The Blackcoat's Daughter

Finále se může jevit zběsilé, překotné, je výraznou změnou tempa, i když i zde dochází ke zpomalení. Rozhodně je ale možné říct, že vás rozuzlení filmu „February“ překvapí. Budete cítit, že to je film od hororového nadšence, ale nutně nemusíte být s celkovým vyzněním filmu spokojeni. Někteří diváci budou odcházet rozmrzelí a já je budu chápat. Tohle není skvělý mindfuck ve stylu „Šestého smyslu“ nebo „Ti druzí“. (30.08.2017)

Horor, ktorý nemá lekačky a ani nejako nenavodzuje pocit strachu. Skôr vyvoláva nepríjemný pocit znepokojenia. Zároveň horor, ktorý sa snaží prerozprávať klasickú zápletku neklasickým spôsobom. Najviac potešila Lucy Boynton, ktorá do tohto žánru zasa priniesla, od čias Naomi Watts (Kruh - 2002), mix pôvabu, hereckého talentu a schopnosti vzbudiť sympatie na prvú dobrú. Ako bonus tu slúži skvelá atmosférická hudba. (08.04.2023)

Na tenhle snímek jsem se chystal už před 4 roky. Jenže jsem jeho puštění pořád oddaloval až upadl v zapomnění. Včera nastal jeho čas. Už je tady o tomhle filmu napsáno mnoho. Za mě má film jediné mínus a tím je pomalejší rozjezd, který bude pro mnoha lidí doslova ubíjející. Já si myslím že se to dá v pohodě přežít. Pak se vše zlomí a já musím říct že si postupně začíná film vybudovávat nepříjemně hutnou atmosféru. February je tak trochu netradičním hororem který buď sedne nebo ne. Za vše mluví zdejší rozporuplné hodnocení. (16.04.2020)

Vyloženě artový horor s taaakhle dlouhou expozicí. Mnohovrstvá stavba děje připomíná spíše drama, které se ne a ne rozjet, tyto obavy jsou ale nakonec zbytečné. Vrtá mi to celý hlavou i dlouho po skončení a navzdory tomu, že jsem všechno nepochopil, a přesně tohle mě na tom baví nejvíc: přemýšlet a nikoli zapomenout na další hororové béčko. (02.11.2016)

Obrovská škoda, protože February oplývá silnou zlovolnou atmosférou, ale v ostatních aspektech je naprosto nemastný a neslaný. Jedná se o první režisérský počin Oze Perkinse a jsem si jist, že další jeho počínání je hodno ke sledování. Ale potíž February je v tom, že jde od ničeho k ničemu a nemá krom pár scén, co divákovi nabídnout. Místama je trochu nelidsky protahovaný a veškeré rádoby nesouvislé dialogy nevedou ke zvýšení pozornosti nebo zvědavosti. Pocit mystična a zla je poněkud křečovitě nastavován hudební složkou, která je sice sama o sobě vynikajicí, ale nemá kýžený efekt v celku - a ten značně pokulhává. Oceňuji neobvykle uchopené téma posednutí ďáblem a exorcizmu, ale scénář u mě nezpůsobil žádnou senzaci. Jedním uchem dovnitř, druhým ven, znáte to. (25.08.2016)