Ronja, dcera loupežníka

To byla táááááák hezká pohádka. Žádný vraždy, žádnej mainstream, žádný efekty ani Amerika. Hezkej příběh, švédský loupežníci, dvě děcka, příroda a tak vůbec. Jako dítě jsem to nikdy neviděl, asi jsem špatnej ročník. Akorát se divim, že tam seveřeni nechali tolik nahoty. Holt jinej kraj, jinej mrav. Aspoň jsem to zkouk v originále a ta švédština je zajímavej jazyk. Já chci bejt taky loupežník a žít si po svym! Skaal! (13.01.2010)

Jedna z nejsilnějších vzpomínek na dětství. Venku je bouřka stejně jako při narození Ronji a Birka a já se sestrou se strašně moc chceme znovu koukat na tu pohádku, kterou jsme sice už jednou viděli, ale musíme ji vidět znovu. Černobílá televize, která i za normálního počasí "dělá duchy" odmítá fungovat úplně a jede jen zvuk, ale to nás neodradí od toho, aby jsme si to užili, protože ty obrázky máme v hlavě. Obrázky se z hlavy sice časem vypařili, ale ""po po po potvůrko po po po podivná" tam zůstalo dalších 30 let, jen jsem si nebyl úplně jist odkud jsem to vzalo. Nádherný návrat. (17.02.2017)

Skvělá pohádka, která byla svého času docela vysílána v čeké televizi. Docela se divím, že už jí nedávaji, viděl jsem jí zhruba po deseti letech a vůbec neztratila kouzlo. Sice těch strašidelných scén s harpiemi a šedými skřítky jsem se už tolik nebál, ale pořád jsou působivé. Jako celek opravdu nadčasová záležitost! (12.10.2007)

Ten blesk tenkrát nerozpůlil jen starý hrad, domov bandy loupežníků, ale zasáhl i mě - přímo do srdce. „Pppročpak to děláš, po-po-potvůrko po-po-podivná? Astrid Lingren, ppproč píšeš tak krásné knížky? Řekni, ppproč?“ Dttto Tage Danielsson. „Pppročpak to děláš, rejžo, ppproč natáčíš tak krásný film? Řekni, ppproč?“ (25.10.2013)

Tak toto je legendární pohádka mého mládí a to bez debat. Stále i po tolika letech kdy už jí moc v televizi nevysílají, ji mám před očima jako živou, resp. všechny ty opravdu strašidelné a napínavé scény. Jistě je to pohádka při které jsem se jednak skvěle bavil a pak také docela i bál. Celý ten podivný svět severských skřítků, trollů a harpyjí ožívá v celé své pochmurné děsivosti zásluhou výtečných loutkových scén, skvělých vizuálních efektů, a v neposlední řadě pak krásnými záběry z panenské přírody. Tato romantická pohádka s dobrým koncem dvou znepřátelených loupežnických stran, pod vedením na jedné straně Mattiho a na té druhé Borkyho byla původně knihou od známé severské spisovatelky pro děti a mládež Astrid Lindgrenové. Nevím knihu jsem nikdy nečetl ale film mě zaujal jak zdařilým zpracováním, tak dobrými hereckými výkony. Optimisticky laděný snímek opravdu může být hodnotným zážitkem pro všechny dnešní děti kteří tuto pohádku ještě neviděli a stejně tak i pro dospělé. Nejlepší scény: tak určitě úvodní skákání přes propast, mytí nahých loupežníků, skřítci a jejich: "Proč pak to-to děláš, po-potvůrko po-podivná", a v neposlední řadě pak samotné nepřátelské harpyje. Navíc si bohužel už nevzpomenu. Je to nejméně už deset let co jsem to viděl naposledy. Z nostalgie a z jisté originality však ale nakonec dávám za 5*. (04.10.2006)