Hostinec „U kamenného stolu“

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Staré české komedie jsou prostě krásné a ukazuje se na nich, jak něžný a pěkný smysl pro humor jsme tenkrát měli. Bohužel v současné době už to neplatí. Pánové Hrušínský a Beneš jsou v roli bratrů neodolatelní, a to i díky situacím, do kterých se dostávají. Zábavné, roztomilé, ale také nápadité a originální. (05.08.2015)

"De se, kam se chce…" Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě jsou docela vtipné. "Okolnosti velmi roztomile s hlubokými očima a s dolíčky ve tváři" dovedou vše k miloučkému finále, ale jinak mi ten děj a některé dialogy přišly až trošku jalové. A ona až moc bezstarostná atmosféra mi vzhledem k jedné ze zápletek (zamilovaná Šejbalová a nešťastný/opuštěný Rašilov) přišla poněkud nepatřičná. Uznávám ale, že ve filmu zazní i několik vtipných hlášek. „Dyndera! On Loudí!“ v podání Růženy Šlemrové alias paní Dynderové mezi ně patří zcela jistě. (26.02.2023)

Komedie Hostinec u Kamenného stolu je jedním z nejlepších československých filmů. Vyskytuje se v ní množství postav a postaviček, takových, jaké dokázal vytvořit snad jen spisovatel Karel Poláček. Tuším, že tento snímek se stal vzorem a inspirací pro několik českých tvůrců. Mezi nimi Jiřího Menzela a Zdenka Svěráka. (20.06.2006)

Skvělý film, nabytý nezapomenutelnými replikami. Vedle Haasových Mužů v offsidu druhá dokonalá adaptace skvělého spisovatele, který se konce války nedožil. Natáčelo se ve čtyřicátém osmém a Gruss ještě nemusel ukázat nic z nového socialistického člověka, díky bohu za to. Poláčkův osobitý humor plný staré češtiny nestárne, kdepak, je to pořád stejně velká legrace, vynikající scénář navíc přinesl spoustu vtipů a ta herecká squadra, radost pohledět! Rašilov, Neumann, Šlemrová, Beneš, Hrušínský, Plachý, Šejbalová, Trégl - jeden jako druhý vytvořili svět, ve kterém není Poláčkův humor deklamovám, ale kde přirozeně žije a dýchá. Výborné jsou i vedlejší postavy, za všechny citujme světáka Garsona ( Pane, Garsone, jste tak sečtělý! Ano, čtu již několik let."): "Ženy, ženy. Příteli, máte rád rusovlasé? Varuji vás, mají ďábla v těle. Já bych mohl vyprávět, mondyjé." (27.11.2006)