Režie:
Claude LelouchKamera:
Claude LelouchHudba:
Francis LaiHrají:
Anouk Aimée, Jean-Louis Trintignant, Valérie Lagrange, Paul Le Person, Simone Paris, Souad Amidou, Pierre Barouh, Yane Barry, Gérard Sire, Antoine SireObsahy(1)
Psychologické melodrama, které svého času vyvolalo u kritiky protichůdné reakce, ačkoliv mu všichni přiznali vysokou profesionalitu. Filmová skriptka Anne Gauthierová (Anouk Aimée) se v Deauville seznámí s automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem Durokem (Jean-Louis Trintignant). Oba sem jezdí do penzionátu navštěvovat své děti. Annin muž zahynul jako kaskadér, Durokova žena spáchala sebevraždu. Při dalších návštěvách se osamělí lidé sblíží. Vzpomínky na minulost jim však brání plně se poddat svému citu. Zdá se, že milostný vztah skončil dříve, než byl naplněn. Jednoduchý děj obohatil tvůrce pozoruhodnou kameramanskou prací, nevšední silou citu a sugestivností atmosféry. To umožňuje divákovi, aby intenzivně prožíval velké city milenecké dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení až po naději. Jednotlivé dialogy herci improvizovali během natáčení, aniž by znali scénář. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (79)
Pribehem se nejedna o zadny prevratny ci vrcholovy pocin. Zpusob, jakym je film natocen je ale perfektni. Dejove prechody mezi pritomnosti, vzpominanim, vypravenim jsou velmi pusobive. Kamera, spolecne s hudbou buduje pusobivou atmosferu a herci hraji na jednicku. Skoda nekolika hlussich mist, ktere mi spolecne se scenarem brani dat plny pocet hvezdicek (skutecne tesne). Me prvni setkani s reziserem Claudem Lelouchem, urcite ne vsak posledni. Kdo ma rad komornejsi vztahove drama, nemuze byt timto filmem zklamany. ()
Věčné téma. Prostě nazvané. Klasicky pojaté. Moderně zabalené. Ke své vlastní škodě příliš moderně. V chaotickém střídání různě barevných, potažmo nebarevných materiálů se mi nepodařilo najít nějaký řád (že by třeba ty pravděpodobně zásadnější vzpomínky byly sytě barevné, ty méně důležité černobílé apod.). Během prvních minut, přesněji během prvních padesáti minut, jsem měl problém rozlišit přítomnost od minulosti, představy od skutečnosti, scény podstatné od nepodstatných. Film se mi nicméně přesto a stejně místy líbil tolik, že jsem měl chuť udělit mu pět hvězdiček, ale pak, když už ty bezdějové (a přiznejme si to – zbytečné) scény podbarvené přenádhernou hudbou Francise Laie trvaly příliš dlouho, mě ta touha opustila. Vybízivě ostýchavé pohledy Anouk Aimée mě lákají k dalšímu zhlédnutí a třeba i přehodnocení názoru na Muže a ženu, na film, maskující svou intelektuální sebestřednost prostinkou love story „pro všechny“. 70% Zajímavé komentáře: dwi, atlee ()
Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. ()
Claude Lelouch vytvořil jímavou francouzskou romanci, která ani po tolika letech neztratila nic ze svého lesku. Jednoduchý příběh o setkání dvou neznámých osob překvapí nejen jemným sentimentálním akcentem, ale i volbou ztvárnění. To zaujme především obrazovou napjatostí a citlivou hudbou, jež zde hraje klíčovou roli. Děj pak prostupuje jako hebká nit uprostřed všeho. Režisér dokázal natočit jedinečnou výpověď o tom, jak osud dokáže spojit životní peripetie dvou lidí dohromady a zároveň o tom, jak může být láska silná i přes přítomnost "živých" vzpomínek. Určeno pro všechny ženy a muže. ()
Pro mě je nejdůležitější součástí tohoto filmu ona slavná ústřední melodie. To se povede málokdy, aby se hudba do filmu takhle dokonale hodila. Napadá mě možná foukací harmonika z Půlnočního kovboje, možná to párkrát dokázal Vangelis... I kdyby ten film byl sebevětší kravina, tak kvůli tý melodii a několika hezkejm záběrům to pro mě stálo za vidění. Z mýho pohledu ten film funguje spíš tak, že je to asi podobný, jako kdybych někde našel 55 let starý album s fotkama a začal si ho prohlížet. A na to asi člověk musí mít i náladu. Já tu náladu zrovna měl, takže budu hodnotit vysoko. Ale troufám si říct, že na druhý zhlédnutí už by mě to asi nebavilo. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (12)
- Závodní scéna filmu je z roku 1964 ze skutečných závodu 24 hodin Le Mans. Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant) řídí Maserati Tipo, ale záběry jsou z tohoto závodu na jeho strýce závodníka Maurice Trintignanta (1917–2005). (sator)
- Film se natáčel na Květinovém pobřeží na pláži v Deauville, Paříži a v Monaku. (Cucina_Rc)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 1966 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
Reklama