Rabu＆Písu

Je to už dosť dlho čo som videl Sona, ktorý by bol tak strašne neuchopiteľný. Nesympatický hlavný hrdina mi liezol celý čas na nervy. Jeho prejav bol neznesiteľný. A svet v ktorom existoval bol mdlý, nezujímavý a podfarbený všemožným klišé od útekov s krikom, cez celú kariérnu líniu. ALE!!!! Santa Klaus žijúci v Tokyjských kanáloch, chlastajúci whisky a opravujúci pokazené hračky, korytnačka Pikadon, ktorá je najlepším reprezentantom Kaiju odkazov za veľmi dlhú dobu ( a jedná sa pre mňa aj o najlepšiu filmovú korytnačku vôbec), spolu s peknou hudbou, ódou na radosť počas útoku tankov, alebo cameá všetkých stálych Sonových hercov a odkazov na Why don´t you play in hell? robia z tohto filmu niečo úplne Sonovské, iné a hlavne dobré. Taký ten film, ktorý si zapamätáte hoci ho asi nikdy nebudete vedieť porovnať s iným filmom, ktorý by sa mu aspoň trochu podobal. Pre mňa určite nie dokonalé. Ale po mnohých stránkach veľmi super. (20.07.2016)

Taková jeunetovština po japonsku, vlastně roztomilá naučná pohádka, která v jednom ohledu mírně vykrádá Příběh hraček. Škoda jen té přepálené stopáže a toho, že od poloviny filmu jsou karty tak rozdané, že je jasné, kterým směrem se děj bude ubírat (trochu mi to připomnělo povídku o šťastných kopačkách z knihy Deset měst Marcela Argiliho). Ale určitá přehnanost (jak ve výrazech hlavní postavy v úvodu filmu, tak v celém tom ztráty a nálezy království) se mi hodně líbila. Dokonce si tady Japonci neopomenou rýpnout do mezinárodních vztahů - nějak rychle běžní obyvatelé Japonska zapomněli, kdo na ně shodil ty atomové bomby, a teď se tomu státu div neklaní. V tom pohádkovém smyslu se mi líbí i to, že člověk by měl spoléhat a nezapomínat na ty přátele, kteří při něm stáli v nouzi, že by neměl podrazit ty, kteří mu pomohli (naprosto skvělá scéna, kdy oznámí odchod od Rebelů během písně Držme spolu), a koneckonců se mi líbí i věčně nalitý "pohádkový dědeček" (dobrá hláška: "Oni mě nevidí, protože věří jen ve vědu".) a protože sami máme doma želvu, je pro mne i tento výběr nadmíru sympatický (ačkoliv jsem rád, že není větší, protože bytem chodí podobně jako tenhle bourák.) A nezapomeňte - příliš velké sny vás mohou zničit. (15.07.2023)

Že je Šion Sono úchyl, o tom nemůže pochybovat vůbec nikdo. A ačkoli to dlouho vypadalo, že filmy bez krve, násilí a sexu není schopen točit, zrovna tenhle snímeček je důkazem, že tomu tak není, a přesto je to dostatečně ujeté. Zdá se, že si Sono dal dostaveníčko s Jeunetem nebo alespoň zhlédl Amélii z Montmartru či Galimatyáš, protože parta zvířat a hraček kolem kouzelného děduly, která je vlastně jedním z hlavních hybatelů děje, je přesně v Jeunetově stylu. Příběh jako takový se točí kolem Ryoichiho, chlápka s extrémně nízkým sebevědomím, jenž v práci vypadá jako kdyby měl slimáky v puse a hřebíky ve střevech. Ten je navíc tajně zamilován do kolegyně Yuko, která je na tom trochu lépe - tváří se totiž jako socha při zemětřesení. A ještě jedna postava je zde důležitá - želva, která mu svérázným způsobem pomáhá v jeho pěvecké kariéře. Přestože Sono ještě nedávno vzýval 35mm film, tady na právě želvu, hračky a dění kolem nich využívá počítačovou animaci téměř v jednom kuse. Vůbec to ale nevadí - scénář je fantastický a těžce bázlivý až silně arogantní Hiroki Hasegawa a šedá myš Kumiko Asó (prakticky k nepoznání) zvládli své postavy naprosto jedinečně. Na Sona to je možná až příliš křehké a milé, zároveň ale tvrdě pravdivé - při kterémkoli plánování v životě je dobré vědět, co chci dělat, až dosáhnu svého cíle (nebo po Vánocích spláchnout Pikadona zase do záchodu). Protože jinak může PIkadon přijít až za vámi. A takovéhle vyznání lásky, to bych si snad ani nepřál. 100 % (23.06.2016)

Tak takové milé překvapení jsem fakt nečekal, A ani bych nečekal, že tomu dám plný počet, když to začne jako "typická japonská komedie" (nebo aspoň takhle si ji představuji) s šíleně přehnanými charaktery postav skoro jak z Vaška Nešiky (lepší přirovnání mě nenapadá, protože tady je v hlavní roli taky neskutečný lůzr, který hraje podobně (záměrně) příšerně), ale ono se na to nabalí spousta dalších věcí a čím déle to trvalo, tím více mě tam všechno bavilo a nakonec Sonův koncept přišel tak geniálně promyšlený, že nakonec nemohu nebýt nadšený. Fascinuje mě, že v závěru využil Pikadonovu cestu postaveným městem i pak jako cestu skutečným městem, včetně toho, kudy Pikadon jde, kde přesně se zastaví a co řekne a takových promyšlených nápadů tam bylo ještě víc, především vizuálních, které se objevují naprosto šíleně a nečekaně, ale vždycky je z nich poznat, proč je Sono dává zrovna tam. Přesně takový je i ten film - šílený, ujetý, ale propracovaný, kde každá následující podivnost má svůj smysl, opodstatnění a své přesné místo ději a je to dotažené až do takových mezí, že to skvěle střídá vtipné a vážné scény dohromady  až takovým způsobem, že jsem v závěru netušil, jestli se smát nebo být dojatý, protože to má nesmírně silný závěr, který se ale děje na základě absurdní parodie na Godzillu! A odkazů je zde víc, do toho všeho je přimíchaný třeba i Zázrak na 34. ulici. A teď si říkám, že mi vlastně nevadil ani ten úvod, protože jsem se u něj bavil tím, že to bylo až tak přehnané a celkově z toho naštěstí vypadlo mnohem víc, než se původně zdálo. Takže jedinou výtku mám v tom, že ta dějová linka s oživlými hračkami byla krapet navíc a zasloužila by si v celku větší místo (že by třeba panenka patřila Yuko), ale to mi nevadí tolik, abych kvůli tomu strhával hvězdičku, takže ano, Šion Sono to u mě opravdu dotáhl na plný počet, Fakt budu muset víc prozkoumat jeho tvorbu, protože všechno, co jsem od něj zatím viděl, bylo opravdu dost zajímavé a ty nejlepší filmy od něj jsou pro mě zatím ty tři ze stejného roku (!), takže bych se měl zaměřit i na jeho starší díla. A taky že v průběhu tohoto roku zaměřím, jen toho bude víc než jsem čekal a možná dojde i na ten jeho opus magnum Pod vlivem lásky... Slabých 5* (25.02.2023)

Tak trochu zklamání. Rozhodně jiný Sono, pořád ulítlé, ale jiné. Je to japonská pohádka. Filmy Sona jsou tak jiné, a u každého jeho filmu se prostě cítíte tak zvláštně, protože to co se děje na obrazovce je prostě nepopsatelné. U tohohle filmu jsem ten pocit neměl. Vlastně mě to ani moc nebavilo. Tímhle směrem prostě ne. Je to prostě strašně light, ňu ňu ťu ťu, a takového Sona nechcete. (14.01.2017)