Das Wachsfigurenkabinett
Waxworks
Obsahy(1)
Mladý talentovaný básník navštíví muzeum voskových figurín, ve kterém je vystavena spousta slavných osobností světových dějin. Majitel této atrakce ho požádá, zda by nenapsal nějaké příběhy o těchto zajímavých postavách. Mladý muž souhlasí a jeho zrak spočine na figurách Jacka Rozparovače (WERNER KRAUSS), Ruského cara Ivana Hrozného (CONRAD VEIDT) a Bagdádského panovníka Al-Raschida (EMIL JANNINGS). Pohled na tyto figuríny vyvolá v jeho hlavě představy, které vzápětí zhmotní na papír... a tak se před zraky diváka začínají odvíjet příběhy z dávných dob, ve kterých se odehrávají drásavé studie mezilidských vztahů - lásky, zrady, smrti... (caligari)
(více)Recenze (18)
Příběh al Rashida mi přijde moc vyumělkovaný. Zato ten o Ivanu Hrozném je 100% expresionistický. Poslední minipříběh, do kterého se vžije sám autor, je pak skvělou tečkou, docela vizuální bašta. Vymyšlený příběh se v něm zhmotní ve voskové figuríně, která na dřímajícího pisálka zaútočí ve snu. Překvapil mě happyend, čekal jsem něco stísněnějšího, co by víc korespondovalo s ponurou atmosférou, kterou tehdy oplýval německý film. Jinak bych ještě podotknul, že ve filmu hrají herecká esa Německa své doby - Emil Jannings (al Raschid) a Conrd Veidt (Hrozný). ()
Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) ()
Povídkový film nabízející tři obsahem i zpracováním zcela odlišné příběhy. Příběh Haruna al Raschida, který se zamiluje do pekařky je zábavnou fantazií, která zaujme zvláštně tvarovanými kulisami, ponurý příběh Ivana Hrozného je děsivý především díky skvělé postavě šíleného vládce, poslední, nejkratší příběh nabízí zajímavé využítí vícenásobné expozice. Klasika i když už dnes zdaleka nemá takovou sílu jako třeba Caligari nebo Nosferatu. ()
Skvělá kamera, krásné expresionisticky pokřivené kulisy, pěkné kostýmy, dobří herci ... kámenem úrazu jsou bohužel příběhy. První z nich o Harunu al-Raschidovi je z nich nejdelší, nejnudnější a nejroztahanější. Má 45 minut, tedy více než ty zbylé dva dohromady a je z nich rozhodně nejslabší. Druhý o Ivanovi Hrozném se už povedl více. Má ponurou atmosféru a skvělého Veidta, ale i tak si myslím, že by neškodilo mu trochu ubrat délku. No a poslední surrealistický s Jackem Ripperem byl asi nejlepší. Z velké části proto, že měl jen pět minut. ()
„Kabinet voskových figurín“ je pojat jinak než jeho mladší američtí následovníci, ale přesto se jedná o film, který je hlavně díky svému provedení zajímavý. Pokřivené obrazy a krásné kulisy jsou prvkem, který vás dovede zaujmout, pokud máte trochu výtvarného cítění a necháte se ovládnout obrazy, které jsou prezentovány v rámci jednoduchého děje. Němci té doby uměly točit dobré filmy. ()
Reklama