Kvílení

Exorcismus, obětování zvířat, duchové, vraždy, vypálené domy, mrtví ve studně, čarodějnice, zombie.... nacpat všechny tyhle prvky do jednoho filmu může znít absurdně a katastroficky, ale světe div se - Korea to zvládla celkem dobře a umírněně. Po zhlédnutí filmu mi přijde, jako bych viděl tolik scén jak z 10dílného seriálu a 160 minut je sakra hodně na zvládnutí, ale kdo vydrží, bude nakonec spokojen. V podstatě je to souboj dobrých a zlých duchů, ve kterém se režisér nenechal všemi svými prvky unést a vložil do filmu od každého část aniž by zacházel do extrémů či detailů a výsledně se mi tahle kombinace hodně líbí. Průběh filmu je takový dlouhý a obsahově hutný, místy se přiznám, že jsem se ztrácel, ale finále ve mě vzbudilo teda sakra dobrý pocit a takhle dekadentně pesimistický konec je to, co od pobodných filmů očekávám, ale nikdy nedostanu. Film táhle nahoru zejména pár intenzivnách scén (vymítací rituál malé holčičky...), závěrečný zvrat a celková nejistota diváka v tom, "kdo je hodný a kdo zlý", naopak dolů už zmíněná délka filmu, takže ačkoliv bych film hodnotil objektivně za 3, konec mě rozsekal a přidám i čtvrtou. The Wailing je jednoznačně film, který si budu pamatovat ještě dlouho a hlavně o to by mělo jít. (08.12.2020)

I přes delší stopáž si tenhle snímek buduje solidní atmosféru a po druhé půli nabírá slušné obrátky. Vymítání, šamani a zlo v různých podobách je hlavní náplní této mysteriózní podívané, ve které nechybí i vtipné vsuvky. Škoda, že některé scény nepůsobí strašidelně, jak by měly a červené oči u chlápka, který pobíhá po lese a žere jeleny, nebo čertíka, který je hlavním představitelem zla nejsou zkrátka děsivé a filmu dle mého spíše ublížily. (28.12.2016)

Začátek Gokseong je absolutně bezkonkurenční směsí hořkosladkého hororového humoru, který jsem sice nečekala, ale ani mě neotravoval. Už jen komičnost samotné hlavní postavy mi přišla velice vhod, přes to, že jsem do tohoto snímku šla jako do pure mysteriózního hororu. Asi po třičtvrtě hodině to začíná přerůstat do velmi znepokojivého počinu a divák vůbec neví, co by měl čekat. Stopáž je postupem času možná trochu na škodu, protože poslední půlhodina je už jen čekání na nevyhnutelné. Kdybych chtěla ten příběh někomu převyprávět, určitě bych potřebovala alespoň jednu další projekci, protože v tomto filmu je opravdu velké množství informací, které jsou dost nedobře podány a vysvětleny. Ta desetiminutovka před koncem to trochu vyzdvihuje, ale spíš v tom mám zmatek. (01.07.2017)

Není to rozhodně dokonalé. Dlouhé, jako poslední dva dny před výplatou a někdy až moc nesourodé. A teď mám na mysli hlavně chování některých postav. Pokud to ale přežijete, odskočíte si párkrát zakouřit, nebo na svačinu, dostanete se Vám velmi slušné, poslední třetiny a pak hlavně konce, který ty všechny Vaše otazníky, co máte na začátku maličko osvětlí. Neříkám, že úplně, ale mně to dneska bohatě stačilo. (14.10.2016)

Film mi štýlom pripomenul tvorbu uznávaného Bong Joon-Hona, tvorcu filmov ako Memories of murder alebo The Host, keďže je to taký netradičný žánrový mix kombinujúci zaujímavé typy a neustále meniaci celkovú náladu, takže ma to trochu prekvapilo, keďže tento režisér sa predsa preslávil drsnými surovými thrillermi, toto je niečo úplne iné, ale s týmto samozrejme nemám absolútne žiadny problém, keďže aj tak to zvládol viac, než dobre. Mrzí ma len jedno, ale to je len čisto subjektívna záležitosť, že nemám žiadny vzťah k tématike posadnutých, rituálov, šamanov a podobne. Toto je pre mňa jednoznačne tá najmenej atraktívna oblasť celého hororového žánru a filmy s ňou takmer vždy rovno vynechávam, no to som teraz samozrejme nemohol, keďže ma zaujímalo to juhokórejské originálne pojatie. Tá dĺžka podľa mňa nie je žiadny problém, filmu síce chýba lepšia gradácia a údernosť, to sa možno dostaví až v úplnom závere, dokonca ani tých výnimočných scén tu moc nie je, alebo lepšie povedané, ja som si nenašiel ani jednu, ktorá by ma skutočne dostala, ale aj tak sa na to pozerá viac, než dobre. Dejovo je to zaujímavé a pritom aj celkom nepredvídateľné, zlo vôbec nie je pojaté čiernobielo a tak som si až do konca nebol istý, ktoré z tých javov a postáv sú skutočne záporné. Ako väčšinou v týchto juhokórejských originálnych žánrových kombináciách mi sadlo aj to striedanie atmosféry, keďže sa tu väčšinu času striedajú temné sekvencie, kedy skutočne cítiť, že sa deje niečo nepríjemné s úplne bizardnými, ktoré to skvelo odľahčia a musel som sa nad tou absurditou zasmiať. A práve tieto ma bavili najviac, keď sa na prvý pohľad odohrávalo niečo nepríjemné, ale to podivné pojatie to zmenilo na komédiu. A tak až do konca je na čo pozerať. Ale chcelo by to lepších hercov, prípadne postavy, v polovici filmu sa síce objaví charizmatický Hwang Jung-Min, ale aj ten je len šaman a tie jeho rituály boli také podivné, aj keď musím uznať, že mi tie tance prišli celkom vtipné, Jun Kunimura má zase úplne nejednoznačnú úlohu, takže som bol zvedavý, čo sa z neho vyvinie a poteší aj nadmieru sympatická Chun Woo-Hee, ale tí hlavní hrdinovia boli úplne nevýrazní. No už som si zvykol, že radoví policajti sú v juhokórejskej tvorbe za idiotov, aj keď na ich konaní som sa občas musel zasmiať. Takže celkovo si moc nemôžem sťažovať, na to, že sa The Wailing venuje téme, ktorú moc nemusím ma dokázal upútať po celú dva a pol hodinovú dĺžku, scenár je zaujímavý a réžia kvalitná, len ako som spomínal, chcelo by to lepších hlavných hrdinov a pár nezabudnuteľných scén, ktoré mi tu chýbali, ale aj tak sa mi to páčilo. 73% (14.10.2016)