Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

V roku 2003 vstúpil Andrew Jarecki ako blesk z čistého neba do dokumentaristického sveta svojou prvotinou CAPTURING THE FRIEDMANS, ktorá sa okamžite zaradila medzi najzásadnejšie kriminalistické dokumenty všetkých čias (kde sa nachádzajú také majsterštyky ako THIN BLUE LINE Errola Morrisa, alebo trilógia PARADISE LOST Joa Berlingera). Po niekoľkoročnom odmlčaní Jarecki vydal svoj prvý hraný film ALL GOOD THINGS natočený podľa skutočných udalostí okolo záhadného zmiznutia (a údajnej vraždy) manželky New Yorkského multimilionára Roberta Dursta na začiatku 80. rokov. Tento film, spolu s dôkladným researchom daného kriminálneho prípadu natoľko oslovil Dursta, aby Jareckému pre jeho nový dokument poskytol rozsiahle exkluzívne interview, v ktorom bude mať možnosť poodhaliť svoju vlastnú stranu príbehu. Počas šiestich dielov sledujeme detailný rozbor neuveriteľných, častokrát bizarných udalostí a úmrtí, ktoré sa počas dekád života výstredného Roberta Dursta udiali. Máme tiež možnosť nahliadnuť do sveta kriminalistiky a amerického súdnictva, ktoré je neschopné odsúdiť sociopatického Dursta i napriek tomu, že sa verejne priznáva k zabitiu a rozštvrteniu svojho suseda v zapadnutom Texaskom mestečku Galveston, kde sa ukrýval pred zákonom tým, že sa v prestrojení vydával za nemú ženu. Všetko smeruje k explozívnemu, šokujúcemu finále, kedy Jarecki priamo zasahuje do deja, a zásadne ovplyvňuje ďalší reálny vývin prípadu. Toto fakt musíte vidieť. (17.03.2015)

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Breathtaking. Keanu Reeves má opět pravdu. Úžasná záležitost, ve které se dozvídáme o novém hrdinovi i antagonistovi, který je podezřelý snad ze všeho z čeho se jen dá. Hezky a ladně se seznámíme i s tvůrci, kteří se nám budou snažit odvyprávět co se vlastně dělo, vypovědět všechny okolo i samotného Roberta. A ono to je zpracováno skvěle. Tvůrci netlačí na pilu v tom předat každou pitomost a nemají problém s tím odvysílat i jenom půlhodinovou epizodu. To je dar z nebes. Protože vám je předáno vše důležité bez toho aniž byste umírali nudou. Dramaturgie na jedničku. Občas mne zklame trocha nudy, ale poté mne překvapí samotné finále. Jak už jsem napsal, breathtaking. Kupříkladu asi o tři úrovně lepší než nekonečné Making a Murderer. Zde bych i druhou sérii uvítal ve stejném formátu. Už jenom protože případ Robert Durst je stále živý. (07.08.2019)

Člověk si musí v srdci oprašovat místo pro šedesátileté chlapy, které na útěku před policií nenapadne lepší převlek než za němou důchodkyni. Kteří když se maskují tím, že si oholí hlavu, tak to pro jistotu vezmou i s obočím a i když mají v autě čtyřicet táců v hotovosti a hledá je policie padesáti států, tak z nudy lohnou ze sámošky kuřecí sandwich, protože fuck you, that's why. Poskládávat si příběh a psychologický profil jedince, který je v takovém opovržení z většinové společnosti, že ani jeho výsadní postavení milionářského dědice v něm nezapudí touhy hulit trávu s kdejakým texaským white trashem na konci světa nebo si jen tak jezdit po světe s cizí identitou, ideálně člověka, kterého jste předevčírem rozřezali na legopanáčka, to je zábava už jen z principu. Eskapády tohohle zmateného psychopata, který obratně vyklouzne z každého průseru, už jen kvůli tomu, že mu principielně kreje prdel bohatá developerská famílie, aby jí nezruinoval značku a po desítkách let ho dostane na dřevo až vlastní iniciativa vyprávět svůj příběh v kombinaci s neschopností si zapamatovat sundat mikrofon, když si sám pro sebe musim mumlat, jakej sem vrahounskej šmejd, to si prostě dokument zaslouží. Jeden, dvouhodinovej, vystříhanej od monologů senzacechtivých sousedek, opakovaných spekulací a laciných nahraných scén. Podle toho, jak si vždycky Jarecki na ty rozhovory dal do pucu, jsem na konci očekával pointu, že se vlastně celou dobu snaží Durstovi prodat vojetý auto. (31.12.2018)

Zásadní prvek, který dělá ze série jedinečnou záležitost, je aktivní účast hlavního subjektu na natáčení. Durst, označovaný za viníka nevyjasněného zmizení své bývalé manželky a podezřelý z vraždy klíčového svědka případu, sám kontaktoval tvůrce s nabídkou spolupráce za účelem očistění své osoby. Andrew Jarecki (vítěz festivalu Sundance za dokumentární film Vše o Friedmanových), hlava a mozek projektu, tak dostal možnost přímo konfrontovat hlavní postavu se zásadními skutečnostmi a důkazy. Každý z dílů seškrabává zaprášené vrstvy jednotlivých případů a současně vrtá i hlouběji do osobnosti podezřelého, když právě bezprostřední reakce Roberta Dursta tvoří nejsilnější pasáže celku. Jeho skelný pohled v sobě schovává prožitou bolest i vyšinutí z normy. Hypnóza skrze obrazovku. (19.03.2016)