poster

Zlaté pobřeží (festivalový název)

  • Dánsko

    Guldkysten

  • angličtina

    Gold Coast

    (festivalový název)

Drama / Historický / Romantický

Dánsko, 2015, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MrKlobouk
    *

    Je to fakt špatný. Souhlasím s jednoznačnou inspirací Malickem, ale jako by tam chyběla ta vnitřní myšlenka právě pro něj tak charakteristická, takže zůstal jen okatý vizuál ( za to ta 1 hvězda s odřenýma ušima). Asi bych ocenil i snahu o modernější hudební podkres, kdyby nebyl tak hnusnej a nepůsobil jako pěst na oko. Chápu, že to byl nízkorozpočťák, ale když vám tam v akční dobývací scéně běhá všeho všudy 10 lidí, tak je to maximálně úsměvný, vlastně ani to ne. Docela zajímavý pohled na téma otroctví se tak změnil v utrpení, který sem už pěkně dlouho nezažil. O poslední půl hodině raději ani mluvit nebudu, nebo bych musel strhnout i tu poslední hvězdu.(19.7.2015)

  • Jhershaw
    ***

    Na Zlaté pobřeží jsem rovnou šel jako na hypnotický film a v tomhle ohledu mě nezklamal, a nemyslím to škodolibě. Tropický prales je nasnímám vizuálně vtahujícím způsobem, k tomu podkres typické Badalamentiho hudby.. Za tím ovšem pokulhává poněkud plochý a očekávatelný příběh, a nakonec hlavní postava k neuvěření, ale já holt mám problém s hrdiny, kteří jsou v důsledku své sociální bubliny naivní sebedestruktivním způsobem.(17.8.2015)

  • Naushika.
    **

    Zlaté pobřeží je řemeslně skvěle natočené. Jeho hypnotická forma a geniální soundtrack úžasně souzní a doplňují myšlenky a emoce odehrávající se v hlavním hrdinovi. Film se spolu s ním propadá do horečnatého afrického snu, sleduje jeho blouznění a točení ve spirále, která představuje důležitý opakující se symbol. Záměrně se otírá o hranici kýče a občas vstupuje i za ní. Jedno se mu podařilo dokonale: ve stylu té nejčistší mimesis vystihnout podstatu koloniálního romantismu a s ním neoddělitelně spojeného romantického rasismu. Bohužel, bez toho, aby jej jakkoli relativizoval či aktualizoval. Evropští kolonisté jsou aktivními hybateli, subjekty. Domorodí Afričané jsou pasivními objekty v pozadí, občas záměrně opticky splývajícími v černý dav. Evropané mají charakter, jsou buď padouchy nebo idealisty věřícími v lepší svět a spravedlnost. Afričané jsou mlčícími stíny a až na pár výjimek ani nemají jména. V centru stále aktuálního a stále bolestivého příběhu bezpráví, příběhu o kolonialismu a otroctví, opět stojí bílý muž. Černí domorodci jsou ušlechtilými divochy mysticky propojenými s přírodou, která fascinuje a děsí. Kamera onanisticky zabírá atavistické aspekty jejich života, tance, rituály, nesrozumitelná gesta a řeč. Tohle všechno je esence toho, jak byli černí Afričané vzdělanými Evropany vnímáni v první polovině 19. století a jako studie tohoto myšlenkového a emocionálního vyladění Zlaté pobřeží funguje geniálně. Když jsem v kině přistoupila na tuto hru, očekávala jsem ale, že se mi dostane nějakého zvratu, který celou tuto konstrukci nakonec nabourá a posune někam, kam by ve 21. století být posunuta měla. Ale to se nestalo a je to špatně. Možná to měl udělat sám divák? Těžko říct. Naše dnešní společnost ale bohužel stále ještě není ve stavu, aby bylo běžné být takové reflexe schopen. Ačkoli je formální stránka filmu takřka mistrovská, jeho obsah mě hluboce zklamal: nemá přesah a romantický rasismus, který by měl být dávno mrtvý, v podstatě oživuje a glorifikuje.(16.7.2015)

  • Trapper33
    **

    Můj poslední film na letošním festivalu pro mě byl spíše nevyužitým kouskem. Zpracovává se zde zajímavé téma, které bohužel není až tak dobře natočené. To co se mi hodně líbilo byl výkon Jakoba Oftebra, do jehož role jsem se dokázal vžít a díky němu mě film zaujal. Jinak byl film dost předvídatelný, místy zdlouhavý a nudný. Za osobní mínus přidávám i místy zvláštní soundtrack, u kterého jsem si nebyl jistý jestli do filmu opravdu má patřit. Jako celek to ale relativně funguje a neurazí. Nicméně pořád mám pocit, že se z toho dalo vyždímat víc. KVIFF 2015(11.7.2015)

  • Marigold
    **

    Tak strašně naivní pošilhávání po Malickovi / Herzogovi, že i ten implicitní rasismus spíš rozesmívá. Badalamentiho sebe-vykrádání působivé, obraz spíš pokulhává, poslední třetina, kde hrdina, Kristus / Marlow / renesanční člověk zakládá katedru alternativního divadla, už vysloveně k smíchu. #kviff2015(10.7.2015)

  • - Film je založen na skutečných událostech z období kolem konce transatlantického obchodu s otroky. Scénář pak vycházel z dopisů a deníkových záznamů Wulffa Josepha Wulffa. (Tristan Rafael)

  • - Režisér Daniel Dencik prohlásil: "Film Guldkysten, ač je inspirován historickými skutečnostmi, nesmí být považován za přímou historickou skutečnosti. Příběh je fikce po celou dobu. Proto se hlavní postava jmenuje Wulff Frederik Wulff, a ne Wulff Joseph Wulff, jak se jmenuje reálný předobraz hlavního hrdiny."  (Tristan Rafael)

  • - Vo filme je možné vidieť, že jeden z vystupujúcich černochov v kapele hrá na saxofón. Tento hudobný nástroj však ešte v roku 1836 nebol vynájdený. Saxofón skonštruoval belgický nástrojár, flautista a klarinetista Adolphe Sax až o 4 roky neskôr. (MikaelSVK)