Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Depka s působivým vizuálem. 1) V prvním plánu vyprávějí autoři jeden konkrétní příběh krevní msty zasazený do Brazílie na počátku 20. století. Ovšem nenechme se mýlit. Autorem knižní předlohy z roku 1978 je albánský spisovatel Ismail Kadare a pojednává o zvycích v severní části země. V této souvislosti mě zaujala pravidla pomsty a vzájemná komunikace mezi rodinami._____ 2) Ve druhém plánu jde o podobenství na téma: Jak překonat omezenost ducha a rozhledu._____ 3) Coelhovská atmosféra vytváří téměř snový pohádkový svět. Je to ovšem pohádka hořká._____ 4) Závěrečné vykoupení mě překvapilo a dojalo._____ 5) Mezinárodní koprodukce dodala snímku peníze a nadhled, brazilská polopouštní pobřežní krajina (dost netypická pro tuto zemi, řekl bych) zase vizuálně zajímavé prostředí._____ 6) 26letý Rodrigo Santoro (starší syn Tonho) se po domácích úspěších přemístil do USA, kde pokračuje ve své úspěšné kariéře herce a modela._____ Zaujal mě i 12letý Ravi Ramos Lacerda (mladší syn Pacu). ()

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý naučí, že kniha sa má čítať hlavou dole. Je to veľa či málo? Ako pre koho, každopádne pre mňa je to po dlhšom čase omračujúci, čistokrvný kinematografický skvost. Nepýtajte sa, kde do čerta tí latinoameričania na také úžasné príbehy chodia, pretože predlohou bol román albánskeho (!) spisovateľa Ismaila Kadaré z roku 1980 (reálie boli len prenesené z Albánska do Brazílie). ()

Reklama

Martin741 

všechny recenze uživatele

Snad asi najlepsi film Walter Sallesa o stave Brazilie roku 1910. Presnejsie pre lepsiu znalost problematiky sa to volalo Stara Republica - Old Republic 1889 - 1930 a este nevladol Getulio Vargas, ale uz zil. Film pojednava o krvnej pomste. Filmu vladnu hlavne perfektne dialogy, vyborna rezia a k tomu este zaujimave a niekedy aj fascinujuce brazilske exoticke prostredie, mlady Rodrigo Santoro zacal zhurta  : 100 % ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

Miluji filmy, poutající své hrdiny do inferna exotických kulturních aspektů, které tak dávají divákům k uvědomění a možná na pár oslnivých okamžiků i porozumění, a rozšiřující tak naše - příslovečně k názvu filmu - jasné obzory. Tomuto účinku - a kdoví, zda tak na mě film působil jen náhodou, nebo se jedná o záměrnou a podstatnou součást významu tohoto snímku - velmi napomáhají i veškeré motivy realističnosti. Ty vidím v zobrazené živelnosti všech živlů - spalující žár odpoledního slunce, surový, prudký a chladivý proud větru, nebo dokonale vystižená atmosféra dojmů z pohledu na masiv vod mořského pobřeží - to vše působí i na smysly diváka, pomalu jakoby to vše sám prožíval, a dává mu uvědomit si, že co vidí je skutečnější než možná jeho kulturně omezená mysl připouští. To vše je způsobeno především mistrovskými kreacemi kamery,díky níž obraz místy působí natolik sugestivně, až divák sám pociťuje závrať při scénách na laně nebo houpačce, hladiny adrenalinu a serotoninu v jeho krvi se drasticky mění pouhým účinkem obrazu a spolu s již zmíněnou přirozenou závratí se pojí také vrcholný prvek a zároveň význam filmu - pocit osvobození. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama