Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (více)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(více)Videa (4)
Recenze (137)
Samba vypráví o třiadvaceti věcech najednou, což logicky nemůže fungovat při tak slabém scénáři a bezradné režii. Zejména tím trpí vývoj jednotlivých situací, který je uspěchaný a nereálný, nemluvě o střihu mezi scénami, kde by některé byly až nemístně vtipný, kdybych věděl, že film natočil třeba Werner Herzog, ale v tomto případě jsou prostě jen nezdařené. Naštěstí se nejednou podaří vytvořit scénu či dialog, který udrží pozornost na komediální či dramatický úrovně, nicméně přes to všechno čím ten film chce být, je zkrátka především dvouhodinový. ()
Porušovat zákon, žít na hraně, aby rodina doma nemusela hrábnout a já si po návratu koupil dům u jezera a už nikdy nepracoval? Nebo je to jinak? To jediné jsem si o daných problémech odnesla. Zákon Samba porušuje jen tím, že je ve Francii nelegálně, touží ale po práci. Proč ale? Kde je ta motivace? O co tam vlastně šlo? A ano, ve Francii jako v Čechách, přiživme se na někom v nouzi. Absolutně nemám představu, co si o tom filmu myslet. Láska ale překonala sociální rozdíly, alespoň něco jasného a pozitivního. ()
Dokud spolu Samba s Alicí nic neměli, tak se mi to líbilo víc. Nejen, že jsem z nich necítil žádnou vzájemnou chemii, že jsem jim ten vztah (??) vůbec nebyl schopen uvěřit, ale i ten film v určitou chvíli totálně ztratil grády. Nebyla to komedie, nebylo to drama, nebyla to pořádná love story, nebylo to nic. Přitom zhruba do poloviny mě to bavilo, pak to ale nabralo směr střemhlav do propasti zaslouženého, neodvratného zapomnění. ()
Méně nesnesitelné než Nedotknutelní nejspíš i proto, že povrchnost a snobský humor jsou už tak silné, že tomu snad nikdo nebude cpát přesahy (aspoň doufám). Nahoru to táhnout především herci (Gainsbourgová!), kteří se ale tak soustředí na vyznění jednotlivých scének, že jejich postavám chybí celistvost. Není pak divu, že se nedaří budovat přesvědčivé vztahy mezi nimi. Krom momentů, kdy se hrdinové začali z nějakého důvodu na několik minut chovat jako retardované děti, aby byla legrace, to ale na té nejprimitivnější úrovni docela funguje i přes přestřelenou stopáž. ()
Ano, určitě u mě utrpěla očekávání, která jsem po Nedotknutelných logicky měl. Ale i bez nich by se mi to nelíbilo, protože to bylo hrozně o ničem. K tomu se mi nezdála ta očividná objednávka EU (viz verbal), která z toho čišela tak mocně, až mi vichr z obrazovky rozcuchal ofinu. Sračka, která mě navíc netrefila ani vnitřně. 30% ()
Reklama