Kilo Dva Bravo

„Asi jsme v minovém poli, seržante.“ „A jak to víte?“ „No, než jsme sem přišli, jsem si jist, že jsem měl obě nohy.“ Tak tohle byla snad ta nejlepší komedie, jakou jsem za posledních pár let viděl. Neskutečné. Netuším, jestli se to takto opravdu odehrálo, nebo to zkurvili při vizualizaci, ale pokud má Anglie fuckt až takto vycvičené paragány, divím se, že ji ještě neanektoval třeba Island. Partička naprosto neuvěřitelných lopat, jejichž souhrné IQ téměř atakuje počet písmen ve slově „Commonwealth“, narazí během té spravedlivé, obranné války v Afganistanu na zaminovanou oblast. A dál si jen představte něco, co směle dýchá na záda mamlasům ze Sentropé v dalším, ukrutně vtipném pokračování s názvem Četník a minové pole. Jakmile bouchne první kokot, okamžitě začnou ostatní myslivny hrát panáka a soutěžit o osobák v počtu amputací, dokud nezdecimují celou četu, za což jsou posléze prohlášeni za hrdiny a vyznamenáni královnou Řádem svatého Downa. Naprosto famózní a neotřelá vojenská taktika, nechat Taliban uřehtat se xmrti! Patrně to nebylo záměrem, nicméně já se už opravdu dlouho takhle upřímně nenasmál. Naprosto jednoznačné „vinné potěšení“, které vřele doporučuji všem, co se nebojí o bezpečí Evropy a baví je sledovat, jak těžce mentálně postižení papají jogurt ne zrovna k tomu určenými tělesnými otvory. (26.06.2015)

Z komentářů jsem získal dojem, že to bude Černý jestřáb s fórkama. Není, no. Kajaki je vpodstatě komorní drama o tom, jak se sympatický lékař v trenclích snaží udrežet naživu svého kamaráda, než přiletí evakuační vrtulník. Většina filmů se odehrává na prostoru deset krát deset metrů, není tam žádné pobíhání se střílením, žádné "tango na šesti, všem jednotkám pal!", jenom stres a deprese. Postavy občas řeknou něco vtipného, ale smát se tomu moc nejde, protože ty fórky většinou říká voják v deliriu, kterému lezou ven střeva. Takže tak. Je to super film, ale rozhodně ne akční oddychovka. (19.04.2018)

Až dodneška jsem si myslel, že si Ryan dělal prdel, ale jak to tak vypadá, tak Ernest Goodbody nejen že vyhrál válku, ale patrně se následně stal za odměnu instruktorem britských výsadkářů. Mnozí z nich však svého mentora dalece předčili, pročež se místo metody lstivých Afghánců dočkáme ukázky jiné, neméně brilantní vojenské taktiky, a to tradičního ruského způsobu likvidace minového pole. Když totiž jeden z mamlasů ve zbrani nastoupí na minu, nenapadne ty ostatní nic lepšího, než se kolem něj seběhnout snad z půlky Hindúkuše, a zuřivě okolo dupat jako stádo epileptických bizonů. Výsledkem pak nepřekvapivě není nic jiného, než minimalizace i několika dalších členů roty (chtělo by se říci, že patrně sedmé, ovšem to by i ona trojice Chaudard, Pithivier a Tassin vedle našich Kajakářů nesměla působit jako Kuffenbachovo komando křížené s Adeptes Astartes). No, prdel je to, jak zde již ostatně výstižně popsal pan verbal, vskutku náramná, zejména nekonvenční technika průchodu minovým polem (kterou bychom mohli pracovně nazvat např. „vypoulený králík“) v podání posledního celistvého medika pobaví a v mé osobní filmové dementbázi zdatně konkuruje i tulenímu zdolávání afghánských svahů. Bohužel v poslední třetině stopáže si protagonisté řekli, že víření končetinami již bylo dost, a že budou tedy místo střepin raději za neustálého tlachání chytat bronz. No prostě zčistajasna nuda k ukousání. O to víc ovšem uzemní závěrečný kiling džouk, když se dozvíme, že naši minolovkové za svou heroickou odvahu projevenou tváří v tvář zdravému rozumu a extrémnímu nasazení (tj. až do roztrhání těla) obdrželi metály… (03.06.2016)

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba. (17.04.2017)

Intenzivní, drsný a bezútěšný válečňák o skupině vojáků, kteří uvíznou v zaminované roklině. Je to nervydrásající jak hovado, parta je sympatická a jakmile začnou vybuchovat miny (a že jich je!), byl jsem přišpendlen do sedačky jak dlouho ne. Ubrat posledních 20 minut, kde se film už míííírně táhne a byl bych ještě spokojenější. (21.04.2023)