Rudé pole

Japonsko-čínská válka. Životní příběh mladičké Jiu'er, která je nedobrovolně provdána za starého a ošklivého, umírajícího leč bohatého vinaře. Po jeho smrti se stále více zamilovává do svého znásilnitele, do jednoho z místních rolníků, kteří pro malomocného pána pracovali. Vizuální stránka filmu beroucí si inspiraci z červené barvy symbolizující zároveň lásku i touhu po odplatě ve chvílích, kdy japonci zplanýrují pole - jedinou obživu a zároveň radost místní komunity - je nádherná, Yimou Zhang exceluje.. a to hned ve svém prvním filmu. Tragické drama o "obyčejných" lidech na kousku obhospodařované Číny je silné, skoro bych řekla že nemůže být člověka, kterého by tenhle film nezasáhl někde hluboko. Brutalita, kterou Rudé pole ke konci nastoluje je natolik.. fascinující vzhledem k předešlému ději, že člověk jen zírá s otevřenou pusou a hltá emoce, které jsou vyobrazeny na plátně před ním. (02.08.2004)

Nejen debut rezisera Yimou Zhanga, ale take herecky debut asian bohyne Gong Li. Debut je tam znat, takze sice ukazuje obrovsky potencial obou zucastnenych, ale zaroven je videt, ze tohle je zacatek a to nejlepsi ma teprve prijit. Hezky vizual, vinarske prostredi, pusobive pole, ale take znacne nesympaticti herci (s vyjimkou Gong Li) a nekompromisni cinska syrovost a spinavost. Kvalitni zacatek, slabsi stred, vyborny konec. 6/10 (14.01.2010)

Jak se dělá ( vaří či destiluje) "čirokové červené" mi i přes určité zkušenosti sice není moc jasné, ale autor knihy "Rod rudého čiroku" (anglicky Red Sorghum Clan") Mo Yan (umělecké jméno, v překladu něco jako "mlčení zlato") rozumí asi čínskému alkoholu více (viz též Země alkoholu, česky 2015). A samozřejmě také čínským zvykům, obyčejům, tradicím a vůbec čínské letoře (možná je kniha v tomto přístupnější). Pozn. 1: Co (alespoň) mně filmový příběh zpřístupňuje, jsou nádherné písně (a jejich interpretace), které vystupují všemi jeho fázemi, až to tíhne k muzikálu. Pozn. 2: Scéna "znásilnění v čirokovém poli" a následné "chlubení se opilého násilníka", patří asi k těm málo pochopitelným, ovšem (pro Evropana) ke krásným a žádoucím. Pozn. 3: Charakteristika "kaoliangu či gaoliangu", který se tam pije a do kterého se chčije: silný destilát z fermentovanoho čiroku, takže s tím vínem prr. (15.10.2018)

Před pár dekádami se v historické vědě začal prosazovat "vyvážený" přístup ke světovým dějinám. V kontrastu k přístupu který věnoval pozornost především Západu. Taková změna pohledu je vítána, ale vedla k opačnému extrému: spousta lidí uvěřila, že až do 17. nebo 18. století nikoli Evropa, nýbrž Čína (či dokonce Indie) byla nejvyspělejší. Však Číňané přece vynalezli papír, tiskařský lis, střelný prach, porcelán, apod. --- Je to omyl. Posledních tisíc let patřilo bezpečně západnímu křesťanstvu a Východ stagnoval. Čína díky své velikosti a vysokému zdanění dokázala vytvořit divy světa, ale běžný Číňan žil stále ve stejně primitivních podmínkách jako před tisícem let. A tedy i v tomto filmu, jehož děj se odehrává ve 30. a 40. letech 20. století, vidíme materiální a duchovní kulturu, za jakou bychom v Evropě museli putovat až někam do raného středověku. --- Přeskočit staletí není tak snadné. I když se Číňané bystře naučili vyrábět krámy, mají ještě předlouhý kus cesty před sebou. S filmařským nádobíčkem zacházet umějí, ale jejich příběhy jsou na umělecky velmi slabé úrovni. Zdánlivě to vypadá jako osobité vnímání světa, protože je to exotické. Ale nenechejme se tím mýlit - co v tomto filmu vidíme je primitivní příběh primitivních lidí. (12.09.2015)

Málokterému režisérovi se podaří natočit svou prvotinu na takové úrovni, že by si ji v následující tvorbě sám viditelně bral za vzor. Zhangovi se to podařilo, a jde to vidět na mnoha následujících filmech. Všechny jsou v podstatě strukturou stejné a poukazují na totéž, i když vždy trochu jinak. Rudé pole (podobně jako jiné filmy Zhanga) vypráví o "jednotě" obyvatel Číny, o jejich zvláštnostech, zvycích a problémech, a taky o nekonečné čínsko-japonské nenávisti, přičemž tohle všechno zaobalí do silně idylického příběhu... (18.01.2010)