poster

Glissements progressifs du plaisir

  • USA

    Successive Slidings of Pleasure

Fantasy / Horor / Thriller / Pornografický

Francie, 1973, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vishnar
    ****

    Film pro náročnějšího diváka, musím říct. Máme v hlavní roli dívku, to je tak to jediné jisté. Zbytek už si režisér surrealisticky pohrává s divákem. Dívka žije ještě s jinou dívkou, která je jednoho dne nalezena mrtvá, s nůžkami zapíchnutými v prsou. Je obviněna z vraždy, držena v cele a vyslýchána jak soudcem či svou advokátkou, tak i ctihodným Otcem a jeptiškami. Co se vlastně stalo v době vraždy? Kdo dívku zabil? Byla to ona? Jak k tomu pasuje rozbité sklo? A modrý střevíc? Co figurína na dva kusy? Dívka vypráví příběh, který je pravdivý nebo vylhaný, který se vrací v čase sem a tam, který do minulosti dostává postavy současné a naopak. Je vyslýchaná opravdu po zločinu nebo před ním? Existovala vůbec zavražděná dívka? Spousta otázek a je na divákovi, aby si v tom udělal trochu jasno. Všichni, kdo se dostanou do kontaktu s hlavní hrdinkou, jako podlehly tajemnému kouzlu vášně a erotiky. Vždyť i ona sama tvrdí, že má magickou moc. Rozhodně mě tenhle film zaujal a to nejenom neustále nahými děvčaty, ale hlavně atmosféra byla něco mezi Rollin-Dalí-Bunuel-Rivette.(2.2.2010)

  • mira007
    **

    Inspektor provádí výslech umělkyně v případu vraždy v uměleckém filmu, který byl v roce 1973 asi provokativní počin určený pro intelektuály a estéty - surrealistický obraz, kde se stírá realita s fantazií, kde hlavní hrdinky běhají nahé, ( například se namočí do červené barvy a pak se obtiskává o bílou stěnu ) a policajt se tváří vážně jak ve starých detektivkách. Pro běžného diváka těžké psycho, pro mne nudná kuriozita.(9.8.2020)

  • Martin741
    ****

    Tento komentar bude trochu dlhsi nez zvycajne. Preco sa ma divak laik - nedouk pozerat na artove filmy velikanov ako Yngmar Bergman, Fellini Antonioni atd atd: Tak pekne poporiadku. Nemusia byt vsetky filmy iba na brutalnu akcnu podivanu, na zabavu a tak podobne. Skrze filmovy obraz /formalne i obrazom/ sa clovek moze dostat aj do miest kam sa zvycajne nedostane - sám do seba /to sa mi stalo u Bergmanovho filmu Smulltronstallet/, do tajuplnych rovin existencie svojej ale i tohto sveta. Niekto sa artovymi filmami dostane len do svojej hlavy, kde objavi davno stratene veci, idey, spomienky, napady a inspiracie. Niekedy nie je dobre stale ist na akcnych jazdach - naopak treba spomalit, a ked spomalime, zastavime, mozeme vidiet vselijake veci, ktore sme predtym prehliadali. Iste da sa aj meditovat, cvicit alebo len tak doblba pozerat a ist na bezcielnu cestu, kde si uzivam objekty /uhanajuce auta, cyklistov, stromy, priehrady, rodinne domy/. Daju sa sledovat i nedejove filmy - deje sa totiz nieco v psychike divaka - alebo sa teda moze diat. V knihe Dona De Lillo Bod Omega /nepamatam si rok/ je krasne napisane ako sa clovek pozera na nejake experimentalne sledovanie filmu. Nasledne clovek pise, co sa deje s filmom ,pozorovatelom, v pozorovatelovi a mimo neho .. .to su svety a moznosti, ktore konkretnemu divakovi mozno nikdy neprisli na mysel a nikdy ich neplanoval. Pomale artove filmy su pomale z mnohych dovodov, a mnohych dobrych dovodov, len akciechtivi divaci /verbal/ uz asi stratili schopnost sa spomalit, naladit sa na film a reaguju uz casto iba na klipy, trailery k filmom - proste uz film nedaju cely. Iba ak by sa to naucili, co sa urcite da. Vsetko toto co som povedal sa da strucne zhrnut, cize ludovo : hranica medzi slusnym artovym kvalitne natocenym filmom a medzi artovou picovinou urcenou pre vystudovanych filmovych teoretikov - elitarov je velmi tenka. Reziser Allain -Robbe -Grillet natocil asi najlepsi film zo sveta Cinema Bizarre. Nahych bab tu je na mraky, coz ako muzsky kvitujem. Na nahom zenskom tele sa rozbijaju slepacie vajicka, hola baba sa natrela akousi cervenou gebuzinou -silno pochybujem, ci to bola farba. Stetec maliara kruzi okolo bradaviek na kozach ....... moc fajny film na mna, prosim o viac takychto : 86 %(29.9.2020)

  • JohnMiller
    ***

    I did´n t kill her, I only thought it´d make a pretty corpse Upozorňujem. Nie som vysadení na lesbické filmy. Ide iba o čistú náhodu, že ďalšia snímka patriaca do "cinema bizzare" má veľmi podobnú štruktúru ako Duke of Burgundy. V snových výjavoch tu takisto sledujeme párik mileniek. Avšak tento neuchopiteľný príbeh by som radil štruktúrou a obsahom troška inam ako do neo-gotického gialla. Tuto je cítiť extrémnu súvislosť s Francúzskou surrealstickou vlnou (hoci je troška novšieho dátumu). Neviem či sa to presne takto definuje, dejiny filmu som nikdy neštudoval, ale v podstate ide takú Freudovskú analýzu snov a nevedomia, zachytenú na kamere ktorá je zabalzamovaná do obväzov symbolík. Nesmierne mi to svojim vizuálom pripomínalo iný Francúzky film, a to svetovo zakázaný Possession z roku 1981.. Takisto snímka ktorá rozkladá totálnu ženskú dezilúziu. Absolútne antiformálny dej sa začína vraždou jednej s mladých, a na svoju dobu teda pekných, mileniek. Z ničoho nič sa vo dverách objaví inšpektor a začne pátrať popri čom sa preživšej dievčiny pýta vyslovene random otázky, presne ako v nejakom snovom výjave. Po ňom prichádza na rad advokát ktorý sa snaží vykonštruovať neuveriteľnú výpoveď dievčaťa. Nasleduje mníška a fotograf po ktorom už nič nedáva zmysel aj keď všetko zapadá do seba. Je to perverzné..... ale iba tak ako v ľudských snoch a túžbach, nejde o nič pejoratívneho ani konkrétneho. Miestami mi to pripomínalo zvrhlý Rakúsky akcionalizmus, hlavne moment keď jedno dievča rozbíjalo vajíčka na to druhé potom jej po tele rozlievala nejakú červenú tekutinu a nakoniec sa jej dotýkala pohlavného ústrojenstva. Avšak na prekvapenie sa s lesbicko-surrealistickej snímky nakoniec vykľul doslova atmosferický "nunsploitation" horror plní fanaticky, zvrátene, mysliacich veriacich charakterov. Je to trocha choré, ale iba tak ako ľuské nevedomie. Neviem čo si mám o tom myslieť.. 4,5*(2.5.2015)

  • radektejkal
    ****

    Jak vybrat (cizí) film podle (vlastního) aktuálního stavu (nejen duševního). Dá se to vůbec? Pokud vím, žádná věda se tím dosud nezabývala. A to, že jsem trochu klimbal, není v důsledku toho, že jsem filmu nerozuměl, ale spíš toho, že velmi dobře. Robbe-Grilleta mám rád (stejně jako jeho odpůrce) a tak, když už neklimbám, vidím to lépe, než když jsem se na film díval.(2.2.2019)