární) prvky z počátku, kdy sleduje jedna dívku druhou, jsou tím momentem, který zbavuje dílo realistické povahy a činí z něj dílo fantastické. Zatímco totiž pokusy o filmový i literární realismus vycházejí z přesvědčení, že skutečnost je rámcem mnoha různých možností, které dílo aktualizuje (něco jako když dramaturg vybírá z mnoha bytů – možností – na pavlači ten pravý, třeba ten Olivierův, v němž by se mohl odehrávat zajímavý, do filmového nebo divadelního díla posléze „otisknutý" příběh), umění fantastična škrtá pojem možnosti a pracuje s mnoha různými skutečnostmi, jimž není nadřazen společný rámec (protože ve fantastice má smysl každý příběh, neboť ty, které smysl nemají, nestojí vůbec za představu, tudíž neexistují). ____ Příznačné je rovněž to, že se v tak malém (autorském) filmu může udát tolik velkých (podivuhodných) věcí, ale nakonec to je docela logické, protože nákladné filmy jsou příliš rizikovými projekty, než aby si mohly dovolit experimentovat a improvizovat. Proto levnější-autorské filmy nadřazují diegezi (divákem konstruovaný svět filmu) a naraci (kauzální řetězení událostí v tomto světě) fikci, zatímco filmy nákladnější-žánrové činí obráceně, neboť se bez fikce, jíž by divák propadl, neobejdou. Jde o to, že fikce sice diegezi a naraci předpokládá (tj. nemůže existovat beze světa a bez příběhu), diegeze a narace ale na druhé straně mohou existovat i bez fikce. Rivette si tohle uvědomuje a fikci neutváří. Jeho filmy se bez ní obejdou. Nestojí na ní.(30.12.2008)

  • - Film není improvizovaný, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Rivette dal filmu kostru a hercům dal prostor k psaní částí scénáře. Film má tedy několik autorů, mezi nimiž figuruje většina hlavních herců. Improvizovaná je jen scéna, ve které se Célina chlubí před svými přáteli svou bohatou americkou přítelkyní. (crass.48)

  • - Známý filmový kritik David Thomson o tomto filmu řekl: "Célina a Julie si vyjely na lodi považuji za nejvíce inovativní film po Občanu Kaneovi... A byl-li Občan Kane prvním filmem, v němž měl svět imaginace stejnou sílu jako realita, pak je Célina a Julie prvním filmem, v němž se vynalézá úplně všechno." (crass.48)

  • - Pravděpodobně nejslavnější film Jacquese Rivetta, bývá označován jako jeden z nejsvobodomyslnějších filmů všech dob. (crass.48)