Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Antonia Zegers, Alfredo Castro, Alejandro Goic, Alejandro Sieveking, Jaime Vadell, Marcelo Alonso, Roberto Farías, José Soza, Paola Lattus, Francisco ReyesObsahy(1)
Asi málokdo by ve skupině, kterou tvoří žena a různě staří muži a která vášnivě diskutuje o svém psím miláčkovi, jehož cvičí pro psí dostihy, rozpoznal duchovní a jeptišku, žijící ve společném domě na odlehlém chilském pobřeží. Hladce plynoucí rutinu, prokládanou modlením a občasnou snahou odpykat si pár svých hříchů, téměř surově naruší nový host. Krátce nato se na prahu domu objeví muž, jenž stále více křičí a obviňuje nově příchozího kněze z hříchů a nepřístojností. Zdánlivě drobná událost odstartuje sled situací, které nevratně změní osudy nedobrovolných obyvatel podivného domu. Přední latinskoamerický režisér s nadhledem nahlíží pod pokličku nejen katolické církve, ale dotýká se mravního svědomí každého z nás. S pochopením, ale také nekompromisností a bez přetvářky sleduje lidské slabosti svých hrdinů a nutí diváka k zamyšlení nad způsobem jeho života. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Velmi intimní výpověď o stáří, pokání a nápravě, která nemusí vždycky vyjít, tak jak jsme doufali. Co si myslet o starcích, kteří provedli špatné věci před 50 lety? A máme právo je vůbec hodnotit po takové době? Možná je podstatné, jaký je člověk teď a ne jaký byl, ale otázkou je, zda se vůbec může změnit. A samozřejmě, zda lze změnit katolická církev... ()
Tak tohle bylo opravdu to nejhorší co jsem kdy na MFFKV viděl. Nudný zdlouhavý a prázdný scény jsou prokládány naprosto (promiňte mi) debilním dějem. Byly jsme tam čtyři a všichni jsme se shodli, že je to naprostá kravina. Tohle opravdu nedoporučuji. Lidé, kteří tohle doposavaď hodnotily (75%) předpokládám, že zastávají názor, že film je složité pochopit a má svojí hloubku, kterou musíte číst mezi řádky. Můj názor? Takhle to dopadá, když si někdo chce hrát na Mozarta, ale sotva zahraje Tichou noc... ()
Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě. ()
Jakkoli je pro mě téma krize katolické církve v Chile vzdálené, musím ocenit jak technickou a řemeslnou stránku filmu, tak výkony hlavních představitelů a precizní režii. Rovněž poslední třetina filmu - pokání a hříchy, které mu předcházely, mě zaujala a musím přiznat, že takové rozuzlení jsem nečekal. Na pomezí tří a čtyř hvězd. ()
Na prvý pohľad melancholická a meditatívna atmosféra prímorského mestečka v Chile. Lenže tu zrazu do toho začneme počúvať reči o sťahovaní predkožky a striekaní semena na tváre od kňazov. O túto "zábavu" sa stará miestny podivín s niekoľkými veľmi zaujímavými spomienkami na hrejivé detstvo s ľuďmi, ktorí zasvätili svoj život bohu a nezištnému pomáhaniu ľuďom. Výsluchy kňazov, ktorí sa obhajujú argumentami že homosexuál prežíva hlbšie lásku, pretože sex medzi mužom a ženou je iba za účelom počatia dieťaťa. V záverečnej časti nasleduje nepredvídateľný zvrat a pokiaľ vám dovtedy tu boli viacerí cirkevní hodnostári svojim chovaním nesympatickí , verte, že sa dá zájsť ešte ďalej. ()
Galerie (18)
Photo © Fabula
Reklama