Rap (E03)

Hey! Hip hop je jasnej fenomén dneška a jestli se zejtra chcete probudit jako hvězda internetu, tak není nic jednoduššího než hodit na youtube svý rapový video, stačí nasadit to správný štýlo a mít vlohy k rýmování, něco jako dým – tým. Ale nejdůležitější jsou samo sebou hadry, takže požádejte svou gangsta matinku, ať vám u čapky přejede napařovačkou kšilt pěkně do rovna, pořiďte si mikinu s hustokapucou, kalhoty musí mít rozkrok co nejníž, ale bacha, je dobré, se v nich došourat alespoň k mikráku, až budete do lidí valit ten svůj chiciano rap. Fo'sho, je třeba navěsit na sebe řetězů, co krk unese. Parádní kousky se daj třeba sehnat v železářství. Kdo už ale vyčerpal svou gangsta kinder kreditku, tak mu nezbyde než okrást jinýho nigga kámoše. Jo, teď žijete ten správnej ghetto life. Ve volnejch chvílích se ještě sluší počmárat nějakou tu kulturní památku sprejem, nebo dealovat koks říznutej práškem do pečiva. A nezapomeň, čím víc featů máš na svej rapovej desce, tím větší hoper seš, jasný bro?! (19.03.2015)

Opravdu nevím, co mě to popadlo čumět třicet minut na recitační kroužek trapných buzíků, co si vsugerovali, že jsou negři, a tak plivou do bítboxu dementní básničky plné krutohustěrymicky gangsta skoro zrýmovaných životních mouder zfetovaného obráběče kovů. Slovo kultura mi v tomto kontextu přijde stejně příhodné jako například stylizace Homérovy Iliady do fekálního homoporna. Myslím, že subdegenerace by byl daleko příhodnější termit. Takže si to shrňme vše vystihujícími moudrými verši finálové poémy slavné básnické soutěže o Nejdebilnějšího rapla - Seifertovo hiphopéro 2015 (Pochybuji, že někoho napadnou vhodnější a přesnější rýmy než ty, co jsou uvedeny v uvozovkách, a pokud byste ztráceli rytmus, udělejte sem tam hubou „bb bb bb jééé“): Není to těžká robota, dělat ze sebe „rapera“, kamna, kamna, oje, kamna – oje evrybády! // Nedal bych za to ani burák, že vypadám jako hustej „gangsta“ / a podle rozštěpu hnedka poznáte, proč mi i matka říká „Em Cé Kladivo“, ojééé / (drsný, několikanásobný pohyb pěstí vpřed za účelem rozpumpování downů v kotli) Kamna, kamna evrybády - Není to těžká robota, dělat ze sebe „rapera“, kamna, kamna, oje, kamna – oje evrybády! // Rapl: Jsem tvrdší než ten nejtvrdší cement a chci teď slyšet svý jméno, co zní? Kotel downů: „Oryjóón!“ Rapl: Jé, jé, kurva, jéééé. Ať je sucho nebo květen, má kůl přezdívka zní? Kotel downů: „Oryjóón!“ Rapl: Jé, jé, kurva, kurva, jééé…. (23.03.2015)

Rap zatím vyčnívá nad předchozími kmeny díky tomu, že Bláhovec má jasno co a proč chce točit. Jeho způsob nezaujatého pozorování se od Show! nezměnil, ale tady mi to sedlo víc. Ví, že obsáhnout subkulturu za půl hodiny nejde, jelikož o to, co do ní patří, kdo je na vzestupu a kdo na ústupu, se samotní její členové dokážou hádat hodiny, měsíce i roky. A že si vybral PSH mi přijde logický, jelikož jsou to kořeny tohoto kmene u nás a kdokoliv, kdo se stane jeho členem, chtě nechtě musí kořeny přeseknout a nebo z nich čerpat sílu. Škoda, že tolik lidí zde podle komentářů vztahuje hodnocení podle své sympatie/averze k samotné subkultuře a ne k tomu, co se snaží samotný dokument sdělit. Orion už to má na háku, sám to říká veřejně minimálně už od Český rapubliky. Nevím, proč tu mají všichni jako mantru, že hip hop dělaj drsný negři. Historie českýho (středo-východo evropskýho) rapu je jiná, stačí si poslechnout nějaký alba z devadesátých let a všechno je to jasný. To, že nastupující generace to vidí jinak a dělá to jinak, za to přeci ale PSH ani Bigboss nemůžou. Oni jsou prostě sví a za tu kupu práce co mají za sebou si respekt zaslouží. A o to přece v tomhle kmenu hodně jde, nebo ne? (24.03.2015)

Diskrepance mezi tím, jak se rappeři prezentují ve svých textech a před svým publikem a tím, jak je prezentuje Bláhovec, mi nepřišela dost výrazná, aby utáhla celý film. Ke konci pak napětí mezi cool "muthafucka" sebeprezentací a triviálními všednocenními situacemi zcela mizí a ironický odstup k viděnému by zřejmě měl zaujmout na základě dříve viděného sám divák. Bláhovec ale se sociálními herci zřejmě nestrávil dost času, aby je přistihl při činnosti zcela zásadně odporující tomu, jak chtějí být Orion nebo Vladimir 518 veřejně vnímáni (nejblíže k de(kon)strukci jejich obrazu má scéna s "najkama", kdy se nabízí otázka, kdo je vlastně produktem), takže patřičný odstup nevzniká. Díky ambivalentnímu vyznění na druhou stranu můžou film bez pocitu studu, bez pocitu, že se jim někdo okatě vysmívá, sledovat sami aktéři, v čem je nakonec možná největší podvratnost filmu. (20.03.2015)