Kvílení

Režisér Hong-jin Na se po úžasném The Chaser vrhnul na tématiku hororu a nebavilo mě to. Ano, napětí to občasně má, nějaké ty zvraty nechybí, ale celé mi to přijde hrozně utahané, což by mi ani nevadilo, kdyby se film zaměřoval na jiné téma. Ze začátku se to tváří hodně jako komedie, což se mi líbilo, protože Korea má celkem dobrej smysl pro humor, poté to vypadá, že dostaneme nějakou zombárnu, no nakonec dostáváme vymítaní démonů. Snímek na mě vyflusl nějakýho šamana, kterej mě vůbec nebavil, a tak jsem jenom chladně koukal, co bude dál. Poslední půl hodinka všechno tak nějak zachraňuje a dostává snímek do průměru. Doporučil bych fanouškům Midsommaru a Hereditary, leč snímek mi zmíněné hodně připomínal kamerou a dialogy. (21.06.2022)

Vůbec nelituji, že jsem i přes nepříznivý zdravotní stav do kina nakonec vyrazil a tuhle libovku si mohl vychutnat na velkém plátně. Úvod byl vzhledem ke stopáži vcelku logicky pomalejší a nabídl spíše zábavnou podívanou, nicméně sranda z toho přestala být poměrně rychle, ač nějaké ty úsměvné momenty se linuly celým filmem – nejen dceruška dokázala dobře pobavit a např. hrábě v hlavě byly opravdu kouzelné :-) Ale časem šlo více a více do tuhého, události nabíraly jasnější rozměr, takže otěže převzaly spíše drsnější a působivější scény – jednou z nejlepších je bez debat vymítací rituál a jakýsi souboj na dálku, ten měl opravdu super náboj. Atmosféra nadále houstne až by se v samotném závěru dala krájet. Ten je, jak už to u hororů bývá, trochu zvláštní a z mého pohledu malinko rozpačitý, to ale na kvalitě celého snímku nic nemění. 86% (10.12.2016)

Po The Witch zde máme letos už druhý velmi zajímavý čarodějnicko-posedlostní HOROR (tím ovšem veškeré paralely s Čarodějnicí končí). Jedná se o film ze současného jihokorejského venkova, který ze začátku díky svérázně vybranému hlavnímu hrdinovi často balancuje na hraně komedie (smál jsem se nahlas a ne jednou). Nějaké gró zápletky, byť se již od začátku šlape po mrtvolách, zůstává šikovně skryto až do závěrečné části filmu, no ani zde si divák nemůže být jistý ničím. Po první projekci mám docela jasnou představu o interpretaci pointy, ale pokud by se chtěl někdo hádat, ruku do ohně za ni taky nedám. O čistokrevný horor nejde, ale některé výjevy z dědiny Gokseong mi v paměti zůstanou hodně dlouho. Dá se i přes danou stopáž doporučit. 90% (01.08.2016)

Dva a pol hodinový, pre juhokórejcov typicky nesúrodý spatlanec komédie, rodinnej drámy a predovšetkým hororu, s démonmi, šamanmi, zombíkmi, posadnutým dievčatkom a spústou krvi. Množstvo jednotlivo skvelých scén, ako celok sa to ale nedá brať vôbec vážne, už len kvôli postavám, ktoré sa chovajú ako idioti. Škoda, pretože produkčné hodnoty to má vysoké a z nastavovanýchch zvratov v poslednej tretiny je cítiť ambíciu inovovať žánrové klišé. [Cannes] (19.05.2016)

Komentář ke Kvílení mi dal zabrat, protože jsem stále nevěděla, jak na něj. Ne protože by film nebyl dobrý. Právě naopak, bylo to moc dobrý. A v dost momentech jsem byla příjemně napnutá a vyděšená. To bylo především v první polovině, kde se film tváří jako detektivka, kde policajt (strašnej ňouma) vyšetřuje divný události, který nemůžou být výsledkem přirozených událostí. Do té doby to působí vlastně jako "divno ze zapadákova, kde jsou policajti jenom pro ozdobu, a nic reálně nedělají". Ale potom se to tak nějak zvláštně otočí a to je ta část, kdy začne snad ta nejbizarnější část film, a já už byla jenom v pozoru, co přijde dál. A i ta druhá polovina byla opravdu skvělá. Najednou se tam děje tak moc! Ale celý to dává smysl. Všechno to, co na první pohled nemůže dávat smysl pohromadě, tady dohromady funguje. Navíc je to skvěle natočený. Kvílení vypadá celou dobu strašně dobře. Nešetří se záběry na nechutné věci a hned na to klidně ten nejkrásnější možný záběr na přírodu, což úplně rozhodí. Zahrané herci to je taky suprově. Propojování scén, zapracování flashbacků. Tam to skvěle funguje i například během současného sledování dvou míst propojených dějem, kde to skvěle pracuje s napětím, jak to tedy doopravdy je, a kdo je ve skutečnosti vlastně kdo. Protože úplný zavěr jsem jenom koukala. Jo, doslova čuměla, jak jsem byla vtažená. (To se vlastně týkalo celého filmu, ale na tom konci extrémně.) Je mi jasný, že film snadno odradí svou délkou a tím, že je v něm doslova úplně všechno. Jenže já se ty skoro dvě a půl hodiny, ani jednou necítila, že to je moc dlouhý. A co si budem, scéna s hraběma mě strašně rozesmála. V rámci toho, jak ta celá část byla vystřižená jako z úplně jiné reality, myslím, že to byl záměr. Takže úplně, úplně kompletně všechno  :) (31.12.2023)