Ve znamení lásky

Kýčovitý jak sviňa, ale mega super film, trošku sem čekal jinej konec, ale tím je to větší mazec :) v 66. minutě filmu trošku víc rozhovor, jak ve filmu 5 centimetrů za sekundu. Mám zmáknutý všechny Sparkse, ale absolutně nechápu, jak může mít film Milý Johne s připrclim Channing Tatumem, lepší hodnocení, než tenhle podceňovanej film..... (31.07.2016)

Zatímco píšu tenhle komentář, nevím, jaké hodnocení tomuhle filmu dám. Blbost, vím to přesně ... Tenhle film byl totiž skvělý už od samého začátku, v první polovině vypráví, co už se stalo a v druhé co se děje právě teď, to je asi to hlavní co se mi na něm líbilo, to umění propojit minulost se současností. Pochválit tady lze hodně věcí, to že o ni usiluje už od samého počátku, to, že ji miluje a nenechá se jen tak něčím odradit a to, že za ni dýchá a jeho srdce bije za ni, samozřejmě. I když to v jednu chvíli nevypadá příliš nadějně, v druhou se to může jevit úplně jinak a o tom je vlastně celý film - o rozhodnutích, které musí člověk udělat v průběhu svého života. A co se mi ještě líbilo a skvěle to zakončilo byl závěr, člověk už ani nedoufá v konec, který opravdu překvapí. Takže, mé doporučení nezní nijak a třeba se podívejte, jestli máte chuť, protože tenhle film opravdu stojí zato. (05.01.2017)

Očekávala jsem něco ve stylu Zápisníku jedné lásky, když to bylo od jeho tvůrce. Nicméně se mi dostalo opravdu velmi sentimentálního, červeno-knihovního příběhu, stavějící na hlavní myšlence o volbách a kterak volby mění život. Škoda, že toto téma nebylo víc rozvedené, těch život měnících velkých rozhodnutí bylo ve filmu poskrovnu. Nejvíc mě asi znechutila žádost o ruku, tam už jsem si říkala, že přitaženější za vlasy to být nemůže. Naštěstí nebylo, film pokračoval ve stejném "klišé" duchu v jakém začal. Čekala jsem víc, asi nejsem cílové publikum, které bych tipovala tak na ženy v důchodu hltající červenou knihovnu. (28.04.2016)

U romantických filmů je potíž, že hranice mezi emoční silou a kýčem je velice tenká, každý jednotlivec tuto hranici navíc vnímá odlišně. The Choice své dobré okamžiky jistě má, romanticky na mě zapůsobil jen velmi rutinně, s absencí prvků, které by u mně navodily opravdu intenzivní prožitek. Co je však nejzásadnější - v okamžiku, kdy měl děj dosáhnout vrcholu, zcela selhává, nefunguje a působí prvoplánovitě. Netvrdím, že herecké obsazení přímo selhává, ale působí spíš průměrně. The Choice je opravdu, jak mnozí píší, profesionálněji natočená a nasnímaná červená knihovna "pilcherovského" střihu. Slabé tři. 50% (17.12.2017)

Venku paří slunko, ale oni se nezpotí, jsou večer při světle u vody, ale komáři a jiná havěť je neotravuje, vždycky vypadají jak z titulní strany módního magazínu, vždycky vědí, co říct a jak trefně zareagovat. Jsou pohlední, jsou bystří, jsou inteligentní. Jsou postavami věčného snílka Nicholase Sparkse. Jeho kousky převedené na stříbrné plátno vesměs solidně vydělávají, takže se stalo pravidlem, že každý rok jeden přispěchá zejména k divačkám. Je to červenoknihovní jak prase, ale tak jsem k tomu i přistupoval. A první hodinu mi to vlastně ani moc nevadilo. Ne, nestydím se za to. Navrch je na trio Teresa Palmer, Alexandra Daddario a Maggie Grace velmi dobrý pohled. Zápletka zabalená v teplých barvách a v pořádném kýči je ze skupiny umělých, ale dá se to snést. Stejně jako vlastně všechna ta milá škobrtnutí, která k tomuhle žánru už tak nějak patří. Jen poslední dvacetiminutovku musíme přivřít obě oči. Takový Sparks a jeho filmové okolí prostě jsou, vezmi, nebo nechej být. (04.06.2016)