Maggie má plán

Strašný. Zvládla jsem to dokoukat jen kvůli naději, že se ze skříně vynoří Tyranosaurus Rex a posvačí Maggie poté, co ji pro odškodnění utýraného diváka prožene po celém New Yorku. Tak si to shrňme: Maggie je přiblblá, nanicovatá fiflena, co se jednoho dne probudí s čupr nápadem povít si domácího mazlíčka, aby si měla s čím hrát a taky aby ji tento z vděčnosti zajistil pohodlný vejminek. Na hřišti je samozřejmě víc hráčů a ona mezi nimi pobíhá jako bláznivá slepice a klove je do kotníků, aby je napasovala do svých čím dál pomatenějších „plánů“. O něžném výjevu samoopylování ve vaně se bude romantickým duším dlouho zdát, to mi věřte. (21.08.2018)

Inu, cesty páně jsou skutečně nevyzpytatelné. Meggie tak dlouho nemůže najít toho pravého, až se rozhodne mít dítě a vychovávat ho sama. Ale co čert nechtěl, do cesty osudu se jí jednoho krásného dne postaví někdo, do kterého se bezhlavě zamiluje a veškeré plány jsou v tu ránu rozbourané. A nyní co teď. Snímek se svým způsobem může řadit mezi nezávislé filmy mající pochopitelně své paralely, který hlavně u divaček může zabodovat velmi zajímavým příběhem. Ten poukazuje na typické touhy a obavy, které zahrnují jak soudržnost s kariérou, tak i touhou po rodině. Takovýto jednotlivci si povětšinou vypracovávají určitý plán života, který jim nakonec stejně nevyjde. Scénář inklinuje k artu a hlavně k filozofii života. Je to film, u kterého se musí pečlivě a se zájmem poslouchat každá vyřčená světa a zapřemýšlet nad jeho podstatou. Říká se, že celá koncepce příběhu a jeho vyobrazení hodně připomíná dřívější filmy Woodyho Allena. To však nejlépe posoudí přímí znalci jeho filmových počinů. Není to tedy jen tak lecjaký film určený pro odpočinek či zábavu. Je to film, který ledacos přináší v rámci moralizace, rad a přesvědčení. Je to poutavý příběh o chaotické a velice komplikované lásce jedné dospělé osoby stále si hledající své místo v životě. Kdo tento snímek pochopí a dokáže se do Meggie vcítit, má vyhráno. (07.02.2020)

Vo všeobecnosti sa netajím tým, že mám rád žáner romantických komédií, pokiaľ sú kvalitné a dá sa pri nich odreagovať. To žiaľ nie je tento prípad. Tvorcovia sa síce snažili unikátnym spôsobom zachytiť tému medziľudských vzťahov a riadenia ich osudu, avšak bolo to dosť rozpačité, necelistvé a nevyrovnané. Bol to fakt zvláštny film a dejovo ma jednoducho nezaujal. Preto u mňa len čisto priemerné hodnotenie. 50 % (31.10.2017)

Rychlost, s jakou je překlenuto několik let v životě postav, odpovídá režisérčině snaze přizpůsobovat strukturu vyprávění životním peripetiím postav. Mezi počáteční fází zamilovanosti a oboustranným opadnutím zájmu zeje velká mezera, kdy se kromě narození dcery navenek nic nestalo. Neschopnost vidět přínos vztahu v něčem jiném než v Lily, je možná důvodem, proč Maggie začíná uvažovat o rozchodu. Rebecca Millerová projevuje při nahlížení do soukromí svobodomyslných městských intelektuálů srovnatelný pozorovací talent i odvahu mluvit otevřeně o vztazích a sexualitě jako Lena Dunham (k jejímž Girls má Maggie o něco blíž než k Woodymu Allenovi, od něhož bychom se narážek na hnutí Occupy, Pussy Riot nebo Slavoje Žižeka zřejmě nedočkali). Millerová má své postavy očividně ráda a pro jejich nedostatky se snaží najít pochopení tím, že je zasadí do širšího kontextu (protagonistčina posedlost kontrolou nad vlastním životem může vyplývat z jejího nestabilního rodinného zázemí, její snaha děla pouze stoprocentně správná rozhodnutí, zase z výchovy dle kvakerských zásad). Ke karikatuře má zprvu blízko pouze Georgette, jejímuž zlidštění je ovšem věnována druhá část filmu, kdy se komickou figurkou stává naopak Maggie. Ochotou pohlédnout na postavy z různých perspektiv a předložit skrze jejich osudy více modelů spokojeného života se Maggie má plán liší od komedií jednoznačněji deklarujících, která cesta ke štěstí je tou správnou. Přestože film přesun pozornosti od Maggie k Johnovi a Georgette tematizuje také v dialozích (život jako beletrie vs. život jako zmatek bez pevného řádu), je jeho vinou formálně nesourodý a rytmicky nevyrovnaný. Ve druhé polovině ztrácí počáteční spontánnost a spád, stává se usedlejším a předvídatelnějším a velké oživení nenabízejí ani dialogy, točící se stejně jako vztahy postav v kruzích. Ačkoli snaha nabídnout divákům dva filmy za cenu jednoho zcela nevyšla, pořád jde o nesmírně důvtipný a z větší části uvěřitelný mix screwball a remarriage komedie s chytrou a soběstačnou ženskou hrdinkou (což je samo o sobě něčím výjimečným). 75% (10.06.2017)

Smrteľne nudná indy-pindy sonda (koľká už v poradí) do zložitého života americkej slniečkársko-intelektuálnej smotánky. Ale keď sa na to človek začne dívať ako na paródiu, nestačí sa zdržať smiechu. A hoci neverím, že by režisérka mala v úmysle nakrúcať práve v tomto duchu, udeľujem jej veľmi silné 4 nedopísané spopolnené romány. (26.12.2016) (26.12.2016)