poster

Ve sklepě

  • Rakousko

    Im Keller

  • anglický

    In the Basement

    (festivalový název)
  • Slovensko

    V pivnici

Dokumentární

Rakousko, 2014, 81 min

Režie:

Ulrich Seidl

Producenti:

Ulrich Seidl
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pluhy
    ****

    Wolgang Přiklopil a Josef Fritzl se bohužel natáčení dokumentu o sklepích nemohli zúčastnit, ale i přesto se našla pěkná snůška zvrhlých sklepmistrů. Zatímco u souseda Siegfrieda, kde se to blyští nacistickými cetkami, se leští podobizna Hitlera ve zlatém rámu, kterou každý den oprašuje prachovkou v barvách německé trikolory, aby si následně s přáteli dal tucet žejdlíku piva a orchestrálně na lesní roh zafoukal Wagnera. U sousedky Helgy se zase ve sklepě spekuluje nad tím, čím by se dala otrokova řiť ještě víc roztáhnout, jestli zvolit obří kovový kolík, nebo gynekologické kleště. Aneb výborný dokument od Ulricha Seidla, který zaklepal na pár sousedů v ulici aby omrkl sklep průměrného obyčejného Rakušana.(4.4.2016)

  • navorski
    ****

    Obrazově dokonalý dokument o tom, co kdo skrývá a odhaluje, je nakonec z poloviny spíše hraným filmem obsazeným reálnými lidmi. Skvělý námět, skvělý film, ale moje velké očekávání bylo trochu zklamané lehce nedotaženou formou. Jinými slovy, kdyby se celý film přestříhal, výsledek by byl asi stejný. Celé to totiž funguje jen díky jednotlivým mikropříběhům, jejichž poskládání za sebe nic moc navíc nepřináší. Ale i tak to stojí za to. Seidl je Roy Andersson z Vídně. A shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo přání být Rakušanem. Ale to už je asi trochu jiný příběh.(28.6.2015)

  • Dadel
    ***

    Slušné obludárium a pocta rakouským sklepům, které jsou známé po celém světě, bohužel je ale vidět, že vděčného materiálu neměl Seidl zase tolik, dvě dvojice sadomasochistů 80timinutový film neutáhnou. Zbylé figurky jsou docela obyčejní nadávající "slušní Rakušané", military fetišisti, náckové a myslivci, které najdeme i v Česku na každém rohu.(29.5.2016)

  • Quen11
    ***

    Toto je prvý dokument ktorý som od Ulricha Seidla videl. A aj keď ma úplne nedostal, určite stiahnem po jeho ďaľších dielach, pretože forma sa mi veľmi páčila. Mám rád keď dokumenty nevysvetľujú veci polopatisticky, ale snažia sa o vizuálne rozprávanie. Čo sa týka kritiky, myslím si, že bolo dokumentovaných až príliš veľa osôb o ktorých sme sa okrem ich činností v pivniciach vôbec nič nedozvedeli. Viem, že to bolo hlavne o tom, ale aj tak si myslím, že ak by sa zameral napríklad na päť ľudí o ktorých by sme sa niečo viac dozvedeli, tak by boli ich scény v pivnici oveľa zaujímavejšie a silnejšie. Takto nám síce ukázal pár veľmi kontroverzných scén, ktoré len tak nevidíme, ale zároveň aj úplne posunul do úzadia scény ktoré tak kontroverzné nie su. Takto divák v polovici filmu len čaká, čo sa divné stane. Tým chcem povedať, že poriadne rozobratá scéna, ktorá je o tom, že teta má v pivnici zbierku lyžičiek, môže byť zaujímavejšia ako len povrchne ukázaná osoba zavesená za pohlavný orgán na kladku. Ale ako som už spomínal, kamera a celková technická stránka je zvládnutá výborne.(23.10.2015)

  • Matty
    ****

    Film, který chytne za koule. Nahlížet se Seidlem do rakouských sklepení je audiovizuální obdobou čtení diskuzí na zpravodajských serverech. Zvrhle zábavné i děsivé zároveň. Fakt, že podobnou koncentraci exotů nenajdete ani ve všech reality show na Nově a Primě dohromady, vyvolává podezření z účelové snahy šokovat. Domnívám se ale, že pro Seidla jsou sklepy obecně uplatnitelnou metaforou fyzického i myšlenkového uzavření se před okolním světem. Více z aktérů vypráví o tom, jak jej zklamal minulý život „tam venku“ a jak teprve „tady dole“, mimo zraky společnosti mohou k plnému uspokojení ukájet své choutky, ať už jde o oprašování nacistických artefaktů, vytahování umělohmotných mimin z krabic od bot nebo spanking (jedna z normálnějších sexuálních praktik, které zde uvidíte). Také dechová kapela hrající venku je pokaždé orámována vjezdem do garáže, který tak pomyslně vymezuje myšlenkový horizont natáčených lidí. Uzavřenost do vlastního světa a neochota přijímat podněty odporující vytvořenému světonázoru je, obávám se, zásluhou internetu stále silnější. Snadno si lze namísto figury stojící uprostřed dokonale symetrických záběrových kompozic představit člověka sedícího před monitorem. Podobně jako u internetových diskutérů je také u aktérů Ve sklepě patrná – navzdory touze nepouštět svůj vykonstruovaný mikrosvět poněkud paradoxní – vyšší míra exhibicionismu. Nestačí, že máte hlavu plnou fašisticko-sexistických názorů. Třeba je někde s hrdostí vyblít. Bez ohledu na stupeň inscenovanosti některých situací jsem u žádného ze sociálních herců nezaznamenal náznak studu nebo nejistoty ohledně jeho způsobu trávení volného času. Některé úchylky nás zkrátka přesahují natolik, že nám na ně omezený prostor vlastního vědomí (a podvědomí) nestačí. Stejně jako je slečně v posledním záběru filmu očividně malá klec, do které se nechala zavřít. 75%(16.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace