Reklama

Reklama

Věčnost

Trailer

Obsahy(1)

Náš příběh začíná na konci devatenáctého století, kdy si dvacetiletá Valentine bere Julese. Na sklonku století následujícího běží její prapravnučka přes most v Paříži a skončí v náručí muže, jehož miluje. V průběhu sta let, které od sebe tyto dva okamžiky dělí, se nejrůznější muži a ženy vzájemně setkávají, zamilovávají, objímají a naplňují své osudy, vytvářejí nekonečné rodokmeny a životní sílu, která je věčná. (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (12)

misterz 

všechny recenze uživatele

Tak na tento film treba mať vážne náladu. Bez celkovej duševnej pohody a náhlej potreby ezoterična, kedy už ani pesničky od Enigmy nepomáhajú, sa do tohto ani nepúšťajte, tu na duševnom rozpoložení diváka naozaj veľmi záleží. Prišlo mi to také Malickovské, no s lepším výsledným dojmom. Celý film bol ako taký fotoalbum plný rodinných fotiek, zachytávajúci ságu jednej rodiny v priebehu cca 100 rokov. Šťastné udalosti sa tu miesili s tými menej šťastnými a spolu to tvorilo celkom príjemný odtlačok do histórie naprieč časom. Na druhú stranu som mal ale pocit, akoby sa (až na tie dvojičky z úvodu snímku) vonkajšie dianie vo svete tejto rodiny ani netýkalo. Všetci si nažívali ako v raji, nikto netrpel hladom ani biedou, nikde na dohľad ani jeden zlý človiečik. A manželia si spolu hrkútali v absolútnej harmónii, bez mráčika, bez hádok a nedorozumení... Len občas prišla nejaká tá choroba a jedného člena rodiny si vzala - to je tak celé k dráme udalostí. Do toho však vyhráva naozaj príjemná klavírna hudba, ktorá ma priviedla do zvláštneho stavu rozjímania a celkovej pohodičky, takže nad snímkom moc nefrflem. Avšak hodnotím skôr alibisticky, možno za iných okolností by som jednu hviezdu ešte pridal.... neviem, svoje kvality to má. 60/100 ()

BOURQUE 

všechny recenze uživatele

Smutný príbeh obsahujúci nemalý počet rodinných tragédii. Celý je to však natočený veľmi statickým spôsobom a niekedy máte pocit, že neviete kto je to kto respektíve ako ste sa dostali do nasledujúcej scény. Pekné obrázky z prírody a dojímavá hudba však sú v poriadku. Osobné hodnotenie: 64% (**) ()

Reklama

vesper001 

všechny recenze uživatele

Krásné, neobvyklé, vytříbené, a tudíž pro jedince s citlivostí dlabaných necek, nestravitelné. Barevné obrazy ze života několika generací, které odvál vítr času. Lidé se rodí a umírají, po některých zůstane jen stopa v písku, kterou smaže první příliv, po jiných zůstane rána, která se nezahojí. tak bez ustání opadává listí / a s větrem domlouvá se neúnavně tráva / den je jak slza průzračný a čistý / a listí padá dál a padat nepřestává ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Věčnost není jednoduchým filmem. Ačkoliv je to rodinná sága, není to točeno formou jako např. Legenda o vášni. Je to jako by jste usedli se stařičkou babičkou k rodinnému velmi starému albu plnému fotek dávno zemřelých lidí, které jste nikdy neměli možnost poznat, ale bez nichž by tu nebyli vaše rodiče ani prarodiče a vlastně ani vy. A tak koukáte do těch dávných obličejů, hledáte ve tvářích společné rysy, díváte se na to jak jsou ti lidé oděni dle tehdejší módy, jak hrdě a láskyplně třímají ve svých rukách své děti a posloucháte dávné historky kterak kdo koho potkal, vzal si ho za ženu a kolik měli dětí. Možná se dozvíte i smutné věci, to když rodinu stihla nějaká tragédie. přesně tak nás filmem provází hlas vypravěčky. Seznámí nás s jedním mladým a zamilovaným párem na konci devatenáctého století a my už pak jen sledujeme jejich životní příběh odehrávající se prakticky beze slov, s vysvětlujícími informacemi vypravěčky. Kdo na toto není připraven, nebo se nepřeladí, nemůže film dostat pod kůži. Už jen ze začátku zapamatovat si kdo je kdo - není jednoduché. Pro film je to však velice důležité, protože každé narozené dítě je další větví na rodovém stromu života z nichž v dospělosti, budou-li tomu hvězdy nakloněny vyraší další a další výhonky... I já sám jsem ze začátku měl pocit ( a to hlavně díky komentáři) že sleduji přírodopisný film :-). Jen místo rodinky lvů či surikat, je nám předkládán pohled na jeden lidský rod. Ačkoliv obsah může navodit dojem, že film je v podstatě romantickou a milostnou ságou a je tedy vhodný pro příjemný večer s drahou polovičkou, nenechte se zmást! Já tedy tomuto dojmu podlehl a přiznávám, že o to více jsem byl pak v šoku. Film je totiž plný stejně jako život sám hezkých, ale i velice smutných momentů. Těmi smutnými jsou odchody našich nejbližších. Naštěstí dnes už je dětská úmrtnost díky skvělé péči lékařů a vědy prakticky nulová (obzvláště v ČR), ale dříve i v tom už relativně moderním konci devatenáctého století bylo běžné, že z osmi dětí se rodičům do dospělosti dožily třeba jen tři. A ačkoliv rodina, kterou sledujeme je finančně velmi zajištěná, netrpí hladem ani materiálním strádáním, smrt a nemoci se jí nikterak nevyhýbají. Některé momenty v tomto ohledu jsou ve filmu znázorněny nikterak v náznaku jak jsme dnes zvyklí. A tak zejména úmrtí dětí, obzvláště pokud sami nějaké máte na vás opravdu zapůsobí hrozivě, protože si člověk v hrůze představí tu bolest jakou museli prožívat nešťastní rodičové ve filmu . Přiznávám, že já měl po polovině zavlhlé oči a chuť film nedokoukat právě z tohoto důvodu. Jestli něco opravdu nesnáším (a to jsem prosím milovníkem drsných a krvavých válečných filmů) je když se něco děje nejmenším. Jenže tehdejší doba byla jiná. Lidé neumírali v nemocnicích. Umírali doma, obklopeni milující rodinou... Film jsem ale nakonec přeci jen dokoukal. Proč? Protože to podání bylo skvostné. Kamera byla něco fantastického a pokud si tu někdo stěžuje na její statičnost, já říkám, že to bylo jen a jen dobře. A minimum pohybu dalo obrovské možnosti znázornit detail... Vlasy vlnící se ve slunci, žabku nabranou dětmi do dlaně v zahradním jezírku, poslední polibek na čelo... Úplně z toho na mně zase dýchl Malick. Většina děje se navíc odehrává kdesi ve Francii v naprosto nádherném domě na pobřeží s čarokrásnou zahradou. Kameraman si opravdu uměl počkat na světlo a tak divák jen němě zírá na jednotlivé záběry, které by mohly sami o sobě být dokonalými obrazy. To vše - prakticky neustále podbarvuje klavírní hudba v níž jsem identifikoval Debussyho (nejen) a která filmu dodala parádní feeling toho přelomu století. Ano, tohle není film ke kterému si večer sednete, dáte si na klín mísu chipsů, chroupete a koukáte... Tomuhle filmu musíte v sobě trochu přizpůsobit to jak si jej k sobě připustíte. Ale pokud se tak stane, věřte, že zažijete úžasný zážitek. A možná sáhnete-li do svých rodokmenů, možná zjistíte, že vaše pra-pra-pra prababička na konci bidermeyeru zažívala podobné radosti a strasti jako hrdinka tohoto filmu. Ačkoliv se to nezdá, tento film oslavuje život. Ukazuje jej v celé jeho velkoleposti zrození i prostotě smrti a jasně dává najevo, že život vítězí. ,,Jde tiše od věků, jak neskutečný čarodějův orloj... '' Ti co tu byli před námi, naši dědové, babičky, otcové...ti všichni jsou v nás. Jsou naší - věčnou - součástí. Pan režisér i kameraman mne velice zaujali, klobouk dolů a já se na ně hodlám nyní více zaměřit! Není to sice úplně na plnou sazbu, ale film je tu těžce a neprávem podhodnocený a proto půjdu proti většině a dávám za 5 polibků! * * * * * ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý som príliš dlho odkladal a teraz som ním absolútne očarený. Anh Hung Trana považujem za skvelého tvorcu, ktorý netočí tak často ako by som si prial. Mimo Norského dreva ( kedy bol najväčší problém v komplexnosti predlohy a obmedzeniach nastávajúcich pri transformácií na iný umelecký druh) ma jeho filmy zasiahli, bavili a nadchýnali. Jeho I come with rain považujem dodnes za jeden z najlepších filmov čo som videl. A teraz. Množstvo ázijských tvorcov má rado Francúzsko. To nie je až také veľké tajomstvo. A mnohým sa pošťastí tam aj niečo natočiť. Ak už nie v prostredí tak dakedy ako je tomu aj prípade Eternity - celý film, som všetkým čo k tomu patrí. Takéto niečo sa podľa mňa snaží celú dekádu natočiť Terence Mallick. Rozprávač, ktorý nás berie na odyseu jednej rodiny, ktorá prekypuje láskou a tvorbou nového života, len aby bola konfrontovaná so smrťou, bolesťou a samotou. Tieto neustále striedania vytvárajú v Tranovej réžií a vďaka Leeho kamere krásne vyváženú lyrickú meditáciu, kedy to zlé je v pozadí a to dobré je v náznakoch v prostredí prekypujúcom farbami a svetlom. Vizuálne sa nejedná o žiadne veľdielo ale pri správnom nastavení ( čo som dnes zrovna mal) mi máloktorý film trefnejšie a krajšie predstavil pointu života a jeho kolobeh beh zbytočných pátosov a hluchých miest. Ten nekonečný kruh sa stále točí a tri krásne francúzske slečny boli našimi sprievodkyňami. A hlavne začne hrať Debussy a všetko zapadne na svoje miesto. Pri tých hodnoteniach čo vidím mám pocit, že veľmi subjektívne nadhodnocujem, ale naozaj považujem Eternity za veľmi pekný a dobre zvládnutý film, hoci určite nie je pre každého. A hlavne máloktorý tvorca dokáže zmeniť prostredie, hercov, atmosféru a stále zostať verný svojmu rukopisu. A Tranovi sa to darí. Takže klobúk dole. ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama