Ve sklepě

Sonda do panoptikálního bizáru rakouských sklepů, které tak nechvalně proslavil Herr Priklopil, když v jednom z nich osm let věznil Nataschu Kampusch. Husí kůži nahání zjištění, že jednotliví protagonisté tohoto dokumentu se vlastně od zmíněného Priklopila zas až tak moc neliší. Na druhou stranu už víme, kde má nejeden Rakušan svou 13. komnatu. Ve sklepě. (01.02.2024)

Seidlův dokument (o seidlovských dokumentech níže) nevrhá zrovna příznivé světlo na naše jižní sousedy, ale jeho metoda soustavného "obnažování" je možná humánnější (lidštější), než metoda "zakrývání, utajování a zamlžování – vesměs zločinů" (prosazovaná nejen v naší veřejnoprávní televizi). Upřímnost a osobní zodpovědnost (sám za sebe), dovednost přeměnit své neřesti do (mimospolečenských) rituálů, je na druhé straně obdivuhodná. - Matty (viz jeho komentář) bystře akcentuje rozdíl prostředí: „tam nahoře“ a „tady dole“. - Ovšem, kultivovat svoje neřesti (zůstanu u této terminologie) si mohou dovolit jen movití senioři, možná, že i s tou vizí, že se jejich život už blíží ke konci. A tak nakonec nám mohou být naši ester-reichři (Thomas Bernhard uvádí toto označení jako hanlivé) sympatičtí. Pozn.: Seidlovy "dokumenty" se od jeho "hraných filmů" příliš neliší, alespoň mají víc společného než rozdílného. Obě formy jsou promyšleně komponované a dotahované do důsledků; a tak jediný výrazný rozdíl je v tom, že herci či neherci, jsou či nejsou, svazováni našprtanými dialogy scénáře. (18.01.2017)

„Chlap stojí v tříminutovém statickém záběru a z trenýrek mu kouká malé péro. Kde je jako kurva ta message?“ Pán kráčející po projekci po schodech přede mnou to shrnul nejlíp. Prvoplánově šokující, o daných lidech absolutně nic nevypovídající. Stereotyp všeobecného pohledu na Rakušáky vmáčknutý do osmdesátiminutového destilátu. (28.10.2014)

Nie, nie, nie! Tento výsmech je až príliš osobný - súkromný, zámerne štrukturovaný tak, aby divák nadobudol dojem, že Rakúsko je zem zakomplexovaných obmedzencov a výstredných úchylákov. Kým človek vedel, že je to len hyperbolizovaná Seidlova sranda, ktorá sa len hrá na pravdu, OK. Lenže tento dokument asi myslel vážne a mám dojem, že pán režisér zosmiešňovaním krajanov vyjadruje aj svoje postoje k aktuálnej rakúskej politike. K tomu ale výsmech z druhých nie je potrebný ani vhodný. (16.09.2016)

Ďaľší Seidlov film, ktorí budú jední milovať a druhí nenávidieť, respektíve považovať za šokantný exhibicionizmus. Tým je pre mňa "poviedka" o domine a jej otrokovi, kde vidno skutočne všetko a mám pocit, že dopad filmu by bol väčší bez nej. Seidl boduje v kvázi jemne ironickej a trochu zhovievavej kritike spoločnosti, ktorá je však veľmi zdrvujúca. Nemyslime si, že toto sú vzorky priemerných rakúšanov (a ľudí všeobecne), ale bez vetra sa ani lístok nepohne... (14.09.2015)